hele nechci se vam motat do pokovovacich procesu, ale nevidim jednak duvod proc by chemickej nikl nemel chytnout na zelezo, druhak nikde neni psany ze ten roztok napr. nefunguje ve dvou nebo vice fazich (v chemii bezne, kuprikladu v organice reakce naprosto bezne chodej v tolika krocich a fazich ze je nekdy naopak docela veda spravne popsat mechanizmus te reakce ) a ze se neco nejak dela pri elektrogalvanizaci jeste neznamena ze to musi stejne bezet i chemicky...

nicmene do nadrze bych to nelil, zvlast bez nejakyho testovani na mensich kouscich atd..

Hoši já se tu nechci s nikým dohadovat a ve skutečnosti jsem na tom stejně jako kerut - spíše mě zajímá, jak to dopadne, abych se poučil, protože s tím zkušenosti nemám.

Ovšem po svých zkušenostech s nádržemi a galvanikou bych se rád optal, jaká je potřeba předpříprava povrchu pod toto nikování a jestli jej umíš (nebo je to možné) docílit? Ono totiž v galvanice než se něco skutečně pokovuje, tak to prochází lázněma na odrezení (odmoření), oplach, aktivace atd. atd. (dle metody). Tím chci říci, že v galvanice si ten povrch nějak připraví, ale tady je to s velkým otazníkem (jestli ten roztok obsahuje i nějaké sloučeniny na přípravu nebo co...).

Navíc nespoléhej na to, že když je nádrž na pohmat a opticky čistá, že tomu tak je. Ono totiž v českých zemích se motocyklové nádrže do poloviny 80. let svařovaly v lemech a autogenem (netvrdím že i Stadioní, ale tuším že i ta), ale né vždy se odmořovaly... takže uvnitř v těch spojích plechu můžou být ještě okuje, nebo se tam naopak často drží koroze, kterou je problém dostat ven a toto je podle mě nejbolestivější místo nádrže, které je třeba ošetřit.

Já například nádrže odrezuji vhodnou chemií (mam na to recepturu, ale jsou i jiné), pak pasivuji lákem odlitým z galvaniky a pak před dlouhodobější odstávkou natankuji 100 oktan, který obsahuje minimální množství biosajrajtů, které tu korozi způsobují.

Ono nedávná zkušenost mi to potvrdila, když jsem po 30ti letech vytáhl z jedné kůlny starého dvoutakta s půlkou nádrže Supru a byla naprosto netknutá, i když po celé motorce jinak řádila koroze z vlhkého prostředí. Navíc tam bylo ještě několik kanystů popsaných "Super", tak jsem si je vzal k tomu a přesně jak píšu, kanystr zvenka jak liška a uvnit naprosto v pohodě. To mě utvrdilo v tom, co už dlouho dělám.
Jinak spíše pro zajímavost, státní hmotné rezervy jsou ukládány bez biosložky právě proto, aby se tak brzo nekazil, jako dnešní benzín.

Howgh a rád si počkám na zkušenosti .

P. S.: Jako návod k pátrání, předválečné motorky mají nádrže uvnitř pocínované (škodovácké zase poolověné), ale zatím se mi nepodařilo zjistit, jak se to tehdy dělalo (a přiznávám, že jsem se o to ani moc nesnažil).

Já kdysi nikloval šrouby v lázní z Niklíku K (tohle bude asi nástupce) a celkem to fungovalo. Sehnat za socíku šrouby s antikorozní ochranou byl problém a tyhle nereznou dodnes, s výjimkou míst kde se do nich párkrát opřel klíč - tam náznaky rzi jsou.

Pokud chceš chemicky poniklovat vnitřek nádrže, tak by to bylo technicky velmi složité a v podstatě je to komplet 6 lázní. vůbec se to nevyplatí toto dělat a výsledek může být zbytečný. Tedy na 99% procent zbytečný bude.

havrajz: Jen jsem je očistil a co nejlépe odmastil - víc nebylo zapotřebí. Pak jsem to asi hodinu vařil v té lázni, nechal usušit a namontoval.

havrajz píše: můžeš prosím popsat těch 6 lázní? díky

- odmastit v nahřáté lázni tak na 30 stupnů
- opláchnout v destilované vodě
- ještě jednou opláchnout v destilované vodě
- ponořit do niklovací lázně zahřáté na 90 stupnů a tuto teplotu udržovat, nechat tak 20 minut za tu dobu to udělá tak vrstvu 10 mikrometrů jeden litr lázně
ponikluje tak 8 dm. čtverečních
- opláchnout v destilované vodě
- ještě jednou opláchnout v destilované vodě
nesmíš použít jednu a tu samou destilovanou vodu ale čtyřikrát naprosto jinou čistou, každá musí mít svoji nádobu, niklovat je nejlepší v plastové či skleněné nádobě,

Co se týče toho zeleného galvanického přípravku (já ho kupuju v Gesu), mám s ním dobrou zkušenost na drobné díly na veterány a kusy zbraní. Teď se zrovna chystám udělat celý Colt SAA 1873. Drží to dobře, i při mechanickém otěru, ovšem je otázka, jak by se to chovalo při každodenním používání i za mizerných povětrnostních podmínek. Déšť, sůl atp.

Niklovat celý vnitřek nádrže je nesmysl. Ať už proudově nebo bezproudově. Asi takhle - kdyby to šlo a mělo to smysl, asi by se to tak dělalo, že? Nejsem si úplně jist, jestli celá ta nádrž by vůbec šla vařit ve vodní lázni tak, aby roztok uvnitř měl těch necelých sto stupňů. A pokud se jedná o nádrž na staďáka, tak je to rovnou kravina. Kdyby tu byla řeč aspoň o Brough Superioru...

Co se týče Kreem Rot, bral jsem ho od Jury Hořiceho (jak jinak). Po šesti letech stále naprosto OK. Vše drží, nic se neloupe. Problém bych spíš viděl v tom, jak to kdo odflákne. Dneska nikdo nechce pořádně makat ani sám pro sebe. Pokud se dodrží poctivě postup, je s tím neuvěřitelnýho sraní. Dělal jsem dvě nádrže současně a od rána až do pozdního večera jsem kolem poskakoval jak trotl. Byl jsem rád, když jsem se mohl aspoň vycikať a udělat si kafe.

Zbytek raději bez komentáře.