Dva závody, dvě vítězství, takové byly Hořice pro Petra Najmana

Velice náročný závodní květnový program pokračoval pro Petra Najmana závody v Hořicích v Podkrkonoší. Tento měsíc rozjel ve Starém Městě, následovaly závody IRRC v Hengelu a nyní to byly slavné 300 zatáček Gustava Havla. Petr opět nastoupil do tříd Supersport a Supertwin, kde od začátku patřil mezi favority. Během sobotních kvalifikací se musel vypořádat s nepřízní počasí a mokrou tratí, nicméně i tak dokázal získat v obou třídách pole position.

V neděli jako první nastoupil do závodu Supersport, kde se po startu ujal vedení a poté, co jeho největší konkurent Marek Červený spadl, nenašel přemožitele. Závod byl ukončen za zvláštních okolností červenou vlajkou, nicméně výhra s obrovským náskokem byla pro Petra jasná. Hned poté následoval závod třídy Supertwin, do kterého to bylo těžké ohledně výběru pneumatik. Trať ve větší části oschla, ale v lese bylo mokro. Risk s obutím slicků nakonec vyšel na výbornou. Úvod závodu se Petrovi moc nepovedl, ale po stíhací jízdě získal průběžné čtvrté místo. Závod byl poté přerušen a po restartu vybojoval další vítězství. V Hořicích tak získal double na stupni nejvyšším a celkově již 8. vítězství na této legendární trati. Díky tomu se zde dostává mezi nejlepší jezdce historie.

Petr Najman (jezdec) - „V Hořicích to pro nás byl druhý závod letošní sezóny pod záštitou Autoklubu České republiky. Moc jsem se na 300 zatáček Gustava Havla těšil, protože jak vždy říkám, jde o vrchol sezóny, i když je na jejím začátku. Předpověď počasí nebyla moc dobrá a čekali jsme, jak to dopadne. V pátek jsme vše připravili, absolvovali přejímky a čekali, jaká bude sobota. V sobotu pršelo, bylo mokro a připravovali jsme motorky na nastavení na vodu. Na Aprilii do třídy Supertwin jsem na vodě ještě nejel, ale trochu jsme věděli, co na ní udělat. Naopak na Ducati do třídy Supersport to pro nás byla velká neznámá. Něco jsme vyzkoušeli a vyjeli jsme na trať.“

„První mokrý trénink jsem jel na Ducati a hned mi bylo jasné, že jsme nastavení netrefili. S motorkou se nedalo moc jet, pořád se mi vlnila, ale trénink jsem dojel, abych měl najetá kola. První trénink jsem dokončil na 7. místě. Poté jsme vyjeli s Aprilií, u které jsme nastavení naopak trefili. Od začátku se mi jelo dobře a skončil jsem na 2. místě.“

„Odpoledne nás čekaly druhé kvalifikace a podmínky byly stále proměnlivé. Vždy to začalo osychat a pak zase zapršelo, a tak se to střídalo, ale jeli jsme na mokrých. Nastavení Ducati jsme tentokrát trefili a hned to bylo lepší. Potřeboval jsem zajet lepší čas, protože výsledkově bych zatím stál až ve třetí řadě. Chtěl jsem dopředu. Trať byla mokřejší než ráno. Neočekávalo se, že se bude zrychlovat, ale já jsem tomu věřil, protože první kvalifikace byla hodně ovlivněná špatným nastavením. Vyjeli jsme na trať, ale brzy byl nějaký pád a zahnali nás zpátky. Trénink byl poté zkrácený, a proto jsem se snažil rychle dostat do tempa, abych zajel slušné časy. Z boxů mi ukazovali, že jsem první s náskokem 3–4 vteřiny. Nevěřil jsem tomu a v dalším kole mi ukázali čas 2:34. To bylo asi o devět vteřin rychlejší než čas, který jsem zajel v první kvalifikaci, kde to bylo sušší. Tomu jsem stále nevěřil a myslel jsem si, že mám poruchu v časomíře. Po dojetí jsem zjistil, že jsem žádnou poruchu neměl. Jel jsem opravdu v takovém tempu a získal pole position v Supersportech. Měl jsem opravdu velkou radost.“

„Následovala druhá kvalifikace třídy Supertwin, kde jsem se chtěl také dostat do první řady. Celý trénink jsem měl problém s pomalými jezdci a neměl moc prostoru zajet dobré kolo. Vždy jsem někoho dojel nebo musel předjíždět. Jedno kolo se mi poté povedlo a zajel jsem čas, který opět stačil na pole position s 0,6 vteřiny náskoku na druhého. Získal jsem tak dvakrát první místo, což jsem vážně vůbec nečekal. Bylo to skvělé a sobotu jsme ukončili dobrými výsledky. Museli jsme se ale chystat na neděli, protože bylo stále otázkou, jaké bude počasí. Každá předpověď ukazovala něco jiného.“

„V neděli ráno bylo hezky a první dva závody se odjely na suchu. Jen co jsme měli vyjet na trať se Supersporty, tak začalo pršet. Nejprve to bylo pár kapek, ale poté se rozpršelo víc a bylo jasné, že se pojede na mokru. Rychle jsme přenastavili motorku, obuli mokré pneumatiky a šli do mokrého závodu. Hned po startu závodu jsem se ujal vedení a chtěl udávat tempo, protože jsem měl trať na mokru dobře najetou z kvalifikace. To se mi podařilo a v prvním kole jsem byl stále první. V dalších kolech jsem udržoval první místo a poté už mi ukazovali náskok pěti vteřin. Snažil jsem se neriskovat a jet konstantně. Náskok se mi dařilo stále navyšovat až na hodnotu přes deset vteřin. V pátém nebo šestém kole jsem si všiml, že motorka Marka Červeného leží v příkopě. Marek za mnou spadl již ve druhém kole při highsideru na výjezdu ze zatáčky, takže jsem tím ztratil přímého konkurenta.“

„Závod jsem celou dobu dominoval a stále zvyšoval náskok. Mechanici z boxu i někteří diváci mi ukazovali ať zvolním, ale já jsem nechtěl ubírat na tempu, abych neudělal zbytečné chyby. Přišlo mi, že jedu komfortně. Ke konci závodu začali na jednom úseku mávat červenými vlajkami, ale na trati jsem nic neviděl, ale zvolnil jsem. Poté jsem viděl, jak Karel Brandtner veze Marka Červeného u sebe na motorce a jedou spolu, tak jsem je předjel a říkal si, co se to děje. Na cílové rovince mi mechanici ukazovali, ať jedu dál, protože tam byla zelená. Pokračoval jsem tedy v závodě dál, ale následně už někteří jezdci mávali divákům, takže to bylo zmatečné. Nejspíš došlo ke špatné komunikaci mezi traťovými komisaři a vedením závodu. Závod byl nakonec ukončen červenými vlajkami asi tři kola před cílem. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem závod vyhrál. Bylo to skvělé a byl jsem šťastný. Neudělal jsem žádnou chybu a v pořádku dovezl sebe i motorku do cíle.“

„Čekala nás jen krátká pauza a poté závod Supertwinů. Mezi tím už svítilo sluníčko a trať stále více osychala i kvůli zdržení. V lese omývali trať od oleje, takže tam bylo mokro. Kvůli tomu byla velice těžká volba, jaké zvolit pneumatiky, protože větší část trati byla suchá, ale v lese bylo velké mokro. Nakonec jsme zvolili kompletní slicky. Na startovní rošt jsme si vzali mokré pneumatiky, že bychom je tam případně přezuli. Po zaváděcím kole jsem si slicky nebyl tak jistý, protože v lese to bylo opravdu ještě dost mokré. Na startovním roštu měl Marek Červený přední mokrou a zadní suchou a začali ji přezouvat a Honza Markalous měl také obě na sucho, tak jsem se nakonec rozhodl, že si slicky nechám. Šli jsme do toho, že to riskneme a uvidíme.“

„Po startu jsem nechtěl být úplně první, abych nemusel udávat tempo, protože to v lese na mokru bylo opravdu nebezpečné. Nechtěl jsem odstartovat rychle, abych nebyl první, ale to se mi vymstilo. Motorka mi najednou cukla a já hodně zpomalil. Tím, jak všichni odstartovali naplno, tak mě začali objíždět a s jedním jezdcem jsme měli kontakt. Naštěstí se nic nestalo. Kvůli tomu jsem však odjížděl kolem 13. místa a byl jsem dost vzadu. Během pár kol jsem se začínal probojovávat dopředu. Byl jsem čtvrtý, kousek za třetím a určitě bych ho v tom kole předjel, ale najednou přišly červené vlajky. V úseku, kde to bylo nebezpečné, spadl Marek Červený. Naštěstí se mu nic nestalo, ale nás zase zahnali zpátky do boxů.“

„Bohužel nebyla odjetá ani půlka závodu, takže byl závod restartován na pět kol s pořadím, jak jsme dojeli před ukončením závodu. Já jsem startoval ze třetího místa, což bylo dobré. K tomu navíc začala trať osychat a já věděl, že nám slicky hrají do karet. Naopak to bylo horší pro ty, co měli mokré pneumatiky. Ti byli silnější jen na začátku závodu, a ne po restartu, kdy to ještě více uschlo.“

„Po restartu jsem byl druhý za Michalem Dokoupilem, ale hned při nájezdu do města jsem ho předjel. Snažil jsem se mu rychle ujet, protože jsem věděl, že to na suchu půjde bez problému (pozn. on měl pneumatiky do mokra). V lese jsem jel pomalu, ale věděl jsem, že to, co naženu na většině suché trati, na mokru moc neztratím. Nechtěl jsem riskovat pád, a proto jsem tam jel pomalu. I přes to jsem si během pár kol vybudoval náskok, který jsem následně ještě navyšoval. Nakonec jsem vyhrál s náskokem sedmi vteřin na druhého. Získal jsem dvě vítězství za sebou. Vím, že jsme měli ve druhém závodě trochu štěstí, ale to jsou závody. Zvolil jsem taktiku bezpečí a jet na začátku závodu více v klidu, abych nespadl, a to se vyplatilo. Vyplatilo se vyčkat a být v klidu. Tím jsme skvěle završili zatáčky.“

„Závěrem chci moc poděkovat týmu Buldoci za poskytnutí motorky, mechanického a technického zázemí. Dále chci poděkovat Robertovi Papežíkovi, který mi poskytoval technickou podporu k Ducati. Strávil s námi víkend a pomáhal mi. Jsem mu za to moc vděčný, protože má na výsledku také zásluhu. V neposlední řadě chci poděkovat Thomasovi Stinglovi z PSB Motorsport, který také přidal ruku k dílu. Byl s námi celý víkend a spolu jsme ladili taktiky a nastavení. Určitě má na tomto výsledku velký podíl. Vše fungovalo perfektně. Moc všem zmíněným děkuji a také velice děkuji všem sponzorům a partnerům, protože by to bez nich doopravdy nešlo. Není to jen fráze, ale je to skutečnost. Velice si veškeré podpory vážím. No a také děkuji všem fanouškům, kteří nám přišli do Hořic fandit, toho si také nesmírně vážím.“

Informace o redaktorovi

TZ - (Odebírat články autora)