Kawasaki ZRX 1200 (2001)

Jednou mi kámoš řekl, že Kawa je vždycky o motoru - v tomto případě to platí naprosto určitě!

Více fotografii

Výška jezdce: 192 cm

Recenze

Byla to láska na první internetový pohled. Pan rakušák ji položil a čecháček přivezl a přeláknul a já koupil..
Po endurech to byla moje první opravdu silniční motka, první Kawa a ze 750 SuperTenere skočit na dvanáctku byl docela risk. To jsem si uvědomoval. Ale zafungoval tam ten úžasnej, neopakovatelnej motor, kterej dokáže být vzteklej a zlej, ale pokud nechcete, tak se umí, byť nerad, krotit.
První měsíc jsem jezdil od volnoběhu jen do 5-ti, maximálně 6-ti tisíc. Fakt. A to "od volnoběhu" myslím naprosto vážně!!! Takovej spodek jsem už nikdy nezažil. Jeden kámoš to glosoval: "Otťák si koupil dízla na dvou kolech..." V podstatě jsem se bál za to vzít víc - prostě jsem byl z tý akcelerace unešenej! Pořád jsem měl akorád jeden problém - nikdy jsem nevěděl co tam je za kvalt. Ten motor byl takovej tahoun, že prostě chytit ten rozdíl dokonce i mezi čtyřkou a nejvyšším, tedy pátým, kvaltem, bylo umění. Časem jsem samozřejmě zjistil, že střed otáček je dostatečně "hutnej" a hlavně nahoře (8-10) motor nezapře, že je vyndanej ze supersportu - no, supersportu. Spíš superstíhačky.. :)
No a ty brzdy!! Panceřovaný šestipístky... co dodat. Umocněno přechodem z endura... Tehdy, když to vylezlo na světlo boží nic lepšího nebylo.
Pak přišly první Aply (Grossglockner - co jinýho...:) a Kawa byla naprosto suprová na cestování!! Obrovská, silná s velkým štítkem do nepohody a s nejúžasnějším čtyřválem, který jsem zažil!
Pak druhý Alpy - zase super, no a třetí sezónu jsem bilancoval: tak ten motor, který jsem se v prvním měsíci bál otočit nad 6 tisíc točím u červenýho a tomu bezva podvozeku a brzdám sahám na dno.
Přišlo strašně těžký období, kdy jsem chtěl něco jinýho a tušil, že mi nic nebude dost poté co jsem ochutnal ZRX1200S. Do určitý míry to byla pravda...
V garáži se mi ocitla Hondice CB1300