Zdravím,

před pár dny jsem se vrátil z motovýletu po Bosně a Hercegovině . Protože se o motorkaření v této neprávem opomenuté zemi těžko shání informace, podělím se o pár zkušeností.

Napřed pár motivačních bodů , proč do Bosny jet:
+ moc pěkná, hodně hornatá země
+ výborné cesty, jak zpevněné, tak enduro
+ enduristy tu (téměř) odnikud nevyhánějí
+ přátelští lidé, se kterými se nechá domluvit bez znalosti cizího jazyka
+ je tu levno
+ protikuřácká legislativa je zde doposud neznámé slovní spojení

A teď pár negativ :
- pálení odpadu je zde nejspíš národním sportem
- odpad, který nespálí, se občas válí kolem cest
- turistické služby jsou na nízké úrovni
- bohužel je pořád cítit jisté napětí mezi jednotlivými etniky
- některé oblasti jsou stále hodně poznamenané občanskou válkou
- protikuřácká legislativa je zde doposud neznámé slovní spojení

Vstup do země
Přestože by na vstup do země měla stačit občanka, moje zkušenost je taková, že celníci se tvrdošíjně dožadují pasu. Dál chtěli vždy vidět zelenou kartu a v jednom případě i malý techničák. Fronty na celnicích nebyly nijak dlouhé, max půl hodiny na oba přechody.

Navigace
Používali jsme primárně rozkládací mapu Bosny a Hercegoviny z vydavatelství freytag & berndt v měřítku 1:200000 (mapa je k dispozici na většině bosenských benzínek a jinou jsem snad ani neviděl) a dále mobilní verzi google maps.

freytag & berndt
+ přesná, detailní
+ přídavnou zelenou linkou zobrazuje obzvláště hezké úseky silnic
- rozdělení silnic do tříd nereflektuje jejich skutečný stav (často se stávalo, že silnice značená jako druhá třída byla jen nezpevněná cesta a naopak ta značená jako okreska byla kvalitní široká asfaltka)
- nepraktický formát

mobilní google maps
+když je cesta značena žlutě, dá se věřit tomu, že je asfaltová
- offline verze není dostatečně podrobná a připojení k mobilnímu internetu je v Bosně víc než chabé (nutnost načítat detail dopředu na wifi)
- jména vesnic jsou uváděna zmateně

Cesty
Nejmilejší překvapení z celé Bosny. Vzhledem k hornatému charakteru země je většina cest dost zatáčkovitá a tedy zábavná. Kvalita asfaltu mi v průměru přišla o něco lepší než v Čechách. Jak však už bylo naznačeno, celá řada silnic je stále prašných – to vás může bavit či dovádět k zoufalství, podle typu motorky, na které jedete. Pokud váš motocykl není enduro-friendly, klidně se můžete držet na cestách první třídy. Pořád jsou dostatečně zábavně trasovány, přitom hustota dopravy je na naše poměry příjemně nízká (s výjimkou okolí Sarajeva).

Provoz
V Bosně platí rychlostní limit 50km/h v obci a 80km/h mimo obec. Podobně jako v Chorvatsku je často problém rozlišit, kde obec začíná a končí. S osumdesátkou mimo obec si místní hlavu moc nelámou, tak jsme si s ní hlavu taky nelámali (vzhledem k trasování silnic se často ale stejně moc rychleji jezdit nedá). Polici jsem viděl u cest asi stejně často jako v Čechách (takže moc ne), ani jednou nás nestavěli. Povolený alkohol je 0,03%, takže pivko po obědě je OK (kdy to kurva dorazí i k nám?).
V Bosně jezdí velmi málo motorkářů, takže řidiči aut se k vám moc hezky chovat nebudou. Připravte se na to, že vás budou dost nevybíravě předjíždět. Jak už ale bylo řečeno, celková hustota dopravy je výrazně pod českou úrovní, což činí toto chování snesitelným.

Offroad
Pokud se u toho nechováte jako kretén, můžete v Bosně dojet na motorce téměř kamkoliv chcete a nikomu to nebude vadit. Omezení platí např. v národních parcích a okolí pietních areálů 2. světové a občanské války, ale to je snad zbytečné zmiňovat.

Benzín
V zemi je hustá síť čerpacích stanic. Na všech pumpách s výjimkou jedné šlo platit kartou, což je příjemné. Jinak (a to platí obecně) se zde dá platit eurem, ale dostanete zpátky km (to nejsou kilometry, ale konvertibilní marky, místní měna – 1km = 14kč = 0,5 eura). Místní natural 95 stojí kolem eura na litr a chutnal jak stříkačkám, tak karburátorům. Natural 98 jsem viděl asi jen na jedné pumpě, naopak olej do Jawy (asi na úrovni M2T) byl k dispozici všude. Syntetický olej pro výkonné dvoutakty jsem neviděl nikde.

Opravny
Malých opraven (obvykle kombinovaných s myčkou) je jen o málo míň, než čerpaček. Nejedná se přirozeně o žádné autorizované servisy. Vybavení servisů koresponduje s tím, že nejrozšířenějším vozem je zde VW Golf 2. generace, takže žádný hi-tech. Na druhou stranu, potřeboval jsem sejmout kryt pastorku sekundáru na svém H-D. K tomu je třeba palcový inbus (5mm se protáčí a 6mm se nevejde) a torx 27, což není v Evropě úplně běžné nářadí. V prvním servisu, u kterého jsem zastavil, mi byli schopni pomoci i za cenu ubroušení vlastních bitů. Nic za to nechtěli, a v této ceně byla i domácí šťáva, pozornost půlky vesnice a krátká motlitba muslimského majitele servisu.
Schopnosti místních opravářů bych tedy rozhodně nepodceňoval, lze ovšem předpokládat, že případné shánění specifických motocyklových náhradních dílů zde bude velice komplikované.

Komunikace
Angličtinou tu nevládne skoro nikdo, to už spíš narazíte na lámanou němčinu. Nejlepší je mluvit tak nějak slovansky za pomoci rukou.
Nápisy jsou buď v latince, nebo latince a cyrilici, nápisů pouze v cyrilici je naprosté minimum.

Ubytování, stravování
Turistická infrastruktura celkově je s výjimkou pár nejatraktivnějších míst dost zaostalá. Pokud jste zvyklí na ubytování ve čtyřhvězdičkových wellness hotelích, jeďte příští rok radši zase do Alp. Velké hotely tu pamatují zašlou slávu jednotné Jugoslávie a podle toho také vypadají. Lepší jsou menší soukromé penziony, cena kolem 5 eur na osobu a noc. Kempů moc není. My jsme nejčastěji spali někde pod širákem bokem vedlejší silnice, s čímž zde není žádný problém.
Restaurací je v Bosně dost a místní jídlo mi chutnalo. Velkých obchodů s jídlem tu moc není, lepší je využívat malých místních pekáren, zelenin a řeznictví. Sympatické je, že jejich otvírací doba se řídí pravidlem „když jsem doma, je otevřeno, a doma jsem skoro furt“.

Pivo
Nektar, Sarajevsko, Tuzlanski, Crno Premium, Bihačko, je toho dost a je to pitelný. Taky se tu nechá koupit pivo ze Srbska a Chorvatska. Pouze musím důrazně varovat před teplým Jelenem (srbské pivo) tři dny klepaným v platových dvoulitrovkách v motokufrech – kopal všechny, kdo ho zkusili :)

Etnika, válka, náboženství
Bosna a Hercegovina je de facto volné spojení dvou téměř samostatných útvarů. Možná překvapivě, nejedná se o útvar Bosna a útvar Hercegovina (toto dělení je čistě historické), ale o Republiku Srpskou (neplést se Srbskem) a Federaci Bosny a Hercegoviny. Republiku Srpskou obývají zejména pravoslavní Srbové, Federaci pak muslimští Bosňáci a katoličtí Chorvaté. Pěkná klidná kombinace, že?
Hranice obou útvarů je jasně patrná, byť zde už naštěstí neexistují vnitrostátní hraniční přechody, jako v druhé polovině devadesátých let. Vlajka celé Bosny a Hercegoviny je modro-žlutá. Na území Republiky jí ovšem nikde vlát neuvidíte, uvidíte jen vlajku Republiky Srpské, která vypadá prakticky stejně jako vlajka Srbska. Na území Federace modro-žlutou vlajku uvidíte, často po boku vlajky s historickým erbem Bosny. Ovšem jen na místech, kde žijí Bosňáci. Tam, kde žijí Chorvaté, vlaje vlajka Chorvatska. Oficiální vlajku Federace jsem neviděl nikde ani jednu...
Písmo, další hezká věc. Srbové píšou cyrilicí, ostatní latinkou. Cedule u silnic by měly být oficiálně asi bilingvní. V praxi je často jeden z nápisů přestříkán sprejem, nebo ještě lépe rozstřílen, občas překvapivě velkou ráží...
Občanská válka se na Bosně těžce podepsala. Zvlášť v Republice Srpské uvidíte oblasti, ze kterých bylo vyhnáno muslimské obyvatelstvo, kde jsou jen opuštěné rozpadající se vesnice. Smutný pohled. Dalším negativem války, na které je často upozorňováno, jsou miny. Dvakrát jsem se na cestě setkal s cedulí, která upozorňovala, že projíždíme neodminovanou oblastí. Konec neodminované obvlasti byl rovněž vyznačen. Bohužel se mi nikde na internetu nepodařilo dohledat mapu, která by neodminované oblasti vymezovala.
No a konečně islám, náboženství zhruba poloviny obyvatel Bosny. Přijde mi, že naprostá většina místních ho nijak hluboce neprožívá. V celé zemi jsem viděl jen pár žen s šátkem, z toho jen dvě mladé – víc zahalených žen bych potkal v metru libovolné západoevropské metropole. Naprostá většina holek je oblečena způsobem odpovídajícím klimatu, tj. úsporně. I v muslimské části se dá koupit alkohol a vepřové. Mají tu dost mešit (někdy stojí mešity v těsné blízkosti kostelů, nyní v křehkém míru), ale z minaretů žádný reprák nehuláká. Denní motlitby tu provozuje jen minimum mužů, a pokud už, tak velmi úsporně.
Přes všechny výše uvedené problémy bych chtěl zdůraznit, že jsem se v Bosně cítil bezpečně.

Závěr
Bosna je krásná hornatá země, kterou určitě stojí zato prozkoumat. Nebudu vám dávat žádné typy na nejlepší místa, tak dobře jsem zemi nepoznal, musíte si je najít sami. Bosna sice je v mnoha aspektech proti střední Evropě o pár let pozadu, ale to přináší krom mínusů obzvlášť pro nás motorkáře i plusy. Předpokládám, že v Rakousku by místní policista neocenil zvuk mého laďáku uznalým pokýváním. Nikde jinde na mě nemávalo tolik dětí a cestáři mi jinde nedávali znamení, abych pořádně zapráskal výfukem. O jízdě po nezpevněných cestách ani nemluvě.
Pokud vám tedy nevadí trochu spartánštější podmínky a nezradikalizují se tamní muslimové a srbští nacionalisté, vřele vám doporučuji zahrnout ji do svých cestovatelských plánů, třeba jen jako spojku do oblíbeného Chorvatska či Černé Hory.

Naposledy editováno 07.08.2015 10:02:18