1100Virago píše: Myslím, že bych doma ještě našel negativy Ale víc vynášely velké fotky metalových kapel. Formát 30x40 za 15 korun, 50x60 za 30. To jsem se každý týden na ostravské burze napakoval

50x60 a to jsi dělal jak? Já jsem prodal plakát polonahé baby s tenisovou pálkou a kozama ven za 50 korun Druhý jsem neprozřetelně vylepil na intru v pokoji, to mi bylo tak 16 nebo 17 let, přišel vychovatel a jak to viděl tak ho chytnul amok a roztrhal ho

Tisklo se to v Opavě na nějaký veletrh, myslím že na Embax Print do Brna který byl před nebo po Strojírenským veletrhu a kde jsem chodil o prázdninách na praxi, tam toho bylo na paletě tak jsem si jich pár přivlastnil, možná jsem byl snad přímo u výroby jak se to dělalo ale to už si nepamatuju

S fotkama kapel kšeftoval na střední náš učitel fyziky, myslím že hned na třetí nebo čtvrté hodině, při druhé hodině si mě hned vyvolal k tabuli, pamatoval si mě ještě z přijímaček a ptal se mě na látku z první hodiny. Já měl takové neblahé tušení a tak jsem si to našprtal no a vyfasoval jsem jednamínus že jsem si to prej napapouškoval

No a ty fotky, takže na té druhé nebo třetí hodině přinesl štos fotek Kissáků v pohlednicovém formátu a prej kdo nějakou chce tak na druhou stranu má napsat svoje jméno a počet kusů, chtěl korunu za jednu, no takže jak to kolovalo po třídě, tak každý místo svého jména napsal nějakou píčovinu a k tomu počet kusů, takže třeba Česnek - 3 kusy, Píst chce jíst - 4 kusy a tak dál, no a tak celá akce s prodejem fotek skončila dřív než začala

maco píše: 50x60 a to jsi dělal jak?...

Klasika - fotokomora byla v koupelně. Vana se napustila studenou vodou, přes ni deska s velkýma kádinkama s vývojkou a ustalovačem, na pračce zvětšovák. Na desku se dal jako protiváha kýbl s vodou, držák hlavy se přetočil o 180 stupňů a exponovalo se na papír na zemi. Ten se protáhnul vývojkou, vanou, ustalovačem a nakonec hodil zpátky do vany. A na řadě byl další snímek Používal jsem matný papír, protože jsem neměl dost velkou leštičku.

Nejšílenější "zakázka" byla fotka v téměř životní velikosti - byla na ústřižku role 1x10 metrů. Dvoumetrový odstřižek jsem v chodbě pověsil na stěnu, na okolních prosklených dveřích byly přišpendlené deky aby ani v noci nepronikalo falešné světlo, zvětšovák byl vodorovně a expozice snad dvě minuty. Nejhorší bylo vyvolávání - na dně vany bylo pět litrů vývojky a papír se musel pořád protahovat, protože byl příliš velký. Pak jsem s lítostí vývojku vypustil do odtoku, papír několik minut sprchoval a pak nalil dalších pět litrů ustalovače a protahoval čtvrt hodiny, což byl nejhorší oser Pak jsem vypustil i ustalovač a napustil vanu vodou a v ní máchal srolovaný fotopapír. Tehdy jsem za to dostal neskutečných 300 korun, což je dnešní ekvivalent zhruba tří tisícovek. Slušný vývar za večer práce za socialismu