Horká dovolená v Montenegro

Je 11.7.2010 - 3:45h ráno,

odpočatí stojíme už u nabalených motorek před hotelem a kouříme opět předcestovní cigaretku, loučíme se s domácími a přesně ve 4h ráno vyjíždíme směr DOMOV… Máme před sebou pořádný kus cesty, protože jsme si pobyt v hotelu prodloužili o 1 den za cenu toho, že na zpět pojedeme po dálnici a na jeden zátah… Brzo ráno po cestě nebyl žádný provoz,takže to celkem utíkalo… Až na jednu obec, kterou jsme projížděli, kdy se u cesty objevila smečka asi 6 pouličních velkých psů. Petr s Martinou jeli první, takže projeli ještě v pohodě, ale evidentně se psům naše motorky nelíbily. Těsně před mojí motorkou mi vběhli do cesty a já musel hňápnout na brzdy, jel jsem už krokem,troubil jsem a nic, když ty bestie mě i Lucce začali vyjíždět po nohách a chtěli se zakousnout, tak to jsem se nasr… jednička, plnej a davaj pryč i za cenu toho, že bych nějakého přejel… Ale nakonec jeden uhnul a my jsme projeli, o 500m dál nás čekali Peťa s Marťou, připojili jsme se a pokračovali dál… Za nedlouho jsme dojeli do přístavu, kde jsme chvilku čekali na trajekt, nalodili se a přepluli na druhou stranu. Po té, co jsme se vylodili jsme jeli už k hranicím Černé Hory , Srbska a Chorvatska. Hranice bez problémů, ale překvapilo nás, že celníci chtěli kontrolovat i technické průkazy, jestli není motorka kradená atd,,, ale svým způsobem je to správně. Dále jsme pokračovali svižným tempem do města Ploče, kde jsme najeli na dálnici a jeli směr Split, Karlovac , Zagreb. Na dálnici jsme jeli tempem 130 – 150 km/h, takže to celkem utíkalo, ale bylo to nezáživný. Co se nám celkem líbilo, tak Chorvatské tunely… Ze Zagrebu jsme se drželi směr Maribor. Na hranicích už to bylo katastrofální, obrovské kolony, které se naštěstí dali objet, takže jsme nečekali nějak extra dlouho,ale než se člověk prokličkoval,tak to trvalo… Hned za hranicí jsme si koupili dálniční známky a pokračovali směr Graz. Slovinsko jsme přejeli v celku rychle,ale provoz už pěkně houstnul… Na hranicích do Rakouska taky katastrofa,ale vyřešili jsme to stejným způsobem jako z Chorvatska do Slovinska. Hned za hranicí jsme si opět koupili dálniční známky a pokračovali.Zadky už nás bolely statečně, ale říkali jsme si, že do Vídně už je to kousek a pak už budeme skoro doma… Dojeli jsme do Grazu a odbočili jsme směr Vídeň, provoz už byl dost hustý, takže opatrnost byla na prvním místě… 40km před Vídní jsme si dali delší odpočívací přestávku a další jsme si naplánovali až za Vídní. Přes Vídeň jsme jeli díky velkýmu provozu asi hodinu, takže to bylo něco neskutečného, zadky bolely a já jsem dostal hrozné křeče do kolen, ale vydržel jsem, vymotali jsme se z Vídně a hned na prvním možným odpočívadle zastávka. Zastavili jsme, opatrně jsem hodil motorku na boční stojan, Lucka sotva slezla a já lehl na záda, abych narovnal nohy… No hnus…ale pak už to bylo jakš takš dobré… Vyjeli jsme směr Poysdorf, domov se nám přibližoval a to nám dodávalo sil… Po několika kilometrech se nám objevila cedule ČESKÁ REPUBLIKA město Mikulov a my jsme byli štěstím bez sebe…Přejeli jsme hranice a dali jsme si další pauzičku na tankování, cigárko a volali jsme dětem a rodině, že už jsme v ČR a že jsme v pořádku… Do ČR jsme dojeli kolem 21h večer Hned, jak jsme nabrali další síly, tak jsme najeli na dálnici do BRNA, z Brna jsme jeli po dálnici směr Kroměříž a poslední zastávku jsme si dali na ROHLENCE a pak už rovnou domů. Domů jsme přijeli zdraví, opálení ale hlavně unavení ve 22:30h večer.
 

Krásně na to vzpomínáme a už plánujeme dovolenou opět na to samé místo

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE