Honda NTV 650 Revere (1997)

Když je člověk blbej, většinou to bolí. Proč tím ale nepobavit ostatní, žeááno? :).

Tak to zkusím. v prosinci 2015 mi přišla nová Zelená karta a že mám zaplatit 1760 Kč. Loni to bylo 1350, předloni 1160 Kč. "To už posrali!" Řekl jsem si. Zašel jsem na pojišťovnu, zrušil povinné ručení, dal značku do depozitu a cítil jsem se jako vítěz. Na jaře přeci uzavřu výhodnější povinné ručení a ještě ušetřím za zimu. V této blažené nevědomosti jsem si žil do jara 2016. Během zimy jsem si hezky připravil Reverku na sezónu, vyměnil olej, opravil drobnosti. No a hlavně - vyměnil příruby na sání. 4 roky jsem jezdil s redukcí na 37 kW. Už jsem se těšil jak to bude táhnout, jak to vyzkouším. Pak mi ale zamrzl úsměv na tváři :).

Když jsem koukal co je potřeba na vyzvednutí RZ z depozitu čtu: "...Platná STK...". Okamžitě jsem si uvědomil, že mi musela propadnout. A taky že jo. Už v říjnu 2015! Ano, konec sezóny 2015 jsem jezdil bez technické způsobilosti a ani si to neuvědomil.

No ale co teď? Značku mi bez platbné STK nevrátí a bez značky na STK jet na motorce nemůžu. A platit někomu za odvoz motorky na 7,4 km vzdálenou STK do Vračovice-Orlov, to bych přeci prohrál! To by mne stálo víc, než jsem ušetřil. "Toho bohdá nebude!", řekl si chorché a vytlačil dnes motorku z garáže směr Vračovice.

Přes město po rovině to šlo. K benzince nad Chocní jsem si do kopce kopl jedničku a pomohl motorem. Taky to šlo. Od Kosořína nad Zálším (informace relevantní jen pro ty, kteří to u Chocně znají) je krásná asfaltová rovná polňačka. Pro traktory s hnojem :). Nasazuji helmu a beru za heft. Začátek normál. Ale nad asi 5000 ot/min to táhne jak kráva! Jsem se svou opravou spokojen! Po 3 km polňačka končí a jsem skoro u stanice STK. No dobře, tlačím ještě asi kilák :).

Na STK to vázne, pak mají oběd, přítomnou mladou ženou zabavuji vyprávěním svého příběhu :). Po hodině jsem odbaven (prý ten zadní kufr stíní brzdové světlo, ale STK mám) a vyrážím na zpáteční cestu. Nyní sedím v hospoďě, piju pivo, jsem z fyzické námahy, které jsem jako zasraný intelektuál odvykl, vyšťavený jak sviňa a cítím se šťastný. Jo, ještě mne z dehydratace bolí hlava. Ale stálo to za to. Už zase více chápu pocity těch bláznů co lezou na osmitisícovky a dělají jiné nebezpečné věci. Ten pocit překonání se je krásný.