Byl krásnej podvečer a já už nějakej ten týden vyjížděla i solo bez doprovodu... už si nepamatuju kolik km jsem mohla mít najeto, ale víc jak šest stovek to nebylo... Dala jsem krátkej okruh z jihlavy na žďár, tam pak směrem na polnou a zpět do jihlavy.
Celá cesta byla fajnová, krásnej západ slunce a i ty horší terény mezi vesničkama jsem projela bez podjetí kola, takže bez úhony 
Dojela jsem do jihlavy a blížila jsem se ke kžižovatce kterou autem projíždím denně... kousek od soudu. je tam stopka a přechody a ještě tam parkují auta...není nejhorší, ale není ani z těch nejlepších... tak jsem si akorát krásně hodila z jedničky neutrál, dojíždím do křižovatky, rozhlížím se... a je pravda, přiznám se, že někdy tu stopku projedu bez úplnýho zastavení... ze začátku to pro mě bylo bezpečnější, než zastavovat a zase se rozjíždět ... tak se rozhlížím a koukám, městskej autobus, akorát se rozjížděl... říkám si: to ještě stihnu, tak tam hodím jedničku, pouštím brzdu se spojkou, přidávám plyn, najíždím do křižovatky a najednou nic... motka nejede... já si tam trdlo tu jedničku kopla blbě a do křižovatky jsem vjela na neutrál.
Zachvátil mě zmatek, uatobus se blížil a místo abych si v klidu hodila nohy na zem (který teda došáhnou horko těžko), jsem tam honem rychle chtěla hodit ještě tu jedničku, jenže rovnováha selhala a už jsem ležela...
úplně se vidím! jak to nebyl první pád, tak jsem odskakovala jak baletka, nadhodit zadek, vyhodit nožku 
mezitím projížděl ten autobus a nosů nalepených na okně bych se asi nedopočítala... vzteky a s pusou plnou nadávek jsem strhla z rukou rukavice, (helmu jsem radši nesundavala, aby mě lidi nepoznali hihi)hodila je na zem a začala se snažit zvednout motku...
normálně ji zvednu, ale tentokrát mi pořád podjíždělo přední kolo a já cupitala za mašinou a nezvedla.
a tak zastavil jeden gentleman a pomohl mi. mezitím tam ale přiběhl nějaký opilec a křičel, že je policajt a že se to musí nahlásit... jsme se smáli, že asi dělal policajta před deseti lety a ted to zapíjí.
no... chlápek byl trochu v šoku co mi pomáhal... ptal se co se stalo a jestli jsem celá. Tak jsem se usmála a říkám: v pohodě, už umím padat, to se mi občas stává tak trošku nechápal...
pak odvětil, že počká, až odjedu. Naskočila jsem na kawušu, ještě jsme mu zamávali a tradá k domovu...
ono to bylo domů už jen pár metrů... ale ten pád jsem si prostě odpustit nemohla
| Vlastník | anninnka | |
|---|---|---|
| Vloženo | 4.4.2010 | |
| Aktualizováno | 3.2.2011 | |
| Zobrazeno | 7 949x |
HODNOCENÍ PROFILU OD 28 UŽIVATELŮ
No každý odhození je k něčemu dobrý.
Ale nesmí to být každou vyjížďku.. 
no už to máš za sebou, teď Tě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty
Hi...hi...dobrý.
Stalo se mi před pár lety něco podobného, jen s tím rozdílem, že jsem zastavil na křižovatce a šlápl (chtěl šlápnout
) nohou na kanál, který byl asi 5 cm "utopený". Bác a ležel jsem. Za bílého dne na "jediné" větší křižovatce v našem městečku. Ani nevím jak, ale motorka byla okamžitě na kolech a za 3 vteřiny už jsem byl 5 km za městem. 
