BMW C1 (2001)

Jestli nějaká motorka upoutá pozronost, tak tahle...
...ale pozor - při vyřizování povinného ručení, mi nechtěli připojistit čelní sklo...

Více fotografii

Výška jezdce: 183 cm

První dojmy - Má C1 byla s 125ccm motorem a byl jsem překvapen, že i přes svou (a mou) váhu, to byla celkem čiperka. Velkou výhodou je čelní sklo, střecha (u mé dokonce s výklopným střešním oknem), takže deštík nevadí. Skútr má pásy jako v autě a nemusíte na něm mít přilbu, Takže "vítr ve vlasech" do slova a do písmene. Velké čelní okno, vysoké těžiště a pásy s bočními padáky prakticky zamezují jakýkoliv pohyb na sedle ze strany na stranu, takže jízda je poněkud nepřirozená. Ale tohle je stroj, za kterým se otočí snad každý... :-)

Motorku bych doporučil pro - C1 je specifický, unikátní stroj, který rozhodně upoutá pozornost. Chtěl bych napsat, že je vhodná pro někoho, kdo už má na nějakých motorkách něco najeto, ale pro odlišný způsob jízdy, nemožnost vyklánění do strany bych řekl spíše, že je vhodná pro toho, komu se líbí, chce poutat pozornost a zažít jízdu, která se mu s jiným strojem nepoštěstí.

Recenze

Tento unikátní stroj, jsem kdysi zahlédl při návštěvě v motobozaru v Praze, posadil se na něj (nebo spíše "do něj") a řekl si "...jestli si někdy koupím motorku, tak tuhle...".
Kamarád, se kterým jsem v bazaru byl, mě na té krásné, červené cé jedničce vyfotil a tím vše skončilo, protože stála "nesmysl".
O několik let později jsem fotku při nějakém domácím štrachání objevil, zavzpomínal a jen tak se podíval na stránky bazarů, jestli náááhodou...
...a byla tam a za parádní peníze a tak se jelo pro ní.
Byl listopad, krásný, relativně teplý, podzimní den, zabalil jsem si zimní bundu, mikinu, spodky a v riflích a lehké šusce vyrazil na vlak do Plzně, resp. Přešitc, pro mou první motorku.
Počítal jsem se tím, že z Přeštic vyrazím tak kolem 14h a než se opravdu setmí, budu už skoro doma (domů jsem to měl nejkratší trasou 180km).
Než mi však prodejce vše vysvětlil, ukázal (na motorce jsem seděl prvně v životě) a vyřídili jsme papíry, bylo už po 16h a začalo se pomalu stmívat. A mrholit. Měl jsem 20km na kraj Plzně, tzn. 20 km abych se se strojem seznámil a připravil se na průjezd Plzní. Tou se mi, naštěstí, podařilo projet ještě za světla a pak už rychle tma a neznámá trasa, stále ještě poměrně neznámý stroj, zima, mokro...
...po ujetých 100km jsem přemýšlel, že pokud najdu nějaký hluboký příkop, C1 tam odhodím a půjdu na vlak, autobus, do tepla...
...v těchto hříšných úvahách jsem dojel až na pumpu do Žatce, kde jsem si dal pro zahřátí horkou čokoládu, avšak pro třesot zmrzlých rukou jsem ji nebyl schopen téměř vypít. V batohu jsem objevil ještě jedny spodky a náhradní triko, dooblékl se a silou vůle dojel do Mostu...
To už jsem ale byl v místech, která důvěrně znám, což mi do žil vlilo nové síly, těch zbývajících 50km jsem už dal bez problémů a úspěšně tak dojel domů.
Fotka v mém profilu je pořízena krátce po mém přijezdu domů, kdy mladší syn nový motopřírůstek okamžitě adoptoval...

Cé jednička byla ve své době jedna z prvních motorek vybavená sériově ABS. Duralový rám, masivní ramenní padáky a další bezpečnostní prvky, dělaly z tohoto skůtru hodně bezpečný stroj. Na Youtube se daly najít crashtesty a přestože to vše vypadalo strašidelně, ochrana jezdce byla skutečně dokonalá.

Bohužel, právě masivní rám, padáky a další výbava, zvedly váhu a posunuly těžiště tak, že jízda s C1, obzvláště v pomalých rychlostech, byla celkem nestabilní, náročná na ovládání. Ve vyšších rychlostech již bylo vše v pohodě, ale vadilo mi, že jsem se nemohl, v případě potřeby, vyklonit do strany. Znáte ten rychlý pohyb zadkem do strany, kdy se potřebujete rychle vyhnout kanálu díře, nebo jen tak zablbnout. Tak na to na C1 zapomeňte. Jezdec se díky padákům vždy naklání nuceně spolu se skútrem, takže nějaké vyvažování tělem je prakticky vyloučené a především v zatáčkách to chce hodně citu a cviku. Na druhou stranu, sednout si na motorku, připoutat se pásem, vzít si jen sluneční brýle, vyrazit a cítit vítr ve vlasech, naprostou svobodu, za deště si jen pustit stěrač a v suchu si vychutnávat jízdu, to stojí za to.
Pokud nefouká vítr.
A že u nás vítr fouká často. A hodně.
A když se vám severák opře do toho obrovského čelního okna a zacloumá s vámi, a vy nemůžete prostým vykloněním těla vyvažovat, tak to jsou zase pocity, které příjemnými nazvat nelze.
Takže ve finále jsem musel velmi pečlivě zvažovat, kdy a jestli vůbec vyjedu, což po pár letech vedlo k prodeji skútru dalšímu majiteli.
Ale vzpomínám na něj stále, rád a tak nějak uvažuji, že bych si ho možná pořídil znovu. Jen jako druhý/třetí stroj, pro občasnou radost z projetí.

Jo a tu fotku z pražského bazaru, která spustila celou nákupní anabázi a zapříčinila, že jsem se stal šťastným majitelem krásné BMW C1, jsem už nikdy nenašel.