Honda CBF600S

Není to tak dlouho, co začaly z nabídky výrobců mizet všestranné stroje, například modely Honda CB750, Kawasaki ZR-7 nebo Yamaha XJ 600 Diversion. Přátelské čtyřválce, které si s trochou opatrnosti mohl pořídit i začínající jezdec, ale které současně dokázaly poskytnout pohodlí pro delší cesty ve dvou a zábavu při sportovnější jízdě. Už to vypadalo, že na tento segment trhu výrobci zapomněli, ale vzniklou mezeru na trhu letos vyplnila nová Honda CBF600S. Jak dokazují prodejní statistiky, podařilo se jí to velmi dobře. První místo na největším evropském trhu - v Německu - hovoří za vše.

Honda CBF600S

Kapitoly článku

Design a konstrukce


Už dříve jsme měli možnost otestovat odvozenou a velmi povedenou pětistovku CBF500, takže jsme byli na čtyřválcovou šestku patřičně zvědaví. Těšil jsem se na koncept "just fit" (přesně na míru), který dává možnost nastavení pro moji přerostlou postavu.


Design této motorky plně odpovídá jejímu určení: žádná extravagance, předek se sportovní polokapotáží s dvěma světlomety, jak se to dnes nosí. Přitom ale nevyzařuje tak agresivní rysy jako konkurenční Fazer, ani nevypadá tak bachratě jako Suzuki V-Strom. Polokapotáž elegantně přechází do prolisu nádrže a zasazené směrovky nepůsobí rušivě. Pohled určitě zaujme i zadní polovina motocyklu s neobvyklým mohutným zadním světlem s integrovanými směrovkami. Celek opticky doplňuje leštěný výfuk s netradičním oválným tvarem. Shrnutí - žádná královna krásy, za kterou se úplně každý otočí, ale přesto pěkná holka, kterou si leckdo rád vezme domů natrvalo.


Posaz, ergonomie


Sliby opravdu nelhaly, tahle motorka sedne každému! Sedlo lze nastavit do výšky 770-800 mm a posunout jej o centimetr dopředu nebo dozadu, řidítka lze dlouhánům posunout o 10 mm dopředu a větrný štítek lze zvýšit o 5 cm. Změna nastavení sice znamená chvíli zápolení se šroubovákem a imbusovými klíči, ale máte jistotu, že nakonec tu svoji polohu určitě najdete.
Jak už jsem spokojeně konstatoval dříve u pětistovky, konečně mašina pro dlouhány. Nohy nemám nijak moc skrčené a hlavně se mi kolena krásně vejdou vedle nádrže. Kolikrát já jenom proklínal svého prvního japonce Suzuki GS500, kde mi kolena narážela přímo na hranu prolisu nádrže, a to se mi stává u každé druhé motorky! Konečně je tu motorka taky pro nás, normální dvoumetrové lidi ;-)


Sedlo dělené na dvě samostatné části je OK, ani moc měkké ani moc tvrdé a ani po dni v sedle jsem neměl žádné připomínky. Jízdní poloha je sice hodně vzpřímená, ale v porovnání s ostatními obdobnými motocykly spočívá na rukou část váhy, takže řidič dobře cítí chování předního kola.


Hodně dobrou práci odvádí větrný štítek. Slušně chrání před větrem, ale co je hlavní, má velmi dobře vyřešenou aerodynamiku a ani ve vyšších rychlostech se nedostavují žádné nepříjemné turbulence ani hluk. Štítek zkrátka v každé situaci zachytí 2/3 protivětru a zbylou třetinu vám naservíruje pěkně učesanou a zkrocenou. Zpětná zrcátka patří k hodně slabšímu průměru. A zdálo se to nejenom nám, ale také většině majitelů CéBéeFek. Něco v nich vidět sice je, ale značnou část při každém nastavení přeci jen zabírají ramena vaší kombinézy.

Přístroje, ovladače


Všechny ovladače najdete na obvyklém místě jako u každé Hondy, výjimkou je jen táhlo sytiče, které zůstalo dole z boku na motoru. Světla se zapínají automaticky se zapínáním zapalování a místo jejich ovladače je umístěn spínač varovných blikačů. Přístrojový panel se může směle ucházet o první místo v soutěži Miss Přehlednosti. Dva budíky, tachometr a otáčkoměr, na černém pozadí a okolo nich systematicky rozmístěné velké kulaté kontrolky. Budíky jsou doplněny digitálním počítadlem kilometrů a digitálními hodinami, po stranách vedle přístrojovky najdeme ještě teploměr chladicí kapaliny a kontrolku ABS. Jak už jsem naznačil, stěží najdete přehlednější přístrojovku, ale... Ale je trochu nudná, velké kontrolky mi připomínaly semafory, a když shora zasvítilo slunce, ozářená kontrolka rezervy mě dost mátla. Trochu oživení třeba pomocí jiné barvy podkladu budíků by možná neuškodilo. No dobře, jde o můj čistě subjektivní dojem a při rozhodování o koupi by to asi nehrálo moc velkou roli.


Motor a převodovka


Karburátory krmený motor začíná být v dnešní elektronické době skoro rarita. Jde o zkrocenou verzi z Horneta, který je zase původně zkrocená CBR. Výrobce zkrátka použil tisíckrát citovaný recept "nahoře ubrat a připlácnout to dolů". Ve výsledku tohle dvojí zkrocení vedlo k tomu, že CBF600 má dole pocitově skoro stejně krouťáku jako nahoře. To je skvělé, umožňuje to bezproblémovou jízdu ve městě, motorka vás vytáhne z každé zatáčky i pokud nepodřadíte, jízda ve dvou vás nenutí k vytáčení motoru a neustálé trápení převodovky.


Ale každá mince má dvě strany. To, že CBF600 má dole pocitově skoro stejně krouťáku jako nahoře, má i své zápory. Chybí tady ten adrenalinový moment, kdy mašinu vytočíte a ona vás pořádně zatahá za ruce a donutí vás našlapat tam celou škálu převodovky (takže se zakrátko s hrůzou v očích a stopadesátkou na tacháku blížíte k ostré zatáčce, která přece byla tak daleko...). Pokud vám jde spíš o to se vyřádit, paradoxně vám možná bude víc vyhovovat starší šestkový Bandit, který má při stejném výkonu, 77 koní, méně krouťáku. Jeho motor je hodně točivý a řidič se zježenými chlupy na zádech jede mnohem větší střelbu (i když jede úplně stejně rychle jako kolega na CBF za ním, který si užívá poklidnou vyjížďku).


Tento celkový klidnější dojem podtrhuje i převodovka. Je dobře odstupňovaná a přesná, při řazení se neozývají žádné rušivé zvuky. Zní to možná divně, ale připadala mi až moc dokonalá - trochu mi chyběla odezva na řadičce. Takové to trhnutí/cvaknutí, při kterém člověk nohou cítil, že ozubená kola zapadla na své místo. U CBF jsem někdy neměl jasno, jestli mám zařazenou jedničku, když přeci v motoru nic neřachlo...? Ale už mlčím, chápu, že většina jezdců se bez řachnutí ráda obejde ;-)


Odpružení, brzdy, kola


CBF600 má jednoduchý páteřový rám, který se osvědčil už u modelů Hornet. Motocykl je dostatečně tuhý a nerozhodí ho ani hrboly v zatáčkách. V sérii rychlých zatáček se skvěle lehce překlápí a vede se ještě snáze než například nový Fazer. Odpružení přitom ochotně pohlcuje většinu nedokonalostí silniční sítě a rozbité okresky nebyly problém. Zadní centrální jednotka Monoshock umožňuje sedm stupňů nastavení předpětí pružiny, takže si můžete vyhrát s nastavením podle charakteru a účelu cesty, přitvrdit pro jízdu se spolujezdcem apod. Nějaké ty mouchy se projeví až ve vyšších rychlostech, kdy zadek v táhlých zatáčkách trochu ztrácí jistotu. Brzdy patří ke slušným reprezentantům dnešní výkonné techniky, díky pomalejšímu náběhu jsou naladěny spíše pro turistiku než pro sportovní řádění. Čím ale Honda zabodovala, je volitelný systém ABS, jehož přínosy tu nebudu znovu zdůrazňovat. Pro univerzální motocykl typu CBF určený do každého provozu a každého počasí se tento doplněk výborně hodí. Mašina je na pěkných sedmnáctkových hliníkových ráfcích se šesti dvojitými paprsky. Obuté má pneumatiky 120/70 vepředu a 160/60 vzadu.


Spolujezdec a cestování

Tak ten to má opravdu dobrý. Motorka je poměrně velká, takže má dost místa na nohy. Sedlo spolujezdce je navíc chytře tvarované tak, aby spolujezdec nesjížděl při brždění dopředu. A když k tomu všemu připočteme perfektní madla, dostáváme ve výsledku prima nástroj pro cesty ve dvou. Odklápěcí zadní polovina sedla poskytuje poměrně dost místa na běžné drobnosti. Dvoudílné sedlo je navíc i docela praktické, protože malá zadní část se sundavá podstatně snadněji než celé dlouhé sedlo a zjistíte, že si tam začnete dávat spoustu věcí, které jste si dřív raději nacpali do kapes, než se dobývat pod sedlo. V základu je dodáván centrální stojan téměř nezbytný pro cestování. Díky tomu, že se CBF600 rychle stala velmi populárním a rozšířeným modelem, nebude problém sehnat sadu kufrů s nosičem a využít tak plně maximální nosnost 180 kg.


Shrnutí


Honda CBF600S se v okolních zemích okamžitě stala bestsellerem. Na našem trhu si také nevede špatně a dá se očekávat, že si bude přitahovat stále více zájemců díky své univerzálnosti a vhodnosti pro každý účel. V cizině si možná leckdo koupí sporťáka na vyblbnutí, vedle toho dalšího cesťáka na dovolené a navíc enduro na dojíždění do práce, ale přiznejme si, že to asi není případ většiny z nás. CBF je navíc třeba pochválit za perfektní kvalitu zpracování, slušné servisní intervaly, přijatelnou spotřebu (v náročném testu do 6 l/100km), která ve spojení s nádrží 19 litrů slibuje dojezd až 300 km.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist