Napadají mne prakticky jen dvě situace, kdy se půjčka-úvěr vyplatí:

1. Mám starší vůz, co se pomalu začíná sypat a neustále něco opravuju, na nový bych ale šetřil 5 let. Vezmu-li úvěr, můžu mít nový vůz hned, ale přeplatím oproti nákupu "za hotové" např. 50000,-. To vypadá na první pohled jako prodělek, ale - než bych na auto našetřil, za těch pět let do toho starého nacpu na opravách třeba 80000,-, neuvažuju fakt, že díky těmto nákladům pak na nové budu šetřit ne 5, ale třeba 8 let, takže ztráta bude ještě vyšší. Takže ve finále při pořízení nového vozu na úvěr a zbavení se starého v tomto příkladu 30000,- ušetřím.

2. V principu totéž - pořídit do fabriky mašinu, která má např. 3x větší obráběcí výkon, než stará. Třeba DMC160 stojí kolem 50 mega, to se jen tak nenašetří. Takže vezmu úvěr, něco samozřejmě přeplatím, ale ta mašina se za např. 3 léta "zaplatí" a za dalších několik let vydělá na další takovou - tu druhou ale můžu pořídit i dříve, aby začala vydělávat a "splácet se". Takže za dejme tomu deset let budu mít vyděláno mnohonásobně víc, než kdybych těch 10 let střádal na první mašinu a výdělek taktéž mnohonásobně přesáhne "přeplatek" díky úvěrům. Totéž platí pro auto, které "vydělává", ať už je to osobák, dodávka, nebo náklaďák.

Jsou to zjednodušené příklady, neuvažuju třeba riziko, "zda podnikání vyjde" apod., nicméně principielně je z nich snad jasné, oč jde. Půjčku má smysl brát na něco, co "vydělává" a to tolik, aby se to stíhalo splácet a zaplatilo se to dříve, než bych na to jinak našetřil.
Kupovat "na splátky" něco, co žádnou hodnotu nevytváří a "nezaplatí se to", tedy např. zábavní spotřební elektronika, je nesmysl. A kolik už bylo lidí, kteří honem honem museli mít superhypernový televizor, 50000,- na něj samozřejmě neměli, tak honem, vzít nejlépe nebankovní lichvářský úvěr, jelikož byli nebonitní a banka by úvěr nedala... a pak za pár let brečeli, když nebylo z čeho splácet a navíc televizor za tu dobu měl hodnotu s bídou 4000,- (tyto věci "morálně" rychle zastarávají), takže ani jeho prodej nestačil na pokrytí dluhů, takže nakonec kvůli takové kravině přijdou o střechu nad hlavou. Přitom kdyby těch pár let počkali, onen přijímač by stál 80000,- a to už dá dohromady snad každý, nemuseli by brát úvěr a žádné problémy by neřešili. To je bohužel ta finanční negramotnost.
A bohužel, nemíním se nikoho dotknout, ale motocykl spadá prakticky do té samé kategorie, jako onen zmíněný televizor - neznám nikoho, komu by motorka reálně nějak vydělávala, možná tak kurýr se skútrem. Jsou samozřejmě nadšenci, co jdou za svým snem a úvěr si vezmou třeba proto, aby jim nikdo "nevyfoukl" vzácného veterána, ale jinak - na motocykl si rozhodně nepůjčovat, už jen proto, že když člověk poctivě našetří, ví potom, jakou "dřinu" to stálo a o to více si pak své mašiny váží.

J.M.K. píše: Půjčku má smysl brát na něco, co "vydělává" a to tolik, aby se to stíhalo splácet a zaplatilo se to dříve, než bych na to jinak našetřil.
Kupovat "na splátky" něco, co žádnou hodnotu nevytváří a "nezaplatí se to", tedy např. zábavní spotřební elektronika, je nesmysl.

To je v kostce odpověď na otázku " půjčit si nebo nepůjčit ".