Balkantour 2009

Už jsem se nemohl dočkat až vyrazíme na další část cesty. Bulharskem projíždíme opět po stejné trase. Nocujeme v Srbsku v malém a velmi slušném hotelu s garážemi.Ujeli jsme 558 km. K večeři dostávám na talíř dva steaky za 3 Eura, každý z jedné půlky kuřete a osm hranolek. Pivo mají dobré a kvalitní, ochutnáváme zdejší pelinkovac, který mi taky velmi chutná.
Ráno po vydatné snídani vyrážíme opět údolím podél řeky Nišava k městu Niš, kde najíždíme na dálnici směr Bělehrad.Z té však po 60 km odbočujeme směrem na Kruševac.Vjíždíme do rovinatého kraje a podél řeky Zápaní Morava míříme na západ. Hned po vjezdu do prvních obcí máte dojem, že jste na jiné planetě.Teprve teď si uvědomuji, jak vše od města Niš na východ bylo ponuré a šedivé. Tady je na ulicích živo, všude je vystaveno spousta zboží, domy jsou upravené, čisté. Lidé vysedávají na všudypřítomých zahrádkách, diskutují na chodnících a u obchodů. Je zde prostě čilý ruch, vše září barvami.Cesta na západ přes města Kraljevo, Čačak do Užice je dlouhá 155 km. Projíždí se mnoha obcemi, které nezřídka na sebe navazují.To nám vůbec nevadilo, protože bylo pořád na co koukat. Ve městě Čačak jsme svědky jediné dopravní nehody za celou naši dovolenou, kdy auto porazilo chodce.V tu chvíli se seběhlo plno lidí, všichni se snaží pomoc, z restaurace přinesli pro poraženou paní židli, ostatní jí sbírají nákup a věci z kabelky. Silnice se před Užicí začne pomalu zvedat. Za městem regulerně vede skrz obří lom, užíváme si půjezd prachovou clonou.Vozovka se začíná klikatit, stoupá na náhorní plošinu v dosahu Dormituru a stáčí se k jihu směr Černá hora. 
Kvalita silnic je prvotřídní, provoz není nijak silný. Do cíle dne nám zbývá 330 km. A věřte tomu, že mezi srbskou Užicí a černohorským městem Podgorica si užijete! Velmi kvalitní asfalt buď kopíruje řeky v úzkých, hlubokých a klikatých údolích, nebo nesčetněkrát v serpentinách stoupá a následně zase padá zpět dolů. Okolní skalní stěny mají úctyhodnou výšku a já si mohl hlavu vykroutit. Několikrát jsem ze zadu dostal herdu do zad, abych se věnoval řízení a né kochání. Provoz byl poměrně slabý a tak jsme celou trasu absolvovali ve svižném tempu. Jen občas vás buď ve stoupání, nebo klesání trochu přibrzdí kamion, nebo autobus a pro mě to byl vítaný odpočinek. Přiznávám, že někdy jsem v takových situacích i hřešil přes plnou, ale osobně to nedoporučuji.Najdou se k tomu sice přehledné úseky, ale i tady velmi často vartují policisté a právě tyto přestupky hlídají. Lidé jsou všude opět velmi milí, vstřícní a ochotní. Při jedné pauzičce po tankování k nám hned přišla jakási žena, zda nepotřebujeme pomoc, nebo poradit s cestou. Na motorkáře tady vůbec zvylkí nejsou. Před Podgoricou vás čeká nekonečné klesání traverzem nejprve severním směrem po jižní straně hlubokého údolí, pak už jižním směrem po severní stěně.Ve dně je další kaňon s řekou Mora. Město nás vítá neskutečným vedrem a hustým provozem. Výpadovka k Jadranu je navíc ve výstavbě a tak to není moc příjemné. Za městem konečně můžeme zase zrychlit a tak spěcháme podél trati k moři, už je to jen kousek. Jedeme už večer, nížinou a navíc se blížíme ke Skadarskému jezeru s množstvím mokřin a tak dostáváme neuvěřitelnou dávku hmyzu. Cestu do Baru si zkracujeme nově otevřeným tunelem a po výjezdu z něj nás konečně vítá Jadran. Večerní Bar pouze projedeme a po sedmi km zastavujeme před privátem v obci Dubrava, kde máme domluveno ubytování. Tento den jsme urazili 688 km.
Ubytování je kvalitní, cena příjemná, domácí je velmi ochotný a komunikativní.Okamžitě nám zařizuje večeři a během pobytu dostáváme neustále nalévárnu, kam se máme jet určitě podívat. Několik typů jsme skutečně stačili využít a rozhodně jsme nelitovali. Jedním z nic byla návštěva sladkovodního Skadarského jezera. Mezi ním a mořem je pohoří Rumija. Z Baru stoupáme po klikatých, úzkých a místy značně rozbitých silničkách. Vyrazili jsme pouze v kraťasech a trikách. Ve stoupání projíždíme několik malých vesniček, na pohled dost chudých. Na silničce si musíte dávat pozor na spadané kamení, množství kravinců a za zatáčkou vždy čekejte jalovici. Ač jedeme poměrně pustým krajem, potkali jsme cestou k vrcholu dvě občerstvení. Několikrát jsme zastavili na odpočivade s úchvatnou vyhlídkou na Jadran a Bar pod námi.
Po překonání sedla se nám naopak otvírá pohled do vnitrozemí se Skadarským jezerem. Klesáme dolů, míjíme opět několik samot a statků a všudy přítomné, volně se popásající krávy. A protože úbočí jsou zde značně příkrá, skot se naučil odpočívat na vozovce.
Sjíždíme až dolů k vodě a odbočujeme v pravo na 2 metry širokou silničku kopírující jižní břeh jezera. Projíždíme několika obcemi s množstvím poutačů a směrovek na kláštry, kterých je zde opravdu požehnaně. Cesta se od jezera zvedá na příkré úbočí s výhledem na celé jezero.Silnička je stále velmi úzká, zaříznutá do svahu s množstvím nepřehledných úseků a vraceček. Jedeme opravdu pomalu, Wilda si „užívá“ nejvíce dvojku a trojku.Zastavujeme v jedné z obcí na návsi na oběd.Až zde se bouhužel dozvídáme, že jsme asi o 20 km přejeli jednu z mála odboček k jezeru, kde je vhodný vstup do vody. My však neváháme a vracíme se. Z „hlavní“ silnice padáme dolů k jezeru a hledáme pláž. Je znát, že už je po sezoně, protože jsme zde skoro sami i když je nejmíň 35 ve stínu, beachbar hledáme marně. Jedním z mála návštěvníků je nějaký němec samotář na GS vybaven profifoťákem. Pláže jsou oblázkové, voda neskutečně teplá a čistá. Všude je množství rybího potěru, na hladině řádí jakési kachny. Pár metrů od břehu začíná vodní porost, ale i tak je osvěžení ve vodě příjemné. Po koupačce vykrosíme zpět na „magistrálu“ a pokračujeme jihovýchodním směrem podél jezera směrem k Albánii. Silnička se začíná zvolna rozšiřovat. Při jedné ze zastávek prcháme před rozlíceným oselm, který si zřejmně myslel, že máme zálusk na jeho harém. O pár kiláků dál pro změnu stojíme a čekáme, než bača přežene stádo ovcí přes silnici.To se ještě protáhne, protože beran měl uprostřed vozovky akutní potřebu oplodňovat stádo. Od vody stoupáme stále vzhůru až k sedlu Stegvaš. Jsme na hranicích s Albánií. V dáli je z minulosti opuštěná strážní budka, současnost zde diktují vysílače GSM sítí obou států. Na jednu stranu se kocháme výhledem na jezero, na druhou na Jadran a Albánii s tokem řeky Drin.Odtud se silnice stáčí opačným směrem a po jižním úbočí Rumije sjíždíme k moři a městu Ulcinj.Tento celodenní výlet jsem najezdili 200 km a popravdě ani nechápu kde. Převážnou část cesty jsme jeli opravdu pomalu. Ale rozhodně to stojí za to. V sandálech, kraťaech a tílku, vidíte Jadran, vykoupete se v Skadaru i moři, projedete hory s vrcholem 1593 m.n.m., ochutnáte domácí kuchyni .... prostě bomba a vřele doporučuji.Je mi líto, že zde nemůžeme být déle, protože je zde ještě hodně co poznávat a když to jen trochu půjde, určitě se sem ještě vrátím.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE