Suzuki GSF 1200 Bandit (2003)

Protože větší část mého nájezdu začala dělat dovolená, nebo jiný delší výlet, poohlížím se po nástupci bandasky. Přece jenom má už svůj věk a i když jsem ho trochu přizpůsobil na cestování, člověk má chuť vyzkoušet i něco nového. Akce mototestcamp se mi zdála celkem příhodná, tak jsem se registroval na následující stroje.
BMW R1250GS:
Mašina na první pohled obrovská i ve standartní verzi, ale když jsem ji vracel, tak už mi na ní ani nic tak velkého nepřišlo. Verze adventure je však na mě už hovado.
První posez a jsem jako doma. Při výšce 180cm jsem se hned uvelebil, obě paty krásně na zemi, ergonomicky super. Jízda, ovládání, výkon motoru, vše mi sedí za jedna. Chvíli si říkám, kde je těch 135 koní, vždyť mi to přijde jak starouš bandit, ale pohled na tacho mi říká, že valím 150, i když pocitově myslím 120. Klame tělem, ale jede moc pěkně. Rychlořazení jsem ochutnal poprvé v životě a určitě ho budu v budoucnu chtít. Vycizelovaná mašina, která rozhodně není oblíbená náhodou.
Další na řadě je Africa Twin 1100 ve standartní verzi s manuálem:
Opět ergonomicky super, obě paty na zemi. Samotná jízda je velmi příjemná, výkon mi nechybí, jede tak akorát. Přední 21 kolo mě nijak neomezuje, co mě ale nebaví, je enduro podvozek. Nastavení jsem nezkoumal, ale rozhodně bych potřeboval přitvrdit předek. Potápění při každém brždění mi kazí radost z jízdy. S názorem, že asi určitě nevyužiju její potenciál ji vyřazuji z wishlistu. Je to fajn holka, ale ne pro mě. Ještě musím poznamenat, že quickshifter, při řazení dolů nebyl tak precizní, jako u GS.
Moto Guzzi V85TT:
Sednu na ní a jsem zase jako doma. Je znát, že guzzina kope nižší ligu a je celkově drobnější, než předešlé nadlitry. Vodí se mi krásně, avizovaný nižší výkon jsem během hodinové vyjíždky nezaznamenal, ale rozhodně tam nebyl prostor dát jí pořádně za uši. Jedno negativum jsem ale našel. Při podřazování s meziplynem byla otravná opožděná reakce rukojeti. Nemohl jsem se normálně trefovat tak, jak jsem zvyklý, přitom při jízdě jsem si na reakci plynu ničeho špatného nevšiml. A ještě jedna věc mě trochu zklamala. Nedostavil se ten vychvalovaný i zatracovaný guzzí charakter. Prostě normální moderní mašina, která funguje.
Protože na této akci bývá možnost zkusit i jinou motorku, než ty tři objednané, zkusil jsem to. U Yamahy chtěli peníze navíc, už nevím kolik, tak jsem po menších peripetiích skončil na Kawě Z900:
Po třech dvouválcích na japonském čtyřválu. Super, ten motor mě prostě baví. Dvouvály hluboce duněly a vzbuzovaly dojem bombardéru, kdežto Zed je stíhačka. Japonské Zero. Jednak byl nejmenší, nejhbitější a ten točivý motor! Ať si kdo chce co chce mele o vysavačích, mě se to prostě líbí. Vytočený čtyřvál je rajská hudba. S jakou hladkostí jde do otáček mě naprosto uchvátilo. Starej banďour je proti tomu řehtačka. Ačkoliv to bylo nejlepší svezení dne, není to mašina pro mě. Cestovatelský potenciál je malý. Univerzální naháč starých časů je proti tomu goldwing. Od 120 na tom fouká, ochrana proti větru nula a v dešti si delší jízdu bojím představit. Nicméně jako okolokomínovka úplně boží, samozřejmě ve verzi RS s kulatým světlem.
To jsou moje stručné dojmy se seznamováním se světem moderních motorek a možným nástupcem starého nezmara bandita.