Petřičák> mám s té nové uplně stejnej pocit.Taky sem byl těžkej odpůrce těch laufů, ale s odstupem času mi připadne že k ní docela sednou.Jen to zakřivení zadní části je divný.Na té nové mě láká hlavně možnost těch režimů, když sem jel na balaton v dešti, tak sem si to opakoval pořád:D Výkonově je sice silnější, ale to pro mě není nějak velký lákadlo.Ani u té staré ten výkon nevyužiju.Spíš se mi líbí právě ten krouťák.Když sem ve dvou a naloženej tak je fajn pocit že nemusim ani podřadit při předjíždění.Ten pocit s toho tahu jsem neměl ani na té dvouválcové potvoře TLS

Pamatuju si ještě uplně živě když sem rozdělal motor, tak válce vypadaly že pomalu ještě nejsou zajetý:D Ta mašina nmá neuvěřitelnej potenciál.Sám sem na ní nalítal nejakejch 25 tisíc, převážně cestovně, a musim řict, že sem nikdy na ničem lepším neseděl.

A jinak co je v plánu? Takovej týdení výlet, možná jen 5 dní.Přes slovensko na balaton,potom plitvický jezera v chorvatsku, na den nebo dva někam k pobřeží, a zpátky přes grossglokner a domů.Přítulka to odsouhlasila, já se rád mrknu znovu na balaton do Tihany, a u moře a na Grossglokneru sem ještě taky nebyl.
Další možnost je severní moře, ale to ještě nemám nějak extra promyšlený.

mr.mickey> První dvě sezony jsem si taky říkal, že ty slabší vstřikovací mapy můžou bejt fajn, ale dneska už si to nemyslím. Nejsem sice kdovíjaký extra jezdec, ale cit pro plynovou rukojeť je něco, co by měl umět každý. Moderní elektronika, kontrola trakce nebo přepínání palivových map je podle mě jen náhrada téhle jezdecké dovednosti. Vtip je v tom, že tohle umění se piluje celý život a to mě na tom baví nejvíc - vždycky je co zlepšovat. A pokud jde o jízdu v dešti, pokud máš správné obutí v dobrém stavu, pak se není čeho bát. Rezerva v přilnavosti je mnohem větší než si jezdec obvykle myslí. Alespoň u mě to tak funguje a to už jsem projel slušnou dávkou slejváků. Ztrátu jistoty podvozku jsem zaznamenal za mokra jen jedinkrát, při přejezdu bílého pruhu přechodu pro chodce v mírném náklonu, to se utrhla jak přední, tak i zadní pneu. Pokud jde o využitelnost výkonu, v běžném provozu taky překračuju sedm tisíc otáček jen velmi zřídka a to teprve vrcholí krouťák. Ten tah je návykový, ale taky není všemocný, občas je potřeba podřadit... Já se přistihnul přitom, že jsem nejdřív přestal řadit šestku, pak pětku a čtverku taky používám jen na otevřenějších úsecích.

Ta trasa vypadá suprově. Já na GrossGlockneru ještě nebyl a abych byl upřímný, ani mě to tam moc netáhne. Vyhledávám spíš místa, která jsou atraktivní, ale netrpí tolik masovou turistikou, GG je už strašně profláknutý. Italské Dolomity mi v tomto směru učarovaly mnohem víc, jsou divočejší. Silničky jsou tam úzké, Italové blázniví řidiči... Scenérie jsou úchvatné asi v každé části Alp, ale ten italský přístup je mi v tomhle bližší než rakouská strojenost.