Dneska v šest ráno jsem se potkal s cyklozmrdama, nebo jak jim říkáte a byla z toho velká šou.
Při odbočování z ulice U Sparty do Milady Horákové jsem nedal přednost cyklistovi, který jel po přechodu, ale na poslední chvíli jsem zastavil, což on udělal taky. Ale protože mu bylo asi šedesát měl jednu ruku zafačovanou a nohy v espédéčkách, který samozřejmě neumí vyhazovat, tak se tam skácel jak zralá hruška. Vystoupil jsem z auta a následně se na mě sesypala celá skupina cyklistů a začali jsme si ujasňovat, kdo je větší debil. Marně jsem jim vysvětloval, že debilové jsou oni, když neví, že na přechodu nemá jedoucí cyklista přednost. Taky jsem jim říkal, že na tyhle trapárny nemám čas, páč pospíchám do práce, načež mi jeden z těch kokotů vlez z druhý strany do auta a vytrhnul mi klíče ze zapalování. Takže jsem musel zavolat 158, cajti tam naštěstí byli skoro hned a začalo další kolo vysvětlování, při kterým padaly perly jako: dejte mu fouknout, je sjetej!, já jsem jezdil s kamiónem, když ty si chodil do školky! nebo jako, že jsem celou tuhle akci způsobil já, protože jsem se tomu pánovi hned neomluvil. Při tom dohadování jsem přihodil argument, že pán by neměl jezdit na kole, když má jednu ruku zkriplenou a to vyprovokovalo toho nejchytřejšího cyklistu tak, že ke mě přišel blíž a dělal jako, že budeme dělat kohoutí zápasy, nebo co. Mlel něco o tom, že prej ten spadenej má parézu, tak jsem mu odvětil, že tím mě rozhodně nerozbrečí, protože já jsem taky celej zkriplenej a ať se pán především naučí pravidla silničního provozu a taky vyhazovat nohy z espédéček. Ten spadenej zas pořád mlel, že se to musí vyšetřit, protože má zhmožděnou hýždi a aby svůj argument podpořil, tak si pořád tou zdravou rukou přejížděl prdel v elasťákách. Mezitím přijeli ještě dopraváci a pak i transportér na řešení dopravních nehod, takže tam byly tři policejní auta. Nehoda se vyřešila asi za deset minut s výsledkem, že se žádná nehoda nestala a já mohl konečně odjet do práce. A to jsem si ráno liboval, že konečně po dlouhý době přijdu včas