Kawasaki ER 6F (2006)

přišel duben a první slunko. po tom šíleným odloučení od kawy jsem už měla nehorázný abstinenční příznaky, který jsem teda v zimě ukájela čtyřkolkou na pásech a sněžným skůtrem první vyjížďka byla jak spasení a sen zároveň, i když jsem to teda řádně odstonala. trošku jsem se bála, jak se budu po té dlouhé odmlce cítit v sedle, ale byla jsem víc než mile překvapená. asi je to odmlčení někdy jako lék, v člověku se usadí zkušenosti a zážitky a pak se jede s čistou hlavou. citila jsem se super, jediný co mi vadilo, byla nedůvěra v asfalt a studené gumy po zimě, tak hlava nedovolila pořádný náklony v zatáčkách, ale pocit jako takový byl parádní, jistej. Už máme letos tisíc kilometrů a jezdí se mi čím dál líp, líp se mi s motorkou manipuluje, i když je fakt, že slejzání z motorky při otáčení se asi nevyhnu se svou výškou, nedošáhnu na zem tak, abych si mohla ze sedla zacouvat, takže musím vždycky dolů, ale co se týká terénu, popojíždění, práce spojka plyn, šlo to najednou tak nějak samo. ted už je asfalt uklizenej, zahřátej a gumy sedí a já si jízdu absolutně užívám věřím, že tahle sezona bude parádní!