Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Dovolená 2012

Letošní dovolená byla rozhodnuta dlouho dopředu a při jejím plánování padlo za oběť mnoho lahví vína. Cíl byl jasný, Rumunsko. K tomu se přidalo několik bodů zájmu, které z veliké části vybrala a naplánovala moje Jíťa, kterou jsme díky její vinikající jazykové zdatnosti rumunského jazyka pasovali na lingvistku výpravy a zároveň jako hlavní fotografku. Zkrátka bez Jíťi, by se tahle výprava neobešla, musela jet za každou cenu. Místa, která jsme chtěli navštívit byla následující: Nyirbátor a místní pozůstatky slavného rodu Bathoryů a termální lázně. Dále jsme chtěli vidět v Kluži sochu Matyáše Korvína, který svého času velel i naší nicotné zemičce. Projet jsme chtěli také Bičaské soutěsky a navštívit bahenní sopky. Hlavním cílem byla Konstanca s chodníkem pokrytým římskou mozaikou, mešitou a sochou Ovidiovou. Nejdůležitější zde, však bylo moře. Další cíl byla Bukurešť s Čaušeskovým palácem a Transfagarašská silnice s přehradou Vidraru. Také sídlo slavného Vlada Tepeše, neboli hraběte Drákuly pevnost Poenari, kterou mu stavěli jeho turečtí zajatci, které stejně potom napíchl na kůly. Zbývá už jen úsek k jezeru Vidra a pro Charlieho Transalpina. Nesmí chybět Korvínův hrad v Hunedoaře, Medvědí jeskyně v Apusenských horách a Oradea s jezdeckou sochou Michaela Chrabrého. Byl to prý nějaký významný vladař, ale já s Charliem si stejně myslíme, že to byl pouze nějaký nýmand a stále si nemůžeme zapamatovat jeho jméno.
Cíle byly stanoveny, Charlie se chopil přípravy mapových podkladů, které vyladil do úplné dokonalosti a už zbývalo jen vyčkat několik posledních dní do odjezdu.
Termín odjezdu byl stanoven na středu 4. července a závěr dovolené byl naplánovaný na neděli 15. července.

Středa 4.7.
Sraz jsme měli domluvený okolo 3. hodiny odpoledne na benzince v Humpolci, protože Kája musel jít dopoledne ještě do práce. Od samého rána jsme se s Jíťou začali balit a připravovat na cestu, také můj taťka Dobeš přislíbil, že nás do Humpolce dojede vyprovodit, a tak jsme okolo půl druhé vyráželi ze sedlce s úsměvem na rtech, plni očekávání naší dlouhé strastiplné cesty. Nebylo zrovna krásné počasí, ale zima nebyla a nepršelo, tak se jelo v pohodě. Na benzínku jsme dorazili se zpožděním jako vždy a Kája už na nás čekal. Přivítali jsme se, domluvili poslední detaily co a jak, a vyrazilo se. Dobeš na prvním sjezdu z dálnice sjel a namířil si to domů, my pokračovali dál do stanoveného cíle Starý Hrozenkov. Byla to klasika po dálnici až do Brna a odtud přes Slavkov u Brna, Buchláky a Uherský Brod až do Starého Hrozenkova. Už na dálnici se začala obloha vyjasňovat a ve Slavkově už bylo krásných třicet stupňů horka. Vařili jsme se jak blázni, ale to jsme ještě nevěděli jaká vedra nás teprve čekají. Ubytování v Hrozenkově proběhlo v pohodě. Já jsem se došel vykoupat do bazénu, Jíťa s Kájou si dali jen sprchu a namířili jsme si to do restaurace na pivko a jídlo. Popili jsme, pokecali o cestě a o tom co nás čeká další den a příjemně opojení jsme šli ulehnout.