Kawasaki VN 900 Custom (2007)

Ještě do nedávna jsem na Své Kawě 900 Custom brouzdal silnicemi našeho kraje povětšinou sám. Občas jsem se projel s kámošem z baráku, ale poněvadž má Suzu Bandita, tak to pokaždé probíhalo tak, že vlastně on jel a já ho vždy s větším časovým odstupem dojížděl. Ona totiž ta moje Kawina je stavěná na pohodu a ne šup tam rychle. Takže už mě to začínalo štvát , když jsem jezdil a potkával menší či větší skupinky motorkářů a já pořád sám.

Jelikož mám profil zde na motorkářích, tak si to tady rád pročítám, ať to jsou různé články co se kde událo nebo bazar, ale hlavně profily jednotlivých motospřízněnců. Převážně pak těch co napíši třeba komentář k té mé Kawě. Jedním s těch motozapálencu byl i jeden ogar z Moravské země Ostravsko - Slezské a to konkrétně z Frýdku. Byl to JIRKAMETAL . Metal neznamená, že by snad fušoval Vítkovicím do jejich železa, nebo, že by ho snad měl železnýho ( i když jak usedne na Svou nádherně zbarvenou Shadowku , tak tam dole má vlastně kus pořádnýho oře - dvoukolového). Ne vážně, metal proto, že rád poslouchá kvalitní tvrdou muziku. No a jak jsem si tak pročítal jeho profil. Velice mě zaujal jeho motodeník a to konkrétně množství výletu se svou partou dvoukolých zapálencu. Až jsem trošku záviděl a chtěl taky někam takhle s někým jezdit. I když to jsou všechno takové menší výlety (nemyšleno ve zlém Jiříku však víš ), prostě chci říct, že to není parta co se honí po světě (Alpy, Ukrajina atd.) , ale užívají si krás naší nádherné rodné hroudy. Hlavně, když je dobrá nálada, hezké počasí a pod zadkem Vám krásně bublá mašina jak ukrajuje kilometr za kilometrem. Tak jsem mu napsal malý komentář a trošku se pokusil se sám pozvat na nějakou následující vyjížďku. Na odpověď jsem ani nemusel dlouho čekat, že prý su taky z Moravy, tak proč ne. Tak teď už jen čekat, až něco bude. V tomto již pozdním ročním období to je s počasím různé, ale příroda má asi nás dvoukolé blázny ráda, tak se rozhodla nadělit ještě několik hezkých dní než nás zasype opět sněhem a my budeme muset Své dvoukolé miláčky na nějakou dobu odstavit a zazimovat.
Kluci se tedy nějak domluvili a padl datum. Datum - 5. října, čas Č 10:00 , místo styku - motobar 13-ka Frýdek. Trasa - směr horská chata Kohútka na pomezí Česka a Slovenska v malebném pohoří Javorníky. Úkol - hezky si užít jeden s posledních hezkých víkendových dnů a naplnit břuch pověstnými BORŮVKOVÝMI KNEDLÍKY. Tyto informace mi byly sděleny 30.9. Super říkám si "zrovna mám noční směnu, kterou už tak nesnáším a teď ještě kvůli ní přijdu o vyjížďku" . Protože po dvouhodinovém spánku bych to určitě nedal. Ale asi nejsem úplný smolař a povedlo se mi utéci z práce už ve 02:00 . Skvěle stihnu se i vyspat.

Tak nadešel toužebný datum. Sraz v 10:00. Říkám si jseš pozvanej (ještě nováček tak ať nepřijdeš pozdě) Již před devátou hodinou už Kawa bublala v garáži, koukám, že bych mohl ještě něco hodit do nádrže (nemám totiž páru kam všude se pojede). Vyrážím tedy směr Frýdek a beru to přes Skotnici (je tam levný benzín 33,90 ). Doplněno a hurá 13-ka čeká. Celý natěšený (počasí od rána super), avšak trochu s obavami jak mě přijmou a co jsou vlastně zač? Něco před půl desátou parkuji Svého oře u 13-ky, zatím nikde nikdo. Nevadí udělám si pár fotek, kouknu přes výlohu do novýho obchůdku (pro mně tedy) určeného pro moto a koňo spřízněnce. Pěkný věci.

Blíží se čas Č 10:00 mám napnuté slechy a najednou slyším bublavý tón. Je to tak, přijíždí první želený oř, podle zbarvení poznávám stroj již výše vzpomínaného metalového Jiřího. Tak teď tedy nadešla ta dlouho očekávaná chvíle. Parkuje stroj vedle mé černé Kawy, vypíná motor. Nastává jako vždy u všech - odstrojovací rituál. První stisk ruky a pozdrav. Pak už to jde ráz na ráz. Další info, další stroje se svými majiteli. Další koho poznávám je Rentík (později se dozvídám původ přezdívky) a to je, že taky nějakým způsobem sloužil vlasti a tudíž pobírá zaslouženou rentu. Další parkující stroj krásná Suzuki Strom se svým majitelem Istonbikem (význam pseudonymu je později také objasněn). Pro začátek jsme komplet. Padne ještě nějaký slovo, nějaká ta cigareta a vzhůru do sedel. Ať se práší za kočárem , směr dohodnutá trasa. Ještě se dovídám od organizátorů dnešní spanilé jízdy, že po trase "naložíme" další účastníky zájezdu.
Vpřed tedy.
Vedení se ujal Rentík, jelikož jsem (dle mého názoru motorkářský mimino), zaujímám druhou pozici v koloně jak to tak u nováčků bývá. Vyrážíme směr Frýdlant, kde se k nám připojuje další stroj (je to Dragstar) se Svými majiteli. Jsou dva, stroj ovládá TatíkPé a za ním jeho Domina - baťůžek (jak se v motorkářském slangu nazývá spolujezdec). Pozdravy, seznámení a pokračuje se dále směr Makov. Zde čekáme na posledního účastníka zájezdu. Tedy dva účastníky. Je to Čmelda se Svou partnerkou . Mimochodem přijeli taky na Drakovi.
Osazenstvo je tedy kompletní a vyrážíme po již předem stanovené trase, krásnou krajinou našeho Valašska naplnit prázdný břuch již vzpomínanými pověstnými knedlíky.
Je to nádhera. Slunce hezky svítí (miň už hřeje), krásná krajina a 6 obsazených krásně bublajících nádherných strojů razicích si cestu k toužebnému cíli - Horská chata Kohútka .
Po cestě někdo navrhuje, že po trase ležícím místě Velké Karlovice probíhá velká gastronomická událost a to 5.Karlovský gastrofestival 2013. Víkend plní jídla, pití a zábavy. Všem účastníkům zájezdu okamžitě začínají pracovat chuťové buňky . Avšak navzdory vidiny množství krajových domácích poživatin a moků, u všech vyhrávají již plánované Borůvkové knedle (JÁ ještě neznaje o co jde pochopitelně netrhám partu).
Necelých 10 kilometrů před stanoveným cílem je další menší zastávka na místě zvaném "Valašský Balaton", jak již vzpomněl a publikoval ve Svém cestopise známý cestovatel a spisovatel Istonbike . Probíhá kouřová pauza, tradiční focení a prohození pár slov k dané lokalitě. Zní povel k nasednutí do sedel a vyráží se dále. Po ujetí těch zmiňovaných 10-ti kilometru v konečné fázi, do krásně táhlého kopce v zalesněné oblasti, konečně naše stroje se svými osádkami přistávají na dolní runway horského komplexu Kohútka. Proč na dolní runway, když hned vedle chaty je ještě jedna menší přesně pro náš počet strojů? Pry proto, říká Čmelda "Ať nejsme líní a, že se nám ty knedle na zpáteční cestě na dolní parking, krásně utřepou a nebudou toliko tlačit." Má recht ogar valašský .
Vycházíme tedy malou vzdálenost do horské restaurace s plícemi plnými čerstvého horského vzduch jen později vzpomenutá Černá ovce Jirka musí plíce zaplnit nikotinovým douškem, prý že nechce umřít na otravu kyslíkem. Pár fotek a již se hrnem do chaty ať nám nevyjedí ostatní hosté všechny knedle. Usedáme u stolu. Po odstrojení se všichni chopíme přinesených jídelních lístků a listujeme nabídkou i když jsme přijeli na již několikrát zmiňované knedlíky. Postupně si zapisuje servírka naše přání, znějící "Borůvkové knedlíky" jen jediná osoba Černá ovce si objednává smažený hermelín se slovy, že sladké nejí. Ale jak tak uvažuji nakonec si stejně bral jedny domu, údajně pro drahou polovičku. Kdoví však v kterém břiše skončily. Co Jiří ?
Po chvíli čekání je nám naservírováno naše přání a Já tedy valím bulvy. Na talíři 4 knedle jak chlapská pěst. No to jestli sním tak budu muset pěšky až domů a ne jen na dolní parkoviště, aby se mi utřepaly. Každopádně se do toho všichni s chutí pouštíme. Postupně všichni nad talíři funíme. Někdo už po dvou někdo až po třech knedlících. Nikdo se však nenechal zahanbit a svou porci čestně spořádal. Poté to každý spláchl Svým objednaným mokem.
Nastává chvíle odebrati se ke svým strojům a nasměřovati je ke Svým domovským základnám. Nasedáme na krásně v linii zaparkované stroje. Jen opět Černá ovce při příjezdu dal svou Shadowku šejdrem. Vyrážíme směr konečná, tentokráte však přes Rožnov Pod Radhoštěm, kterým nás Čmelda protahuje spletí místních uliček, které určitě ani místní zákonodárci neznají. Dálnice si prý ještě užijem. Přijíždíme nad Rožnov na trase do Frenštátu, kde má dojít k prvnímu oddělení několika účastníku dnešního zájezdu. Vzduchem však zazní slova " V Pstruží je moto-sraz ". Okamžitě se situace mění. K dělení nedochází a stroje opět burácí krajinou. Na sraz dorážíme zrovna, když začíná spanilá jízda. My a naše stroje, již však máme za sebou nějaký ten 100 kilometr. Takže se neúčastníme, jen nějaká ta čumenda. Výše vzpomínaný známý cestovatel a spisovatel ještě zachraňuje jedno z místních moto-účastníku a to tím ,že mu poskytne Svou sadu poslední záchrany (měl defekt), která již byla notně prošlá. Přesto však posloužila. Vrháme se do místního hostince, kde si všichni objednáváme nějakou tekutou náplň do našich ještě stále plných žaludků. Chvilka posezení. Posléze se odebíráme ke svým ořům. Nastává loučení se slovy díků a přání dobrého dojetí . A jede se tři stroje směr Frýdek, dva stroje směr Valašsko a já pln krásných pocitů a dojmů se Svou Kawou směr Nový Jičín . Pln dojmů a pocitů ze skvěle stráveného dne, kdy s plným břichem jsem poznal 7 nových skvělých a pohodových lidí , kteří stejně jako já sdílejí lásku ke dvěma kolům, burácejícímu motoru a poklidné jízdě. Tak takhle to vidím Já DRU1972 , motorkář s plným břichem, který již nikdy nebude jezdit sám(doufám). Všem zúčastněným chci velice poděkovat za vřelé příjetí a možnost strávit hezkou podzimní sobotu v jejich kruhu . Budu se těšit na další jízdy.

PS " Zvláštní poděkování patří JIRKOVIMETALOVI , za přizvání do skupiny a pozvání na Borůvkoknedlíkování, takže až tak Černá ovce to není" Dík Jiříku .

• 

  Pověstné Borůvkové knedliky

• 

  Ještě sám

• 

  Obchudek - info pro ty co ho ještě neznají

• 

  Pověstná 13 - ka

• 

  První stroje tohoto dne

• 

  Rentík a Jirka Metal

• 

  Poslední z úvodní čtveřice Istonbike

• 

  Čekání na Čmeldu posílení o tatíkaPé a Dominu

• 

  Igoruv Stromík

• 

  Kuřpauza na Valašském Balatonu

• 

  Přistání na dolní runway

• 

  Černá ovce řádí

• 

  Horská chata Kohútka

• 

  Všichni účastníci zájezdu

• 

  Hladové krky

• 

  Odjezd spokojených strávníků