Mototrip Balkán 2012

18. 9. 2012 – úterý

Durrёs – Sutomor

Ráno jdeme na procházku do přístavu.  Do blízkosti lodí se ale bez lístku nedá dostat, tak zklamaně pochodujeme  zpátky. Náladu nespraví ani zeleninová polévka nevalné chuti, na kterou navíc čekáme asi půl hodiny.

 Za velmi pěkného počasí opuštíme Durrёs směr  Kruje.  Je to rodiště národního hrdiny Skanderbega, který se proslavil bojem proti Osmanské říši. Je zde muzeum a pevnost. Po prohlídce pevnosti nás naláká majitel zdejší restaurace na kávu. Když budeme jeho hosté, nemusíme platit parkovné  a můžeme posedět na zahrádce s krásnou vyhlídkou. Po kávě a pivu se rozhodujem, že tu dáme i oběd.  Majitel nám doporučí  místní  specialitu.  Po hodinovém čekání donese každému  připálená ovčí žebra  a hrstku hranolek. Hnus.  Pouze Vlasta se směje, protože má biftek. Naštvaně zaplatíme a mažeme pryč, ale až po konfliktu s výběrčím parkovného, který od nás nedostal ani LEK.

 Pod hradem ještě kupujeme suvenýry s albánskou tematikou a pokračujeme na Skhoder. Jelikož chceme víc poznat  místní venkov, tak ve Fushe Kruje odbočíme místo  SH 1 na SH 39. Po pár kilometrech offroadové  jízdy nás staví řidič kamionu a posílá nás zpět. Nevíme proč, ale poslechneme ho a po celkem rozumné silnici dojedeme do Skhoderu. Chceme tankovat na kartu, což nelze i když na třech pumpách měli nálepky VISA. Tak na albánský benzín kašlem a míříme směr Ulčinj. Na hranicích v protisměru potkáváme účastníky akce Zlombol 2012. Je to polská charitativní rallye. Jedou pouze historická vozidla socialistické výroby, trasa je každý rok jiná, letos Katowice - Olympia . Přes 200 vozidel, žuky, barkasy, škodovky, trabanty atd, osádky jsou většinou mladí lidé, kteří si to náležitě užívají a odpovídají nám na pozdrav. Kolem moře dojedeme do letoviska Sutomor, kde nacházíme ubytko za 6 E za postel a motorky v garáži. Následuje vytoužená koupel v moři, gulášek při posezení na zahrádce restaurace Lloyd a nezbytná pivka.

 195 km

19. 9. 2012 – středa

Sutomor – Zaton

Snídáme z vlastních zásob provádíme údržbu strojů. Dnes je v plánu návštěva národního parku Lovčen, Boky Kotorské a chorvatského Dubrovníku. Vyrážíme směrem Budva, před kterou odbočujeme na Cetinje. Silnice stoupá do hor a delší rovinky svádí k předjíždění, což Kamila stojí 15E pokuty za rychlost.  Projedeme bývalé černohorské hlavní město Cetinje a následuje kouzelná úzká silnička na Jezerní vrch. Motky necháváme na parkovišti a jdeme až k mauzoleu Petra Njegoše. Je odtud nádherný výhled do okolí,  těch několik stovek schodů rozhodně stojí za to. Kotorský záliv však zůstává skryt za nejvyšším vrcholem Lovčenu Štirovnikem. Po pár kilometrech jízdy se objeví vyhlídka na Kotorský záliv neboli Boku Kotorskou, jak nás učili v dějepisu. Nejhezčí místo z celého výletu.  Následují nekonečné serpentiny do Kotoru a trajekt Lepetane - Kamenari.  Na oběd nacházíme hospůdku s výhledem na moře. Opouštíme Černou Horu a Chorvatsko nás přivítá několikakilometrovou rekonstrukcí Jadranské magistrály.  Silnice se opravuje za plného provozu a v celé šíři, jízdu po kamenech ztěžuje kropení silnice kvůli prašnosti. Po příjezdu do Dubrovníku hledáme místo, kde se dá vykoupat v moři, to se nám však nedaří, protože přístup k moři je pouze z hotelových resortů.

 Začíná se stmívat a je nejvyšší čas hledat nocleh, což se nám zadaří až za Dubrovníkem, v osadě Zaton, za 20E se snídaní. Z moře lezeme za tmy a jdeme na pivko. 22 kun za pivo je celkem dost, ve vedlejší pizzerii je to stejné, navíc s protivným číšníkem. Takže bereme za vděk vínem od paní domácí, které nám zaručí dostatečné množství tekutého prášku na spaní.

220 km

20. 9. 2012-  čtvrtek

Zaton – Hadzici

Ranní snídaně na terase nám zlepšuje náladu, dojem kazí jenom dotírající kočky. (čtyřnohé). Po pár kilometrech jízdy po Jadranské magistrále přejíždíme bez zastavení  hranice do Bosny. Je to jen několik kilometrů a následuje znovu Chorvatsko a delta řeky Neretvy. Odbočíme směr Mostar a naše cesta se definitivně začíná ubírat k domovu. Přes ucpané město Metkovič dojedeme na hranice HR – BIH. Čekání ve frontě si krátíme popíjením piva, pouze však do povolené hranice 0,5 promile!. 
Podél Neretvy pokračujeme do Capljina,  na M6.5 do Donji Studenci, kde se ptáme na cestu k vodopádům Kravica. Ty po chvíli nacházíme. Motky necháme na parkovišti a k vodopádům jdeme pěšky. Jsou 27 m vysoké a 120 m dlouhé. Podívaná stojí za to, i když kvůli suchu neteče moc vody. Po focení a občerstvení kráčíme zpět na parkoviště, které už je celkem zaplněné autobusy s turisty. Nedaleko odtud se totiž nachází městečko Medugorje, kde se v roce 1981 zjevila  Panna Marie.  Teď se tam zjevíme i my. Městečko je plné turistů, převahu mají Italové a Poláci.  K místu zjevení se nedá dojet motorkou,  tak děláme fotky nedaleko kamenné cesty, po které klopýtají davy lidí,co chtěj vidět zázrak.
Ten ovšem vidět nemusíme, tak míříme směrem  Citluk do Mostaru.  Hned na kraji
města je Restaurace Novak, výborné jídlo nám připravila vnučka českého námořníka.

Parkujeme na křesťanské straně mostu a jdeme na prohlídku. Množství kaváren, restaurací, stánků se suvenýry, klub skokanů z mostu, ve věži výstava fotografií z války a dole modrá řeka Neretva.  Právem nám Mostar připomíná Český Krumlov.
Toto krásné město opustíme po E 73 směr Sarajevo,  v Jablanici tankujem a dáváme kávu,  za městem Konjič si užíváme rychlé zatáčky ve stoupání z údolí Neretvy. Je tu celkem chladno a začíná se stmívat, tak bereme za vděk motelem FS Zovik v Hadzici, pár kilometrů před Sarajevem. Motky v garáži, 20 E se snídaní. Protivný číšník nás v 10 vyžene, jistí to lahváče na pokoj.

258 km.

21. 9. 2012 – pátek

Hadzici – Harkány

Ráno, ještě se starším polským párem, čekáme v restauraci na snídani. Číšník, ještě protivnější než večer nám chtěl nárok na snídani zapřít, nakonec donesl hemenex. (Hemenexíček). Dnes máme v plánu dojet do maďarského lázeňského města Harkány. Ve zdejších lázních chceme naše těla podrobit účinkům termální vody. Je 5° C, bude se to hodit. Před Sarajevem odbočujeme na Vrelo Bosne. Jedná se botanickou zahradu s pramenem řeky Bosny, oblíbené výletní místo Sarajevanů. Z města sem vede ulice z domů, pocházejících z rakousko-uherského období od českých architektů a jezdí po ní fiakry. A my na motorkách. Bohužel kvůli zimě nikdo nevyndá foťák, tak hned pokračujeme k další turistické atrakci – bosenské pyramidy u města Visoko. Po sjetí z dálnice se ptáme místních na cestu ke kopci Vysočica, který svým tvarem nápadně připomíná dílo lidských rukou.  Najíždíme na polní cestu, kolem šachet geologického průzkumu, offroadovou cestou až k samotnému kopci. Ten se ale skrývá v mlze a tak fotíme pouze cedule u informačního centra. Zda-li se jedná o skutečnou pyramidu nebo o hříčku přírody, ať posoudí každý sám. My se shodli na tom, že po Medugorje, se jedná o druhý bosenský fake na turisty. Posvačíme čabajku z fandova kufru a po staré cestě jedeme na Zenicu. Před Kakanj najíždíme na dálnici, která po chvíli končí, ani to nám nebrání ve svižné jízdě až do Bosanského Šamacu. Zde jsme vloni v penzionu Elegance nocovali a nyní si dáváme oběd.  Využíváme poslední možnosti natankovat laciný benzín a tranzit přes Chorvatské území zrychlujeme použitím dálnice.  Za Osijekem dálnice končí, po 34 a 53 dojíždíme na hranice HR –H, kterou tvoří řeka Dráva. Návrat do EU proběhl v pohodě, měli jsme pouze obavy z prohibice, kvůli metanolové aféře v ČR.  Albánskou rakiji nám nesebrali. Spěcháme přímo do Harkány, kde před lázněmi parkujeme.  Všude okolo je slyšet čeština a tak se dozvídáme, že na koupání máme  jenom hodinu. Osobně jsem očekával nějaký akvapark, ale jedná se o velice populární lázně,  věkový průměr návštěvníků je 60 let. Hodinka nám tedy stačí a následuje hledání noclehu. Ptáme se v několika zimmer frei, ale nikde se nedohodnem. Až opět na doporučení Čechů dostáváme azyl a restauraci No Name. Motorky parkujeme přímo u pokojů na zahradě. Večer trávíme v restauraci No Name. Vynikající jídlo, vzorná obsluha, jídelák v češtině.

 410 km

22. 9. 2012 – sobota

Harkány-Čechtín 

Snídáme z vlastních zásob a kolem osmé vyrazíme k domovu.  Pécs, po 63 na Cece, kde utrácíme poslední hufnágly za čabajku a papriku a jiné místní speciality domácí výroby. Za Szekesfehervárem už pouze tankování a na oběd stavíme v Bratislavě v Restauraci Patrónka, kde postavili nový minipivovar. Nejraději bych tu zůstal a ochutnal všechny piva, která tu čepují, ale nejde to. Po jídle nás čeká nejnudnějších 200 km po dálnici domů. V Brně u Makra naposledy tankujeme a kolem 16 hodiny se u Rudíkova rozjíždíme k domovu.
570 km, celkem 3698 km

Co říci závěrem? Nepotkal nás žádný technický problém, policie úřadovala pouze v Černé Hoře. Většinu cesty jsme jeli podle mapy, navigaci Nokia jsme používali vyjímečně, navíc v Srbsku a v Kosovu navigace Nokia vůbec nefungovala. Největší komplikací bylo, že v druhé půlce záři se už poměrně brzy stmívá, což je nepříjemné při hledání ubytování. Jinak balkánské státy nás opět nezklamaly a  jejich návštěvu můžeme všem motorkářům vřele doporučit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE