BMW R 1200 ST (2006)

Den 2.
Neděle 15. června
Ráno bylo zatažené a ani nebylo nijak zvlášť teplo. Proto jsme si dojeli nakoupit nějaké jídlo a po snídani jsme se vydali na první vyjížďku po krásách Chorvatských. Vyrazili jsme po pobřeží a v Pakoštane jsme odbočili doleva na obec Vrana, kde je zřícenina hradu, ale protože lehce pršelo a okolí hradu vypadalo nevábně, pokračovali jsme dál. Mířili jsme do parku Vransko Jezero ke kostelíku Vidikovac Kamenjak. Cestou jsem viděl odbočku na šotolinovou cestu s ukazatelem na hezký výhled, tak jsme tam odbočili a Bawík si hrál na enduro. Asi po 4 kilometrech kochací jízdy jsme to otočili, protože kamenitá silnička nás vedla úplně špatným směrem. Vrátili jsme se zase na asfaltku a pokračovali až k poutnímu místu, kde bylo parkoviště. Tam jsme zaparkovali a šli si ten zázračný kostelík prohlédnout. Při vstupu do areálu nám vyšla vstříc slečna co zde hlídá a kasíruje turisty. Byla moc milá a měla moc hezký zelený kroj s odznakem strážce parku, jak jsme později zjistili tyto kroje mají všichni co se nějak starají o památky a přírodní parky. Už nepršelo a začalo být docela teplo, toto místo je kouzelné. Překrásné výhledy na všechny strany, nádherný kostelík, pikniková místa s rákosovými slunečníky, cestičky vedoucí po kamenitých skaliscích k dalším vyhlídkovým místům, kde jsou dalekohledy do kterých nemusíte házet žádné mince a uprostřed celého areálu je stožár na kterém se třepotá Chorvatská vlajka. Všude byl klid a mír a celé to tu doslova zářilo pozitivní energií. Dovedl bych si zde v klidu představit celý nedělní den s rodinou, prostě idyla. Potom už jsme se s tímto kouzelným místem rozloučili a pokračovali dál v cestě. Chtěli jsme dojet až do Šibeniku a prohlédnout si zdejší katedrálu a hrad, a protože jsme duše dobrodružné sjeli jsme ze silnice a pokračovali jsme zkratkou, takovou cestou necestou. Šotolinová cesta byla perfektní, a enduro vložka to byla vynikající, místy jsme sjížděli opravdu prudké kopce s vymletýma kolejema a kamenama velikosti pštrosích vajec. To se musím přiznat jsem měl opravdu strach a mezi půlkama bych mohl štípat šestku kulatinu. Chvíli jsme tak bloudili a po několika kilometrech jsme konečně přijeli na rozcestí, kde byla cedule s mapou a tak jsme se zorientovali a pokračovali dál, až na asfaltovou silnici. Tato zkratka by se dala přirovnat k hlášce: „je to sice dál, zato horší cesta“ Moc jsme si to endurování užili, a pak pokračovali až do Šibeniku, kde jsme zajeli na nejbližší možné parkoviště. Helmy a bundy jsme dali do kufrů a na lehko jsme šli k moři do přístavu. Kotvilo zde mnoho malých loděk a člunů a my přišli až ke katedrále svatého Jakuba, která vypadá opravdu parádně. Pokračovali jsme dál a navštívili jsme i monumentální zříceninu hradu, která nás ovšem dost zklamala protože Chorvati asi po vzoru sovětských architektů vše co šlo vybetonovali. Z dálky ta zřícenina vypadá krásně ale z blízka je to tragédie, jediné co je tam hezké je výhled na město. Cele staré centrum Šibeniku působí velmi hezky a anticky. Pak už jsme se procházkou křivolakými uličkami vrátili zpátky k motorce a jeli zpět do našeho apartmánu. Večer jsme si zašli do města na večeři a já si dal obalované kalamáry a tradiční Ožujsko.