Naposledy editováno 15.11.2013 13:46:28
2 reakcí na tento příspěvek Narcismus f jedné stopě
Já jsem byl odmala rád za ten pocit když se okolo mě všechno točilo. Sám řeknu, že jsem egocentrický typ. Je to snad špatně? Rád hraji sporty, rád soutěžím, protože je zde jeden pocit a to pocit z vítězství. Taky jsem ten co si musí pořád něco dokazovat. Prvně se divám na sebe a pak až na ostatní. A takhle bych mohl pokračovat dále. A je to snad špatně? Ale nedostatečnou láskou v dětství to být nemůže, protože mám dobrou matku
dareckov píše: Tak já si myslím, že každý muž prahne o uznání. Kdo říká, že ne tak asi byl na základní škole posílán do branky a ještě byl vybrán mezi posledníma.
Já jsem byl odmala rád za ten pocit když se okolo mě všechno točilo. Sám řeknu, že jsem egocentrický typ. Je to snad špatně? Rád hraji sporty, rád soutěžím, protože je zde jeden pocit a to pocit z vítězství. Taky jsem ten co si musí pořád něco dokazovat. Prvně se divám na sebe a pak až na ostatní. A takhle bych mohl pokračovat dále. A je to snad špatně? Ale nedostatečnou láskou v dětství to být nemůže, protože mám dobrou matku
jak se tam snažím sdělit, f přiměřený míře je to f pořádku soutěživost a touha po vítězství je f určitý míře potřebná vždy jsou přítomny obě motivace a celá věc je o tom, jestli sou ve správným poměru psychologie je šedá věda a je o správnejch proporcích - tam, gde jde dominantně o snahu zamachrovat, je to průser samo u lidí, keří uměj, je lehkej narcismus snesitelnej u těch, keří neuměj je to dílo a ještě taky pozor na jednu věc - manipulace ze strany matky mohou být velmi subtilní a nenápadné, ale přesto velmi významné
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Narcismus f jedné stopě
dareckov píše: Tak já si myslím, že každý muž prahne o uznání. Kdo říká, že ne tak asi byl na základní škole posílán do branky a ještě byl vybrán mezi posledníma.
Já jsem byl odmala rád za ten pocit když se okolo mě všechno točilo. Sám řeknu, že jsem egocentrický typ. Je to snad špatně? Rád hraji sporty, rád soutěžím, protože je zde jeden pocit a to pocit z vítězství. Taky jsem ten co si musí pořád něco dokazovat. Prvně se divám na sebe a pak až na ostatní. A takhle bych mohl pokračovat dále. A je to snad špatně? Ale nedostatečnou láskou v dětství to být nemůže, protože mám dobrou matku
Amen, taky mám rád, když mě někdo pochválí, taky jsem rád středem pozornosti (většinou), sporty mám rád i adrenalinové a z vítězství mám radost dlouho, když prohraji, jsem nasranej. Dětství jsem měl úžasné. Dokonce studuji vysokou školu, tak jsem asi blb. Co se tak stýkám lidmi na kolegiální úrovni, myslím si, že jsem ve spoustě věcí chytřejší a lepší než oni, často kontroluji práci jiných a věřím hlavně sobě. Ve svých moto začátcích jsem se prákrát svezl na jawičce 350 a pak jsem si koupil H9 - takže jsem narcista...
Na druhou stranu, jsem byl ochoten a schopen přečíst celý ten text a snad ho i zpracoval, kritiku snáším dobře (pokud je konstruktivní a oprávněná. Kritika typu "Píčo, co se do toho sereš, já teď vypadám jako debil" mi fakt vadí - nedávná zkušenost, kdy kolega neudělal co měl a já to udělal za něj, protože to muselo být hotové). Jezdím pomalu a rozvážně, kapacity stroje jsem ještě ani nevyužil a nemám to zapotřebí, než přijde čas, mám z motorky respekt. Silnější nechci. Silnou jsem si kopil proto, že se mi líbila a nebudu si kupovat něco, co se mi nelíbí. Razím názor "když mi ujedou, počkaj na další benzínce" - takže nejsem narcista...
Jak se nazývá člověk, co je v půli cesty?