Honda CBR 1100XX Blackbird (1998)

Uz dlouho mi me srdce bije v rytmu ctyrdobeho 16ti ventiloveho motoru s kridlem na nadrzi. Ma prvni moto byl (jako u kazdeho spravneho motorkare) Pionyr 50ka. Pote Jawa 175 pak uz jsem osedlaval zihadlo CBR 600 F a v roce ´02 jsem si udelal radost touto

Recenze

Zkušenosti: Maximalni spokojenost. Je to posledni strikacka. Novejsi modely maji uz hiss a digitalni tachometr. Je to motorka vhodna pro delsi trasy, ale i k obcasnemu (ale rozumnemu) adrenalinu :o)







Cesty: Cesty: Loni jsem byl v Chorvatsku - viz cestopis. Pristi rok snad zabavni park ve Freiburgu (Nemecko/Francouzska hranice). Kamarad jede na Faro, ale to si asi odpustim :o) Jinak Masarykuv okruh v Brne, obcas nejaky motosraz (Mohelnice), Intermot v Mnichove a cesty s kamarady. Rad udelam vyjizdku s kymkoli, kamkoli, kdo se ozve.



Cestopis: "Přes 2000 km v sedle"



Když jsem se snažil najít nějaké informace o cestování na motorce v Chorvatsku, našel jsem jen kusé články. Nechť tyto řádky pomohou těm, kdo se tam chystá a chce vědět co a jak.



Pro cestu, na své Hondě CBR 1100 XX Super Black Bird, k moři jsem se rozhodl už dávno v zimě. Zvolil jsem jako spousta jiných cíl mé cesty Chorvatsko - konkrétně Mimice v jižní Dalmácii. Telefonicky jsem si zajistil ubytování. Odjezd byl stanoven na 8.8 a návrat 16.8 (tak abych stihnul Velkou cenu v Brně Dal jsem avízo na internet pro ty kdo by se chtěli přidat. Ozvala se mi spousta nadšených lidí. Nakonec však "silné řeči" vystřídaly výmluvy a tak jsem bohužel nakonec jel na motorce sám - jen s přítelkyní, která vyjela autem půl dne po mě, protože nechtěla jet v poledním vedru. Ta mi brala většinu věcí. Každé 2 hodiny cesty jsem plánoval zastavení na občerstvení a tak jsem nepředpokládal, že stihnu dojet na místo týž den co vyjedu. Proto jsem počítal s noclehem v privátu někde po cestě.



Pár týdnů před odjezdem jsem si zlomil ruku na in-linech. Už jsem ale byl pevně rozhodnut pro motorku a tak jsem byl odhodlaný vyjet i se sádrou na ruce. Deset dní před odjezdem jsem si prubnul cvičně výlet s gipsem do Rakouska. Nebylo to rozhodně ideální cestování, ale šlo to. Tři dny před odjezdem k moři jsem si byl sádru sundat. Ruka a natažené šlachy sice bolely, ale sádra už nezavazela a ruka byla citlivější.



Než jsem vyjel, tak jsem zkontroloval tlaky v pneu, náplně, vyměnil olej s filtrem a brzdové desky vzadu. Sebou jsem si vzal tankvak, do kterého jsem napěchoval (slovo "napěchoval" není naprosto výstižné pro kompresi kterou jsem použil pouze to nejnutnější - doklady, mapu, peníze, zámek, věci na převlečení a taky nějaké energetické nápoje, které jsem si nechal zmrazit na led v mražáku aby byly po celou dobu studené. Na tandem padla deka na nocování, pro případ, že bych nenašel privát. Vyjížděl jsem něco málo po 7 hod. ráno tak, abych stihnul jet co největší část přes den a nemusel jet v noci. V programu Route 66 jsem si našel optimální cestu : Šternberk - Olomouc - Brno - Mikulov -(A)- Vídeň - Graz -(SLO)- Maribor -(HR)- Zagreb - Karlovac - Ptuj - Gračac - Zadar - Šibenik - Knin - Split - Mimice. Chtěl jsem vidět i kus riviéry a tak jsem jel delší trasou asi 200 kilometrů po pobřeží. Pro ty, kteří si udělají čas, doporučuji si vyhradit alespoň půl dne na návštěvu Plitvických jezer příp. ve Slovinsku navštivte "Postojnskou jamu" - obrovský komplex jeskyň.



Ráno jsem vstal, nasoukal se do kombinézy, rozloučil se s přítelkyní, nalepil CéZetko na záda a vyjel. Během chvilky jsem byl na hranicích s Rakouskem, tam koupil benzín a dálniční známku pro motorky (cca 4 Euro/10 dní). Začalo být vedro. Při průjezdu Vídní jsem potkal dalšího Čecha na Intruideru, který jak jsem se později dozvěděl jel stejným směrem. Spolu jsme ujeli asi 300 km, dojeli na bezinu, podruhé natankovali a poobědvali. Telefonem jsem zjistil, že přítelkyně právě dorazila na česko-rakouské hranice.



Dál jsem opět pokračoval sám. Po trochu monotónních, ale kvalitních rakouských dálnicích, kilometry rychle ubíhaly. Na Slovinské hranice jsem dojel kolem 15:00 (všechny přechody absolutně bez front). Tam jsem potřetí bral benzín (za Eura) a viděl první bouračky. Za pidikousek dálnice jsem zaplatil první mýtné (necelé 1 Euro). Přejel jsem do Chorvatska, kde se platily další dvě mýtné (každé 3 Eura). Už se začalo stmívat a tak jsem se začal poohlížet po "Zimmer frei". Všude bylo obsazeno a navíc chtěli 30 Euro/noc (což je téměř dvojnásobek běžné částky). Po 700 kilometrech v sedle už jsem byl i pěkně utahaný a tak se mi nechtělo něco dalšího hledat. Proto jsem se natáhl vedle motorky pod širou oblohu. Bylo teplo a nepršelo. Přítelkyni jsem napsal SMS, kde jsem. K mému údivu mě dojela, našla a strávila noc vedle mě v autě. Původně jsme se měli potkat až na místě, protože chtěla jet přes noc. Pojedl jsem a popil. Onen nápad se zmraženými energetickými nápoji se mi opravdu osvědčil a to tak, že jsem přivezl sotva poroztáté kostky ledu až do Chorvatska, takže jsem z nich vůbec neupil Kolem půlnoci nás polekalo stádo snad tisíce ovcí táhnoucí s bačou z hor. Ráno po nic moc spánku jsem pokračoval asi 100 km s autem. U Plitvických jezer přišly první kolony - auto uvízlo v zácpě a já se po čase rozhodl odpojit a pokračovat dál opět sám. Zprvu pomalu jsem předjížděl po čáře všechna stojící auta. Kolona se ukázala mnohem delší, než se zdála. Auta jen popojížděla - proto doporučuji nejezdit o víkendu. Já odbočil směrem na Zadar k moři po zcela nové dálnici s vyhlídkami na moře, kaskádami, mosty a asi 10 km tunelem. Tohoto mýtného jsme opravdu nelitoval. Zde jsem se pozdravil a předjel druhého českého motorkáře se spolujezdkyní. Po sjezdu z dálnice jsem asi 10km zakufroval, ale brzo se vrátil k pobřeží. Během mého oběda mě dojel ten Čech. Magistrála Zadar-Dubrovník je opravdu krásná. (Řekl bych, že jsou v Evropě jen dvě tak krásné cesty - tato a ta druhá je Napoleónova cesta kolem Grand Canyon du Verdon ve Francii.) Celých 400 km vede podél moře, zatáčky, tunely, mosty, vlevo skály, vpravo moře - mnohem hezčí než cesta vnitrozemím mezi rozstřílenými baráky. Jen ten provoz u moře a zgumovaný asfalt na silnicích, který po dešti klouže Vyfrézované úseky na vozovce taky můžou motorku pěkně rozhodit. Ten den se opravdu vyvedl. Bylo 35 °C ve stínu a tak jsem každou hodinu zastavoval, abych si koupil něco ledového k pití. Nechal jsem si lehce nadzvedlé plexi u helmy a rozepnutou kombinézu u krku abych se alespoň částečně chladil. Za Šibeníkem se kolony vrátily. Už jsem neměl trpělivost a tak předjížděl na dvojité plné čáře zleva, zprava a dokonce i policejní auta (i když to normálně nedělám Musím říct, že to bylo víceméně místními policajty tolerováno, jen občas pohrozili V Chorvatsku jsem se často potkával místní jak jezdí na mašinách v tričku, pumpkách a bez helmy. Mezi tím jsem dojel naše auto (i když jsem jel o 100km delší trasu, tak nakonec jsem byl na místě o hoďku dřív). Prohodili jsme pár slov a já ho nechal svému osudu. Do Mimice jsem dojel odpoledne, domluvil objednaný privát a ubytoval se. Chorvati byli tradičně velmi milí. Ubytování bylo opravdu tří hvězdičkové s krásným výhledem na moře a asi jen 20m od pláže s oblázky. Celá vilka měla 2 kuchyně, 2 koupelny a každý pokoj s terasou směrem na moře.



Během pobytu jsme udělali pár výletů do Omiše a do Bašky vody, což jsou větší, známější a rušnější města. Počasí bylo během celého týdne skvělé - potápěli jsme se, lovili hvězdice, koupali, jezdili na vodním skútru apod.



Den před odjezdem jsme napakovali auto a den nato v 7:00 odjeli společně vnitrozemím směr Sinj a Knin. U Plitv. jezer přišly zase zácpy v obou směrech. Ta v protisměru měla přibližně 30 km. Od auta jsem se odpojil abych se po 200 km s ním opět sjel na benzince INA, kde jsem byl na obědě. Přítelkyně vyjela a já se po 1/2 hodině se vydal za ní na "stíhací jízdu". Dojel jsem až na slovinsko-chorvatské hranice ale neminul jsem ji. Říkal jsem si, že na to asi pěkně šlápla. Na hranicích byla fronta (která se mě netýkala . V Mariboru bylo trochu horší se vyznat a díky špatnému značení jsem vjel až téměř do centra. Rychle jsem našel správný směr a tak zdržení bylo minimální. Asi hodinu poté co jsem vjel do Rakouska jsem chytl hroznou průtrž mračen a tak jsem musel slevit ze své "cestovní" rychlosti okolo 150ti na 80ku. Bylo mi jasné, že pod širákem tentokrát nepřespím a tak jsem se rozhodl, že to musím zvládnout na jeden zátah a dojet až do ČR. Už mi bylo divné, že by přítelkyně jela s autem rychleji než já a tak jsem ji zavolal. Když jsem zjistil, že je stále ještě ve Slovinsku v době, kdy mě zbývalo do Vídně už jen 80 km jsem ještě víc zvolnil. Měla taky v Mariboru asi hodinovou zajížďku. Povečeřel jsem nouzově na odpočívadle a v pozdním odpoledni jsem se vrátil zpět do ČR. Cestu zpět jsem stihl v rekordním čase : 14 hodin na 1048 km čistého času !!! Přespal jsem u kamaráda v Brně a den na to jsem se šel podívat na Moto GP, jak se Vale Rossi projíždí po Masarykově okruhu (lupen 500 + 100 kč parking)



Co říct na závěr ? Jsem rád, že jsme se v pořádku vrátili. Bylo to obrovské dobrodružství a adrenalin (zvláště v situacích v zácpách, když jsem 2x postavil svou moto na přední potom co jsem brzdil, až gumy pištěly, když nějakej Maďar z ničeho nic dupnul na brzdy). I tak bych si to určitě rád zopakoval. Bylo to hezky ...



Budete-li cokoliv chtít vědět o cestě, ozvěte se na email : raving_dj@email.cz nebo tel 604 55 44 03. Spoustu šťastně najetých kilometrů přeje Radek



Kolik to stálo ?



Benzín - Náš Natural 95 (98) je v Chorvatsku označen Eurosuper 95 (98) - zelená pistole. Nejlevnější jsou benzínky INA - je dobré sledovat malé bílé cedulky, které ukazují vzdálenost k nejbližší benzině. Dá se platit i v eurech. Spotřebu benzínu jsem si neměřil, ale bere mi to něco přes 7 litrů/100 km tak přibližně za benzín jsem utratil 5000 Kč.



Dálniční poplatky - Rakousko 4 eura, Slovinsko 170 tolarů (80 centů), Chorvatsko min 25 kun (6 euro) - to vše krát 2, celkem 800 Kč.



Ubytování - kolem 15 euro/noc dle luxusuJak se jezdí v Alpách v dešti, aneb test nepromoku Již na začátku léta jsem si pro letošní moto-dovolenou vybral jako cíl své cesty nedaleké Rakouské Alpy. Jelikož celý červenec nepřálo příliš počasí, čekal jsem až do srpna. Na první týden v srpnu bylo hlášeno krásné počasí, které jsem sledoval na několika serverech současně (např. na www.windguru.cz, www.meteopress.cz). Proto jsem v pátek předchozí týden v práci nahlásil dovolenou. V pondělí ráno jsem si šel vyměnit Eura, vyřídit pojištění a zajel do Hondy vyměnit zadní pneu (D220), vyměnit kapaliny, brzdové destičky a i baterii (Celkem 10 000,- kč, ale co by člověk neudělal pro bezproblémovou dovolenou Pomocí Route 66 Původně jsem plánoval delší okruh - až do Švýcarska a lehce i Itálii. Trasu jsem ale zkrátil a měl ji předběžně naplánovanou ze Šternberka (u Olomouce, kde bydlím) takto: (do dnešního dne jsem přesvědčen, že to je nejlepší možná trasa, kde je nejvíc co k vidění)Kratší trasa tedy byla:Dálnicí Olomouc-Vídeň-Linz se rychle dostat do Alpského městečka Gmunden, Hallstatt a Salzkammer - Solná komora (1 den)Dachstein a jeskyně u něj, Zell am See, Kaprun - turistická centra, jedna z nejvyšších přehrad (2 den)Grossglockner - nejvyšší Rakouská hora (3 798 m) se super cestou Hochalpenstrasse a cestou tunely na Kitzbühel zpět (3 den)Krimmelské vodopády – nejvyšší ve střední Evropě 380m (4 den)V Německu u hranic v Berchtesgadenu Hitlerovo „Orlí hnízdo“ - částečně zničená pevnostSalzburg – 3x jezera Attersee, Mondsee, Wolfgangnsee (5 den)(6 den - rezerva, cesta zpět)Delší verze kterou jsem ještě před odjezdem zamítl byla:Německo - Neuschwaistein - Zámek podle kterého byl stavěn Disneyland.Garmisch-Partenkirchen - Známé lyžařské městečko, Freiburg - největší zábavní park EvropyDál:Švýcarsko - Bodamské jezero, Matternhorn - hora ve tvaru dračího zubuVogorno - Přehradní jezero u kterého se natáčel James BondSchaffhausen - VodopádSustenpass - Průsmyk(Ženeva, Kostnice, Bern, Curych, Lucern)V Rakousku je super iMedvědí soutěska, Myrafälle, visutý most atd... ale to už je mimo trasu. V úterý ráno jsem naložil na BlackBirda tankvak (mapy, seznam kempů (kempy v Evropě: www.eurocampings.net), spray na řetěz, zámek na moto, Eura, hadry, boty, plavky atd.), spacák, stan a vyrazil. Jídlo jsem si žádné nebral s tím, že si budu kupovat na místě. V Mikulově jsem měl sraz s Danem - klukem s kterého jsem se potkal na motorkářích.cz a kterému se můj plán líbil a proto se ke mně přidal. Po cestě z Olomouce mi na dálnici uletěly boty, které jsem měl přivázané na zadní sedačce po tom, co jsem najel v rychlém pruhu na nějaký kus dřeva (?!). Tím se mi rozvázalo celé uvázání spacáku a stanu, takže jsem je chvíli tahal po zemi (můžu být přes to všechno rád, že se mi nedostali "do špic"). Boty jsem tedy oželel s tím, že si v Mikulově u rákosníků za "čištapadešat" koupil jiné Doufal jsem, že to byl první a poslední problém, který mě potkal. (Kdyby jste tedy potkali u Vyškova pár botek, tak je ode mě pozdravujte U benzínky jsem natankoval plnou a počkal na Dana aby jsme vyrazili vstříc novým zítřkům. Ten přijel s motorkou naloženou snad vším možným - od lžičky na boty, jídlo na týden, až po nafukovací skákací stan (legrace U první rakouské pumpy jsme si koupili dálniční známku "Autobahnvignette" pro motocykly na 10 dní za 4,3 Euro. Dojeli jsme do Vídně, kde jsme se stavili u nově otevřeného obchodu GigaStore Louise nedaleko Reichsbrücke, abychom koupily nepromoky. (www.louis.de) Po jídle na benzině a natankování (1 litr = 1,1 Euro) jsme vyjeli na Linz a kolem páté hodiny byli v Gmunden, kde nás uvítali první Alpské vrcholky a kde jsme se v jezeře okoupali a strávili první noc. V noci nás navštívilo nějaké divoké zvíře. Těžko říct co. Další den jsme se probudili do deštivého dne a odjeli brzo ráno směr Bad Ischl (lázeňské městečko kde se zrovna konaly přípravy na místní slavnosti) a Hallstatt (údajně nejhezčí město Alp) Celou cestu prší a tak poprvé testujeme naše nově koupené pršipláště. V Hallstattu je lanovka do Solných dolů na kopci a možnost svést se na lodi. Z Hallstattu jsme odjeli směr Dachstein. Celý Dachstein byl v mraku. Přesto jsme koupili za 23 Euro lístek na první trasu lanovky s prohlídkou Obří ledové jeskyně (Riesen Eishöhle). Na samotném vrchu byla hrozná "buřina" a viditelnost tak na 5 metrů. Škoda. Alespoň prohlídka jeskyně (kde je možno si zdarma zapůjčit tištěného průvodce v češtině) stála opravdu za to. Trochu mi to připomnělo Demčianskou ľadovou jaskyňu na Slovensku. Tloušťka ledu tu dosahovala až 23 metrů a krápníky (jestli se těmto útvarům z ledu taky tak říká tu byly vysoké až 9 metrů. Po sjezdu do údolí jsme se vydali za neustávajícího deště směr Zell am See a Kaprun, nechvalně proslaveného uhořením turistů na místní lanovce (včetně jedné Češky). Tu jsme rozbili stany a strávili další noc. Ráno nás ani nepřekvapilo, když jsme se probudili opět do deště. Teplota klesla v noci na něco k 10 °C a přes den na 17 °C. Navíc mi dírou ve stanu, po pádu v ČR, napršelo dovnitř, takže jsem měl mokrý i spacák. Všechny věci byly buďto špinavé, propocené nebo mokré. Sbalili jsme mokré stany, navlékli jsme se znova do nepromoků a jeli na Grossglocknera. (www.grossglockner.at) U brány na Glocka (výjezd pro moto 17 Euro) jsme se informovali, že nahoře je hrozná bouřka a jestli nemusíme, ať tam nejezdíme. Snad zítra, že by to mohlo být lepší. Na druhou stranu jsme i v tomto nečase potkali desítky motorkářů, kteří i tak vyjeli vzhůru. Dan řekl, že to balí a že jede domů. Já jsem nakonec taky podlehl s tím, že se sem vrátím snad hned příští týden o víkendu. Opustil jsem teda, ač opravdu nerad plán na návštěvu Krimmlských vodopádů a Kitzbühlu a přes Zell am See a Německo jsme se vydali zpět směr ČR. V Zell am See jsme si prošli město (jak jinak než v nepřestávajícím dešti) a přes Německo jeli domů. Po přejezdu Rakousko-Německé hranice se udělalo hezky - přestalo pršet a tak jsme po několika dnech viděli dokonce na chvíli i slunko. To nám tak zvedlo náladu, že jsme trochu pozměnili trasu a vydali se k původně plánovanému Hitlerovu Orlímu Hnízdu do Berchtesgadenu. Sotva jsme tam dojeli začalo znova hustě pršet (jak jinak). Na informacích nám řekli, že se nahoru na motorkách vyjet nedá a že tam jede jen autobus, který poslední odjíždí do Kehlsteinu za 30min. Nepřízeň počasí jako již několikrát dříve zhatila naše plány a pokračovali tak dál do Rakouska na Salzburg. Tam jsou tři krásná, čistá jezera: Wolfgangsee, Trausee a Attersee. Je to hned u dálnice takže to není ani zajížďka. Za Salzburgem přestalo pršet a dokonce se i rozestoupili částečně i mraky. Dan už každopádně chtěl dojet domů. Já se na místě rozhodl, co doma a že ještě jeden den přespím přímo u jezera. "Na Adama" jsem se skočil smočit do jezera a ulehl ke spánku. Další den bylo krásné ráno. Až nečekaně. To ve mě navrtalo myšlenku vrátit se na Glocka. Dlouho jsem nepřemýšlel. Pro sichr jsem se na informacích informoval o aktuálním počasí - prý dnes jediný den hezky a další dny opět slejváky. Vyrazil jsem zpět na Salzburg. Po ujetí asi 100km se počasí zhoršilo natolik, že mi sebralo veškerý můj optimismus a s ním i naději, že přeci jen zdolám nejvyšší horu Rakouska. Cítil jsem se jako poražený horolezec 100 m pod vrcholem co kvůli počasí musí svůj několikadenní výlet bezúspěšně ukončit Během dne jsem znova vjel do Německa a definitivně odpískal na návrat z mého výletu do Rakouských Alp. Celkové dojmy a poznatky:- Najeto 1544 km. Náklady cca 5 500 kč- Dlouhodobé předpovědi nejsou na nic.- Byla to bezva dovolená, protože jsem ve zdraví dojel tam i zpět. A že pršelo ? Až pojedu příště určitě bude líp !



Další info: Jsem velmi pohodovy a onech udavanych 306 km/hod rozhodne nebudu atakovat. Nejsem silenec jako ti z Cannonball-u (nic proti nim) Upravy jsem zadne nedelal (nelibi se mi ani zvysene plexi, maximalne nejake Akrapovice ladaky) a vykon - uz tak je velmi tezko vyuzitelny :o) Z 0 na 100 za neco vic nec 2 vteriny - jako F1. Vysneny stroj ? F16 ! :o))) Tesim se na pristi rok, kdy ma vyjet novy Black Bird, tak asi ten