Češi v Braniborsku - Massen Dirt Track 2023 Yamaha XVS 1100A Dragstar Classic

Vlastník	Křesťan
Vloženo	30.9.2007
Aktualizováno	15.9.2014
Zobrazeno	20 836x

Vlastník

Křesťan

Vloženo

30.9.2007

Aktualizováno

15.9.2014

Zobrazeno

20 836x

Massen Dirt Track je Hotrodový závod v Německu, který se jezdí na pískovém ovále, vždy druhý víkend v září. Do Massenu jsem prostě letos musel. Protože jsem dostal volňásek od startujícího soupeře na Hotrodech . Hodilo se mi to, stejně jsem tam chtěl V pátek jsem se ráno ještě vypravil na úřad do Kralovic, abych si zažádal o nový řidičák. Měl platnost už jen 13 dnů. Tam odtud jsem jel na klubovnu do Žihle odkud se na celý podnik hofuně vyráželo. V koloně bylo pár starých aut a dodávka na motorky. Kluci vezli závodní Tatrovku na plaťáku. Já jsem nakonec vyjel s Vlastou a jeho Panheadem úplně jinudy, abychom si mohli užít svoje tempo. Bylo krásně a jelo se nám fajn, cestovní rychlost 80-90km/h. Když jsme přijeli do Teplic ztratil Vlasta šroub z páky manuálního řazení. Po jeho náhladě šroubem z Yamažího blinkru jsme pokračovali dál do hor. Hranice jsme překročili na Cínovci, kde jsme se také báječně naobědvai. Také jsme tankovali a já si ještě kupoval sluneční brýle. Ty předešlé mi praskli v Teplicích. Po malebných silničkách jsme dojeli před Dráždany, kde jsme najeli na dálnici. Nikdo soudnej nechce, na mašině s ručním řazením, riskovat páteční špičku v půmilonovém městě. Za městem jsme zase z dálnice sjeli a úplně placatou krajinou jsme dojeli do cíle. Areál se nachází poblíž bývalého vojenského letiště Finstervalde, uprosřed borového lesa. Vstup jsme měli volný. Já měl "Fraikarte" a Vlasta díky roku výroby svého stroje. Projeli jsme hlouběji do lesa, všude stály Bobbery, Hotrody a další samohybné produkty lidové tvořivosti. Český stan byl až vzadu u dráhy. Já jsem zajel s motorkou jěště hlouběji do lesa, kde jsem si udělal přístřešek. Blo to dobré rozhodnutí, protože se od dráhy během rténinků hrozně prášilo. Celé české depo vypalo jako by ho zasáhla pouštní bouře, ale naražená Plzeň ve stanu, dělala situaci snesitelnou. Večer zahráli St. Johny. Druhý den je obvykle ve znamení dlouhého čekání. Nejprve se čeká na odpoledne, kdy se jedou rozjíždky. Potom se čeká zase na tmu, kdy se jede finále těch nejlepších. My jsme si s Vlastou řekli, že si čekání zkrátíme koupelí v jezeře Bergheide . To je vzdálené asi 5km a příjemná procházka borovicemi nám během klábosení rychle utekla. Na konci nás čeká monumentální konstrukce těžebního stroje F60 Za ní plak 3 km2 vodní plochy. Koupačka na prosluněné pláži je parádní, kolem liduprázdno Zpátky se vracíme akorát, abychom stihli první jízdy. Prašný ovál je obechnaný balíky slámy a uvnitř se dejou věci. Z kategorie předválečných motorek postoupil Dušan na DKW. To byla povinnost. Ani Tatra si v konkurenci nakoňovaných osmiválcú nevedla špatně a tak jsme se na noční start moc těšili. Finále se jede vyřazovcím způsobem na 5 kol. Soupeři startují z protilehlých míst na ovále. Když padla tma, napětí dosáhlo vrcholu. Naši v závodě nezaváhali Dšan v závodě hladce obháji loňské zlato. Lewis se s Tartovkou dostal až do finále, kde narazil na speciál stavěný přímo na tuhle trať. Po nervydrásající jízdě nakonec kraloval agregát s Kopřivnice Při vyhlášení výtěze se nocí neslo sborové "TATRA! - NEZNÁ BRATRA!!!" To že znělé "R" nahání cizincům strach věděli už Husité No a pak se šlo slavit... V neděli ráno jsem měl trochu problém, abych se vyhrabal s Drakoušem z lesa. Všude byl písek, ale nakonec jsem uspěl. V 10 hodin jsem stál u vstupu, kde jsem se setkal s kumpány. Přesně s těmi, se kerými jsem před rokem podnikl balkánskou cestu . Zatím co se ostatní balili a vraceli domů, naše cesta k Baltu teprve začínala. Ale to už je zase jiný příběh.