Vaki> A já zase zdravím do Práglu, nejakou dobu jsem tam študoval. A děkuju za upřesnění, holt také každý veteránklub má tu interpretaci trochu odlišnou. leckdo už se s tím setkal, že se stejným vozidlem v jednom klubu testací neprošel, zatímco v dalším nebyl problém.

bromep> Též děkuju za vysvětlení. A sic trochu "mimo mísu" (nejedná se o motorku), ale napadlo mě, jak by se z Vašeho pohledu dalo posoudit, když jsem rozpadlý (a nějakým zoufalcem přede mnou provizorně (pomocí dvou odporů) "opravený") trimr musel nahradit moderním typem (jelikož přesně takový původní ("teslácký") se nepovedlo nikde sehnat:

















Zda takovou opravu jde považovat za renovaci, nebo rekonstrukci a jak moc tím "utrpí" originalita a historická hodnota nástroje, i když se jedná o prvek uvnitř nástroje (zvenku neviditelný) a funkce nástroje se "navenek" nemění.

P.S. Jde o minivarhany Delicia HT-37/D a rozpadlý trimr je součástí manipulátoru - bez kontaktu jezdce s dráhou nefungují "efekty" dozvuku a perkuse.

J.M.K.> Prosímtě, je to jen teorie. Jen, že jste se toho tématu tady dotkli. V tvém případě má-li být obnovena funkčnost a nejde jinak, součástka se vymění. V KAŽDÉM případě by musel původní vyměněný bazmek přiložen a uchován někde uvnitř (připíchnutý v pytlíčku) a výměna musí být popsána v restaurátorské dokumentaci - včetně fotek. To samé u uměleckých předmětů. Pokud je poškozena malba, dělají se (pokud bude obraz vystaven v galerii) retuše. Ty jsou zase iluzívní, rekonstrukční.... . A vzhledem k tomu, že veškerý zásah MUSÍ být VŽDY reverzibilní, retuše se dělají naschvál jinou technologií, nebo na izolační podložky, aby šly kdykoli dolů bez poškození originálních barev. A závěrečný lak je též nějaký moderní Paraloid. Takže termíny nikdo neřeší.
V případě cenných a vzácných veteránů je ale průserová jedna věc - nikdo neřeší otázku reverzibility. My umřem ale stroj tady zůstane další generace. Zde je proto renovace tak jak ji známe trestuhodná. Už to nikdy nikdo nevrátí. Pokud jsou dochované pouze třeba 3 kusy - a všechny v rámci módního trendu veteránismu přelomu 20.-21. století někdo opískuje a zrenovuje, nikdo už v budoucnu (za 200 let) nezjistí jaké byly barvy, zda práškový či plátkový kov na emblému, nápisy nebo obtisky. Dneska se vlastně počítá s renovací automaticky. V inzerátech čteme "prodám jawu v předrenovačním stavu". Co to je za blbost? Jak ví prodávající, že jí někdo bude renovovat? Stejně tak kravina je "po profesionální renovaci, vhodné do muzea". Do muzea patří původní stav!!!. Soukromá bírka veteránů není muzeum! Muzea mají přísné předpisy a kodexy. Do muzea patří spíš totálně překopané a samo-domo upravené stroje v nálezovém stavu, jakožto doklad motorismu dané doby, než naleštěné renovace. I ty ale v muzeích najdeme. NIKDY se ale hodnotou nevyrovnají těm nálezovkám. Tak kdo má vzácný stroj v původním stavu, jsem si jist, že v budoucnu bude mít mnohem větší šance ho prodat za lepší peníze, než stejný - renovovaný. To, že si někdo myslí, že když narve 100 litrů do renovace, tak tím stroj zhodnotí a dráž prodá (a někdo to dělá jen kvůli tomu) je blbost. Takový stroj je méně cenný (z kulturněhistorického hlediska) než štětkou zelenou barvou (která se dá snadno sundat) natřený nálezový stav.
Ale na druhou stranu lze brát staré motorky jako funkční dopravní prostředek a podle gusta si ho vytunit k obrazu svému - tak, jak to udělal tento Němčour - a nám po tom nic není