Honda NTV 650 Revere (1997)

Dvě osoby, 9 dní, 2600 km v sedle, 69 kg nákladu. Reverka zvládla bez ztráty kytičky .

Skoro už jsem ani nepočítal, že se se svou Reverkou vydám na delší cestu, však toto pozvání jsem nedokázal odmítnout. Ještě jsem stihl velmi výhodně přezout zadek (viz předchozí záznam v deníku) a za týden jsme již frčeli na jihozápad.

Obtěžkáni jsme byli řádně - krom bočních kufrů a topcase vezl baťůžek na zádech baťůžek, no dobře, spíš pěknou krosnu . Tomu se říká vézt baťůžek na druhou . Však křehká žena to, podobně jako motorka, celé zvládla, za což si jistě (obě) zaslouží obdiv a uznání.

První náš cíl byla bájná německá hora Untersberg (ca 1930 m vysoká, asi 10 km od ní si nechal vůdce vybudovat pevnost a luxusní sídlo, známé pod jménem Orlí hnízdo). Hora je pověstná řadou nevysvětlitelných událostí, zmizení a časových posunů. Tak třeba se tam vícekrát někdo vydal, měl pocit, že je tam chvilku, zatímco dole už ho oplakávali. Když se vrátil, bylo mu sděleno, že nebyl pryč 3 hodiny, jak se domníval, ale tři dny. Nám se tam ovšem nic tak mimořádného nestalo, snad krom toho, že jsme našli krásného hřiba koleděje, který rostl vzhůru nohama (teda nohou ).

Pak jsme jeli Dolomitama dolů směrem na Benátky, vystoupali jsme do úctyhodných 1300 m nad mořem a sjížděli zase dolů směr Itálie. Reverka jela jak parník, ale zase mnohem lépe, než jsem čekal. Nebýt strachu baťůžka ze zatáček, netvořili bysme ani překážku silničního provozu. V serpentýnách nás "kolínkáři" předjeli vždycky hnedka, zatímco ostatní účastníci silničního provozu se začali štosovat ve fronťě za náma. Když pochopili, že rychleji opravdu nepojedeme, předjeli nás i ti nejslušnější řidiči .

U moře jsme byli jeden celý den a stačilo - Oba jsme se pěkně spálili a nyní se doloupáváme :). Víc asi netřeba komentovat.

Večer ten den jsem si ještě sám zajel do Benátek (byli jsme u pláže Lido di Jesolo, asi 40 km od Venezie), baťůžka zůstala v kempu, anžto byla spálená a měla úžeh. V Benátkách jsem udělal pár fotek, ztratil rukavici a před půlnocí se vrátil do kempu u móře.

Další tři dny jsme se tak nějak pohodově vraceli přes Trento, Brenner a Mnichov do Česka.

Spávali jsme v levných kempech (15 - 25 EUR za noc za všecko), poslední 2 noci na divoko, na pospas komárům a alpským medvědům. Ale přežili jsme a vyplatilo se. Celkové náklady na osobu činily asi 8000 Kč, což v zemi, kde benzín stojí 1,5 - 1,7 EUR (a pivo 3,5 Eura a víc) není myslím špatné.

Spotřeba (motorky) byla neuvěřitelná. Mezi většinou tankování lehce pod 4 l / 100 km, jen při návratu, když jsme dlouhodoběji jeli po dálnici rychlostí mezi 110 a 120 km / h se mezi tankováními vyšplhala na 4,33 l / 100 km. Jen spíše pro mou informaci: Celkově tankováno 106 l, na které bylo ujeto 2750 km (a odhadem na dalších 150 km je ještě v nádrži, než dojdu na rezervu). Benzín placen vždy kartou, takže jsem snadno sečetl, že to stálo 4118 Kč.

Nevím jak to ta motorka dělá, že si bere stále stejně. Ať jedu sám couračkou, nebo takto přetíženi ve dvou, se zvýšeným aerodynamickým odporem (kufry, na topcase přikurtovaný stan, na zádech společnice batoh...). Člověk si říká, když naloženo jako kamion jezdí za 4 litry, proč jen se mnou to není třeba za 2,5? .

Hodně šťastných kilometrů všem, vinšuju!