Cesta po hranicích našeho státu

Ráno si dáváme sraz u mého domu. Jakmile mi Matěj dá echo, že je již připraven a vyráží, já nelením, dávám si ranní kávu a tahám manželku z postele, aby mě hodila k mé motorce. Mezitím co na motorku hážu kufry a připínám tankvak, již slyším přijíždět kolegu.

Probíhá ještě druhý pokus spárování itercomu, což se jako zázrakem z hůry podaří přes aplikaci v mobilu a můžeme vyrazit. První zastávka je benzínová pumpa a hned následně jsou prarodiče, kde si jedeme vyzvednout nasmlouvané řízky. Protože přeci dovolená bez řízků není ta správná dovolená.

Z Olomouce se tedy vymotáme o půl deváte. Bereme to hopem do Opavy na pomyslnou startovní čáru. I přesto, že máme v nagivaci trasu nastavenou již od našho domu, tak nám hned začala zlobit. Po vypnutí a zapnutí chce abychom se vrátily zpět na začátek. Načež jsme pochopili, že chce abychom projeli přímo bodem,  což je většinou střed města. Paráda, takže celé bodování mapy je k ničemu, neboť pokud neprojedeme bod na GPS, nepustí nás to dál a přeskočit průjezdný bod nešlo. Nakonec tento nedostatek řešíme pomocí vypsaného itineráře, kde do navigace zadáme určité vesnice či města a navigace nám dá rovnou na výběr 3 trasy. Vybíráme tak, abychom projeli vše co jsme si naplánovali. Nicméně I přes to, raději trasu kontrolujeme s ručně vypsaným itinerářem. Není nad starý dobrý papír :).

Po všech peripetiích za Českým Těšínem doplňujeme benzín, dopřejeme si pořádne sousto řízků od babičky a vydáváme se vstříc beskydské oblasti. Další zástavka je u vallašskéh Balatonu, kde se kocháme průzračnou vodou, uděláme samozřejmě pár fotek pro rodinku, zkontrolujeme další směr naší trasy a pokračujeme svižným tempem kupředu, k první plánované památce. K větrnému mlýnu u Kuželova dojedeme v pozdním odpoledni. Bohužel otevírací doba je jen do pěti hodin . Tak kamenný mlýn stojící na záhrádce nezalesněného hřbetu Bílých Karpat jen obcházíme a  fotografujeme . Samozřejmě se nám hned vybavuje děj z pohádek o Nebojsovi nebo O statečném kováři, kde se mlýn na pár snímcích vyskytoval.

Do autokempu Lučina ve Tvarožné Lhotě dorážíme na večer, kde nás hned u brány vítá majitel.  Ubytovali jsme se v malé dřevěné chatce , která měla i lednici. Kemp byl čistý, ale jelikož ještě není sezóna v plném proudu má kiosek okna na petlici, takže nasedneme tedy opět na mašiny a jedeme do nedaleké Strážnice pro pivko a něco na zub. Aní né hodinku na to rozjímáme před chatkou s vychlazeným Radíkem nad zážitky z našeho prvního dne.

Matěj fotí stav km, který dnes ukazuje 525.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE