BMW R 1200 ST (2006)

Den 5.
Středa 18. června
Na dnešní den jsme měli naplánovaný výlet do národního parku Krka. Zabalili jsme nejnutnější věci včetně nepromoků a vydali se směr Šibenik. Odtud jsme jeli na Skradin, kde jsou parkoviště a vyplouvá odtud loď do parku. Před polednem jsme tak byli připraveni s lístky do parku nalodit se na parník, který nás odveze do parku. Po asi půl hodině plavby jsme byli na místě, a mohli se začít procházet přírodou. Mračna se opět začala stahovat, nám to však nevadilo, protože cesty byly povětšinou přikryté hustými větvemi stromů. Jsou tu vodopády, a starobylá vesnička které si opět zahrály v slavných Mayovkách. Voda v řece je průzračná, a dokonce zde bylo mnoho bláznů, kteří se v té ledové vodě koupali. Procházeli jsme se stezkou a obdivovali krásy vodopádů a městečka, které je zřízené jako skanzen, který je plně funkční, a tak zde byla tkalcovna kde se tká, mlýn kde se mele, kovárna kde se ková a mnoho dalšího. Vše je opravené a vypadá jako kdyby se tam zastavil čas. Tůně plné pstruhů přímo lákají si nějakého toho duháka chytit. Zhruba v půl třetí jsme zase nastoupili na loď a vydali jsme se zpátky. Obloha se protrhala a začalo pěkně pálit slunko. Další zastávku jsme měli naplánovanou u Bývalého římského vojenského tábora a amfiteátru Burnum. Zde už je vidět, že římské impérium už nějaký ten pátek neexistuje, a tak zbytky tábora a amfiteátru jsou opravdu dost poznamenané zubem času. Nicméně toto místo opravdu stojí zato vidět. Postavit se doprostřed arény je úžasný pocit. Pak nás ještě paní od pokladny poslala k nedalekému vodopádu a do muzea, že vstupné, které jsme zaplatili je zároveň i tam. My ale už měli čas jen na ten vodopád, který byl opravdu nádherný. Měli jsme ještě v úmyslu dojet se podívat k nejmenší katedrále na světě a do historického Zadaru. Vydali jsme se tedy přes Benkovac až zase téměř Do Ninu. Kousek před Ninem je totiž takový kopeček a na něm stojí románská stavbička, připomínající spíš nějaký model. Je to Katedrála svatého Mikuláše nejmenší katedrála na světě. Pak už jsme se přesunuli do Zadaru a zaparkovali na velikém parkovišti hned před branou do historické části města. Bylo hezky, teplo a tak jsme všechny věci nastrkali do kufrů a do města se vydali jen na lehko. Procházeli jsme historickým Zadarem, který je moc hezký, dokonce zde kotvil i obrovský ruský trojstěžník a město bylo plné ruských námořníků v sněhobílých uniformách a s typickýma elpíčkama na hlavách. Poslechli jsme si krásné mořské varhany, navštívili nejstarší románský kostel ve městě a vylezli na kostelní věž, ze které byl nádherný výhled. Na nejvyšší vyhlídkovou plošinu se jde okolo zvonice o které jsem prohlásil, že ty zvony se asi už nehýbou a zvoní jen jeden. Jak jsem se mýlil. V sedm propukla zvonkohra jakou jsem nezažil obrovské zvony se začaly kývat a nám začalo zaléhat v uších, celá zvonice se otřásala. Neskutečný zážitek, při kterém mi běhal mráz po zádech. Pak už se šeřilo a my se procházeli na pobřeží kde místní chlapíci na pytlačky lovili z moře všechno možné. Jeden dokonce vytáhl nádhernou oliheň. Podívali jsme se ještě na pozdrav slunci, to jsou takové kolektory, které se přes den nabíjí a večer na zemi blikají světla všech možných barev. Den se krátil a noc se blížila, navíc od Šibeniku byly vidět černé mraky a blesky. Navlékli jsme se pro jistotu do nepromoků a již za úplné tmy jsme se vydali zpátky do apartmánu