Honda CBF1000

Text: Filip Tichý | Foto: Filip Tichý | Zveřejněno: 26.4.2006 | Zobrazeno: 92 918x

Kapitoly článku

Motor a převodovka

Konečně jsme u toho hlavního. CBF pohání čtyřválec 998 ccm převzatý z nejnovější verze Hondy CBR1000RR. Konstruktéři sice výrazně zkrouhli počet koní, ale můžete být klidní, co ubrali nahoře, to poctivě vrátili dole. Výsledkem je nádherně pružný a živý motor, který zároveň neobsahuje žádné výkonové skoky ani špičky, ale přitom vůbec není nudný. CBF snese bez cukání jízdu pod 2000 otáček, pak se slušný tah plynule zvyšuje a nad 5000 otáček vás už energicky táhne vpřed jako v obrovském praku. Mocný a stále mírně zesilující zátah pokračuje až do 9000, dál už nemá vytáčení příliš smysl a vyplatí se řadit. Přestože otáčkoměr je kalibrovaný až do 12500 otáček, už kousek za 10tis mi zábavu zatípl omezovač.

Pokud máte chuť na poklidnou jízdu, můžete na řazení úplně zapomenout - dokonce i šestka zvládne padesátku ve vesnici. Předjížděcí manévr na pětku je stejně bezpečný jako u šestistovky na vytočenou trojku - nádhera. V řeči čísel to vypadá takto: maximální výkon 98 koní při 8 000 ot/min, maximální krouťák 97 Nm při 6500 ot/min. Na silničky plné štěrku a písku po zimě a skrápěné jarními deštíky měla CBF krouťáku až moc, zadní kolo si to na mokru nebo na výjezdu ze zatáčky občas pěkně protočilo.
Okolo 6000 ot/min motor vydává slabé vibrace, které vás polechtají do stupaček a do pozadí, ale opravdu jen slabě a bát se jich nemusíte. Vstřikování je u CBF poměrně vychované, rychle a přesně reaguje, při pojíždění v koloně nijak necuká. Slaboučké nepravidelnosti jsem naopak odhalil ve vyšších otáčkách, kdy jsem ve stálé rychlosti držel vytočený motor ve středních otáčkách, ale téměř bez plynu - například při čekání na předjíždění. Ale jednalo se o tak slaboučké výkyvy, že jsem si jich první den vůbec nevšiml, druhý den jsem je přičítal poryvům větru od aut a až třetí den odhalil, že se tak asi projevuje vstřikování. Při ubrání plynu mašina docela příjemně energicky brzdí motorem - tedy na čtyřválec. Nakonec musím zmínit zvuk motoru - díky spíše rozumnějšímu zaměření celého stroje je zvuk hodně utlumený a nevýrazný, přesto ale při nižších otáčkách mohutné basy prozrazují, že jde o pořádný objem. Výfuková soustava 4-1-2 s dvěma krásnými oválnými koncovkami samozřejmě splňuje dnešní i budoucí emisní limity.

Odpružení, jízda

Odpružení nabízí výborný kompromis na rozbité české silnice. Pobere opravdu hodně nerovností a výlety po malých silničkách na Vysočině konečně neznamenají utrpení. V náklonu i ve vyšších rychlostech přitom motorka působí stabilně. Jen při razantnějším řádění se maličko projeví limity přední vidlice.
Do zatáček se cébéefce napřed jakoby moc nechce, není to takové to "pomyslet na zatáčku a mašina ji sama projede". Je nutné jí dát první impuls, pak už ale zatáčku projede s příkladnou jistotou. Překlápění mezi rychlými zatáčkami je také trošku pomalejší. To je pravděpodobně daň za skvělou stabilitu, kterou poskytuje v přímém směru ve vysokých rychlostech.
Ve městě se ale tahle Honda vodí nádherně - skoro jako šestistovka - díky úzké stavbě se všude protáhne, díky krouťáku okamžitě zmizí autům z dohledu...
Honda CFB1000 skvěle skrývá svoji hmotnost 220 kg - přestože váží přibližně stejně, jako její litroví konkurenti, pocitově se tváří spíš jako Kawasaki Z750S.

Brzdy

Námi testovaná verze byla vybavena dvěma klasickými dvoupístkovými brzdiči vepředu a jedním dvoupístkem vzadu. V nabídce je i verze se systémy ABS a CBS (propojení brzdové okruhy vepředu a vzadu)
Zadní brzda sama o sobě sice vcelku dobře zabírá, ale využitelná je spíš při jízdě ve dvou. Při ostřejším brždění při jízdě sólo se mašina nepatrně potopí dopředu, to ale stačí k odlehčení zadního kola a bloknutí kola už při středně intenzivním brždění.

Přední brzda perfektně ladí se zaměřením tohoto stroje a s potřebou krotit pořádný výkon. Už po mírném stisku páčky přichází razantní účinek, který se dále progresivně zvyšuje. Jen při brždění opravdu „na krev“, kdy jezdec zkouší dostat z přední gumy maximum, se najednou dostaví určitá hranice, za kterou už se nic neděje - při dalším zesilování stisku už to prostě víc nebrzdí. K tomu ale dochází opravdu až na hraně přilnavosti pneumatiky a vzhledem k charakteru stroje je to tak správně. Za zmínku stojí, že verze se systémy ABS/CBS mají vepředu dva třípístkové brzdiče.

Spolujezdec,cestování, spotřeba

Jak už jsem zmínil dříve, CBF nabízí spolujezdci v porovnání s litrovou konkurencí opravdu skvělý posaz. K bezpečnému pocitu přispívají výborná madla.
Cestovatelům přinese radost plechová nádrž s možností připlácnutí magnetického tankvaku, už menší radost jim přinese relativně málo místa pod odemykacím sedlem spolujezdce, i když základní drobnosti se tam přeci jen vejdou.

Charakter motoru se pro sportovně pojaté cestování skvěle hodí, jízdu se spolujezdcem téměř nepoznáte. Honda navíc nabízí nepřeberné množství doplňků a výbavy a třeba originální kufry v barvě motocyklu vypadají na fotkách opravdu slušivě. Osobně bych u motorky s řetězem hned sáhl po doplňkovém centrálním stojanu, v základu je pouze boční.
Spotřeba se během testu pohybovala okolo průměru 6,5 litrů na 100 km, což mi přijde neuvěřitelně nízká hodnota, když uvážím, jak jsem si užíval vystřelování ze zatáček a nelegálních rychlostí. Objem nádrže 19 litrů v této souvislosti také patří ke slušnému průměru.

Shrnutí

Honda CBF1000 vychází jako moc povedená motorka. Všechny komponenty i vlastnosti odpovídají jejímu celkovému zaměření, nabízí skvělý motor, velkou všestrannost, nenápadný ale elegantní vzhled a to vše za velmi příznivou cenu. Nenašel jsem téměř nic, co bych jí vytkl, kromě několika nepodstatných pih na kráse. Na našem trhu je jí z konkurence asi nejblíže nový Suzuki Bandit 1200S, který má téměř identické parametry a od letoška i nastavitelné sedlo - uvidíme jak obstojí v našem testu.
Zbývá si odpovědět pouze na otázku, zda odpovídá tomu, co od motorky právě vy očekáváte, jinak není co řešit.