WildOne píše: Lidské embryo (v libovolném stadiu vývoje) je člověk.

Človek nemá právo na život na úkor iného.

Modelová situácia: Si v nemocnici na nejakej plánovanej operácii, si v anastéze a chystajú sa Ťa operovať.

Odrazu dovezú nejakého človeka, ktorému sa nie vlastným pričinením prihodila nehoda a potrebuje nutne v priebehu hodiny napr. obličku (s jednou sa dá žiť), inak je po ňom. Tvoja je kompatibilná a stihli by ju vyoperovať, bohužiaľ na sklade nemajú a pre krátky čas nemôžu priviezť z inej. Bohužiaľ Ťa už nestihnú prebudiť, takže sa to musí udiať bez Tvojho vedomia.

Ktorá odpoveď je správna?
a) Jediné morálne správne rozhodnutie je Ti obličku zobrať a zachrániť ho.
b) Jediné morálne správne rozhodnutie je Ti obličku nechať a tým pádom nechať ho umrieť.
c) Oboje rozhodnutia sú morálne správne, závisí na rozhodnutí doktorov.

Metric píše: Človek nemá právo na život na úkor iného.

Dám jednodušší příklad: Ten druhý pacient potřebuje jen transfuzi krve, a oba máme stejnou krevní skupinu. Mají právo mi odebrat krev bez mého souhlasu?

1. možnost (když odeberou): Druhý pacient přežije, já budu bez jakýchkoli následků pro další život, pouze bylo kráceno moje právo rozhodnout o darování či nedarování
2. možnost (když neodeberou): Druhý pacient zemře, mně nebude způsobena žádná újma na zdraví ani na právech.

Zde je situace jasná - 1. možnost je zcela jednoznačně menším zlem, a proto je jediné správné rozhodnutí.

Ve tvém příkladě, kdy druhý pacient potřebuje transplantaci obličky (ledviny), je však situace složitější:

1. možnost (když odeberou): Druhý pacient přežije, já utrpím těžké zdravotní následky a omezení pro celý zbytek života (který navíc může být v důsledku toho zkrácen)
2. možnost (když neodeberou): Druhý pacient zemře, mně nebude způsobena žádná újma na zdraví ani na právech.

Připouštím, že tady si nejsem jistý. Ve hře je více proměnných, např. stav a perspektivy obou pacientů do budoucna v případě operace.

Ale představme si ještě třetí modelovou situaci: Ten druhý pacient potřebuje transplantaci srdce. Pak jsou tyto možnosti:

1. možnost (když odeberou): Druhý pacient přežije, já zemřu,
2. možnost (když neodeberou): Druhý pacient zemře, mně nebude způsobena žádná újma na zdraví ani na právech.

Úmyslně usmrtit jednoho pacienta pro záchranu druhého je absolutně nepřípustné, proto jediné správné řešení v tomto případě je 2. možnost.

Resume: Tvůj příklad s obličkou není analogií potratu.

V případě potratu stojí na jedné straně vždy úmyslné usmrcení jednoho člověka (dítěte), na druhé straně většinou jen dočasná újma způsobená druhému člověku (matce) v důsledku nechtěného těhotenství. Usmrcení dítětě je bez pochybností větším zlem, proto je potrat nepřípustný.

P.S. Pro úplnost dodávám, že jedna výjimka přece jen existuje: mimoděložní těhotenství. Zde stojí na jedné straně usmrcení dítěte (pokud se zákrok provede), na druhé straně absolutně jistá smrt matky i dítěte (pokud se zákrok neprovede).