Jawa 250/590 (1968)

Jawa, sportka, která je schopná mě odvézt na kterékoliv místo na světě Teď už je to jisté.

Více fotografii

První dojmy - První dojmy? Nojo, to bylo tenkrát, den před mými sedmnáctinami, den před tím, než jsem si mohl jít pro ten správný řidičák. Řekl jsem si "už jsi velkej chlap, tak to zkus". Oproti pionýrovi jsem ji musel do zatáček dost nutit, navíc měla pekelný zrychlení, takže jsem ji málem v prvním esíčku poslal do příkopu. Pak jsem si zvyknul a zjistil, jak úžasně ovladatelná je to motorka :-)

Recenze

Tenhle stroj jsem si nevybral, stroj si vybral mě!

Táta na ní najezdil v práci a za mamkou devadesát tisíc kilometrů. Pak nám dlouho stála ve stodole, protože jsme se postupně narodili my, dva bráchové, a místo na motorce jsme se všichni vozili trabantem. A pak mi bylo sedmnáct a ujal jsem se jí já. Už od začátku mě nebavilo jezdit kolem komína. Jednou se mi touha po dálce stala osudnou a chudákem sportkou jsem na neznámé křižovatce daleko od domova taranoval auto.

A tak zase stála ve stodole, tentokrát pochroumaná. Její hliníkovo-litinové srdce jsem si mezitím půjčil a proháněl ho v rámu druhé sportky po Evropě.
Ale žralo mě to. Pořád jsem odkládal ten okamžik, kdy ji znovu postavím na stojan, zamontuju motor a tátova stará sportka zase bude jezdit.

Trvalo to víc než deset let. A pak ta chvíle nastala. Sehnal jsem chybějící díly, během měsíce jsme ji s tátou po nocích zkompletovali, namontovali kufry, přídavné světlo, dozadu pověsili náhradní pneu, a mohl jsem vyrazit na cestu.

Na přelomu let 2014 a 2015 jsem na ní projel Jižní Ameriku od Atlantiku k Pacifiku a zpátky. Poznala brazilské pralesy, argentinské nekonečné roviny, Andské průsmyky, chilské pouště, peruánský břeh jezera Titicaca i bolívijské cesty z kočičích hlav.

Vydržela toho neskutečně moc. V Peru přetočila počítadlo tachometru a směle jsme spolu začali krájet dalších sto tisíc kilometrů.

Jestli se na ní dá dobře cestovat? Nevím
Každopádně mě to baví!

Cesta za pečeným morčetem