Letní pánská jízda po ČR

Dnes musíme dojet domů a chceme se ještě cestou podívat na hrad Kašperk. Proto to ráno nenatahujeme a po snídani vyrážíme trochu dřív, tzn. v našem případě asi o půl deváté… Šumava je krásná, předjíždíme opatrně hloučky cyklistů (těch je!) a frčíme na Kvildu a do Kašperských hor. Pod Kašperkem necháváme stroje a já v kombinéze funím drápajíce se ke hradu. Je to jen kousek, ale zkuste si to v parnu v botách a v kůži! Hrad vypadá nedobytně, je z něj poměrně slušný výhled.

Vracíme se na parkoviště a slyšíme skupinku motorek, přijíždějících od Strakonic, kam máme zrovna namířeno. Chlapi parkují a vzrušeně diskutují o nějakých kamínkách… Vyzvídáme tedy o co jde a prý je asi dva kilometry naším směrem položený nový asfalt, posypaný štěrkem, ale prý se to dá projet. Tak jo. Jedu první a asi po deseti metrech to vzdávám. Celá silnice je vyspravená tím tekutým černým sajrajtem a zasypaná bílým štěrkem. Lítá to do celého spodku motorky. Už vidím ty poškrábané svody a motorku zalepenou smůlou! Otočka na místě a vracíme se stejnou cestou. Ve Strakonicích trochu bloudíme. To je tím vedrem. Vyrážíme na sever. Časem dáme oběd a zatáčíme doprava k Orlíku. U zvíkovského hradu necháváme motorky a už zase (!) jdeme pěšky kousek lesem k hradu. Zvíkov je zajímavý a pěkný hrad, stojící na skále nad soutokem Otavy a Vltavy, takže je ze všech stran obklopen vodou. Je rozhodně na co se dívat.

Zpátky u motorek Petr dostává ještě nápad zajet si opodál na zámek Orlík. (What? Zbláznil se?!) Tak tedy jedeme, ale čas se nám krátí a domů je daleko, tak si pak říkáme, že se na Orlík jenom mrknem, ale dovnitř nepůjdeme. Vtip je v tom, že od parkoviště není vidět zhola nic. Takže jedem dál a fotíme si alespoň nechvalně známý Žďákovský most. To je výška!

Pokračujeme cestou č. 121 do Votic. Tady jsem nedávno byl, takže to znám, je to příjemná cesta a hodně zatáček. Hlavní tah na Benešov je po dešti a plný aut. Nic moc.

Prahu jako vždy objíždíme – odbočujeme na Říčany a Úvaly. Poslední pauza se koná až u Brandýse n. Labem. Jelikož jedeme každý jinam, loučíme se a já si to valím po dálnici domů. Přijíždím v půl deváté. Už se stmívá…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE