Blata Blata 2.5 (2006)

Tak už konečně taky patřím mezi partu nadšenců, příznivců a milovníků jedné stopy.

Více fotografii

Recenze

Je to moje úplně první motka, strašně dlouho jsem si ji přál, a tak dlouho jsem otravoval, až mi udělali ooohromnou radost a jsem z ní úplně vedle paf !!!
Když na to sednu, nemůžou mě z ní dostat dolů, nejím, nespím, jezííím. Už jsem motorkář )!
Určitě se rozepíšeme, až budou i nějaké pěkné fotečky.
Ale jak říkám, HURÁ, HURÁ, HURÁ.



Úvod:
Takže jmenuji se Barvík, Deniz Barvík a jsem motorkář!!!

Tak a mám ji konečně doma. Motku, kterou jsem si přál asi od plínek. Děda se plácnul přes kapsu a udělal mi mega překvapení. Předběhl mamku a taťku, které teda dost mrzelo, že mi první motku nekoupili oni, teda hlavně taťulu to dost vzalo, ale nakonec mněli radost i za mně.
Vydali jsme se za dědou ´´jako´´ na víkend. Mamka vybalila a jako náááhodou chtěla něco donést od dědy z garáže. V tom jsem ji uviděl. Jelikož děda vlastní vozítka všeho druhu, nejdříve jsem si myslel, že je to jeho. Ještě chvíli mně napínali, a pak mi to konečně přiznali. TAK JE TVOJE!!! Po odeznění hysterického záchvatu radosti, kdy se mně asi po půl hodině podařilo uklidnit a přestal jsem skákat metr nad zem,jsme šli mého superbika vyzkoušet.



Zkušenosti:
Mé zkušenosti sahají asi tak daleko, že jsem s taťkou nebo dědou prosvištěl párkrát po dědině, s taťkou teda dost rychle, i na čtyřku, ale pšššt. To mamka nesmí vědět ). Už jsem s taťkou měnil páčky, kotouče, čistil svíčky, čistil mašinu, tůroval to jako o život...
prostě jsem v garáži přicmrndával kde to šlo, podával co šlo, čistil jsem, leštil, dělal s nadšením všechno, co mi svěřili, ale sám zkušenosti veškeré žádné.

Mamka pro mně vybalila chrániče a přilbu, kterou úspěšně propašovala k dědovi, aniž bych si něčeho všiml. Mou blatičku jsme vynesli pro jistotu na trávu a už to začlo. Začal jsem trénovat rozjezd z jednou nohou na zemi, udržet plyn v otáčkách... Za chvíli už jsem válel jako Rossi, tak jsme zkoušeli osmičky, prudké zabrždění, vybírání zatáček ve větší rychlosti, no blbnul jsem a ani jednou nespadl. Pak přišel na řadu beton. To už taková sranda nebyla, ale i to jsem zvládnul na jedničku. Radost je šílená, motka už je ustájená vedle taťkové v garáži a já se těším na další vyjížďku a zkušenosti, které nasbírám... Pak se podělím o nové zážitky a určo přibudou i lepší fotečky... Tak zatím, nastávající Rossi II.