Honda VF 1100 C (1986)

Kapitola třetí – špitál Nové Město na Moravě
Tahle a další kapitoly už budou relativně krátké, neboť vše se v dobré začalo obracet. V Hradci mne vybavily propouštěcí zprávou, já si sbalil těch pár věcí co jsem tam měl (asi jedna igelitka) pak mě naložily do sanity a hurá do NMnM. Cesta byla docela krušná – lehátko v sanitě je sakra úzké, nemá boční vedení a vůbec sebou mele takže jsem se tam musel zašprajsovat jak hajzlovej pavouk a byl jsem fakt rád když už jsme byli na místě. Přijmuli mě na chirurgii, která je spojená z intenzivní rehabilitací. Hned mi taky sdělili, že pojišťovna neproplatí víc jak 14 dní pobytu a pokud se mne nepodaří umístit (nebude tam volno) do http://www.hamzova-lecebna.cz/ půjdu domů. No nemocnice v NMnM má pokoje daleko modernější než v Hradci ale….. Musíte tu mít svůj vlastní hajzlpapír (a sám si pro něj nedojdete) TV je na pokoji pouze na peníze (odmítl jsem do toho cokoli vhodit ) a pak ta největší perla. TEĎ BUDU PREZENTOVAT POUZE SVOJE SUBJEKTIVNÍ NÁZORY ALE TAKHLE JSEM TO PROSTĚ CÍTIL. Doktoři se objevili vždy ráno a to tak brzo že člověk byl rozespalý a vlastně si nic nepamatoval/nezeptal se. Věkový průměr doktorů takový že by mi mohli vykat a dostali mne tím, že při jedné z ranních návštěv prohlásili, že začnou vyndávat z nohy šrouby (ty poslední byli v noze asi 7 dní!!!) – než jsem stihl zareagovat byli pryč. No nedalo mi to a díky moderním technologiím jsem si na internetu (ten je tu zdarma a chodí pěkně takže jsem přes něj koukal i na TV) sehnal číslo do Hradce a dovolal se Dr.Zahradníčkovi (společný kancl s Dr.Žvákem). Jemu jsem sice nebyl přidělen ale i on si do mě říznul takže po krátké rozpravě věděl která tluče a řekl ať rozhodně nic nevyndávají. Odpoledne dorazila vrchní sestra zeptat se, jestli je vše v pořádku – no slušně ale velmi důrazně jsem jí povyprávěl o ranní vizitě, svojí komunikaci z Hradcem a jejím závěru. Dále jsem jí také řekl že si již delší dobu stěžuji na bouli na stehně, která stále bolí a nikdo se tím nezabývá. A ejhle asi jsem byl dostatečně důrazný a odpoledne jel nejdřív na ultrazvuk a poté na rentgen který potvrdil to samé - v stehením svalu je zaseknutý volný kus kosti. Říkám fajn, budu tu ještě týden tak mi to vyndejte. A tady jsem narazil. Bylo mi mezi řádky řečeno, že když si u nich nenechám vyndat šrouby a věřím víc Hradci tak ať si to vyndají tam. No než je k tomu nutit tak si na ten Hradec klidně počkám. Co se mého stavu týče tak jsem dokázal spát celou noc s maximálně 4 probuzeními takže super. Na WC si přes den dojdu sám, ale na noc si beru bažanta. Na berlích se strašně ploužím, moc toho neujdu a v noci rozespalý mi nepřišlo jako dobrý nápad někam chodit. Velmi kladná a pozitivní zkušenost tu opět byla s rehabilitačními sestrami. Na starosti mne měla p. Blažková, která byla o 2 roky starší, vážila asi 1/3 toho co já ale ta když si mne vzala do parády vracel jsem se na pokoj totálně propocen od cvičení. Byl jsem však šťasten - tady díky poctivému cvičení z Hradce byl progres neuvěřitelný. Když jsem přišel tak jsem sotva dolezl na WC a na konci jsem běhal po patře jak srnec (pořádně raněný :o)). Tři dny před 14denním DEATH linem se uvolnilo místo na KOŠUMBERKU a tak jsem byl převezen tam. Pro mne naštěstí protože na pokoj dovezli dědka se zlomeninou v krčku který asi byl doma „generálem“ na všechny tady řval byl sprostý a vůbec čur… pánské přirození. Být tu ještě chvíly déle tak bych ho přetáhl berlema.

Pokračování příště v kapitole KOŠUMBERK.

• 

  úlomek kosti ve stehně

• 

  Kost ze stehna na památku