Suzuki VL 1500 Intruder (1998)

velikej a tlustej mazlik, jak já mu již laskavě říkám, pašík

Více fotografii

Výška jezdce: 170 cm

První dojmy - kurňa, to je ale velikej a tlustej mazlik, jak já mu již laskavě říkám, pašík. Rozumněj, doposud jsem jezdil na Introuši VS 800, což je oproti pašíkovi hubenej kozlík. Musím zmínit, že cruisera (pašíka a nemyslím to ve zlém) jsem nikdy moc nechtěl. Přeci jen jsem spíše preferoval více chopper vzhled, velký hubený přední kolo, prostě hubeňour. Ale, evidentně i já mohu změnit názor, a tak se i stalo. Koupě spíše náhodná, pěknej a silnej stroj za super cenu a stále je to Introuš! A že je to Vetřelec mi dokázal hnedle při testovací jízdě, kdy se mi vetřel pod kůži. Né že bych s?ním hned plácnul, to né. Prostě se mi Vetřel do života a nutně potřeboval jet ke mně domů. A já ho vyslyšel.

Motorku bych doporučil pro - určitě každému, komu se tento styl líbí, kdo hledá motorku silnou, pěknou ale ne závoďáka, s?tou vahou se dá zabojovat. Taky nejsem žádnej obr, 170 cm, cca 80 kg

Doplňky na motorce - Kožené brašny, padáky, opěrka spolujezdce, plexi, přídavná světla, laděné nevykuchané výfuky s?pěkným zvukem bez zbytečnýho kraválu. Vypadá zajímavě i odstrojená – tedy bez opěrky, sedla spolujezdce – brašny nutno nechat, jinak vypadá díky zadnímu blatníku divně.

Recenze

Proč jsem si vybral tento stroj? Já si ho nevybral, on se mi Vetřel . Z čeho mám od samého začátku respekt, je jeho váha. Oproti kozlíkovi to je metrák navíc. A to je při manipulaci na místě sakra znát a je třeba s?tím počítat, jak jsem se později přesvědčil. Doufám, že ho nikdy nebudu muset zvedat! Manipulaci s?ním jsem si hnedle odzkoušel při testovací jízdě. Prostě si jedu, slastně opojen silou a pohodou jízdy, parádním zvukem. Když tu mě napadlo, hle tady se otočím na cestu zpět. Nepřemýšlím, zajíždím ke straně, že se otočím. Neotočím, jak zjišťuji. Alespoň ne tak snadno, jak jsem si mylně myslel. Lépe jsem si fakt nemohl vybrat. Pašík není kozlík, zjišťuji. Tlačím zadnicí proti sedlu jako kráva, div mi palce nelezou z?bot. S?tímhle fakt do kopečka necouvnu. Já určitě ne. A to byl sklon nula nula nic. Navíc nikde ani ruka co by pomohla zatlačit. Brečím, vnitřně, že tu zůstanu navěky. Sbírám odvahu, musím to otočit. Úzká silnice, pod prdelí pašíka a pod ním pro jistotu štěrk. Ale povedlo se bez ztráty kytičky. „Jsi můj pašíku“, jásám v?duchu. Pak jsem si uvědomil, vole, proč si to tedy neprotáhl dál a neotočil se jinde ?. Ale asi jsem nutně musel zrovna na tomto místě. Po návratu jsem si plácnul s?prodejcem a vydal se šťasten na cestu dom.

Cesta dom, pohodička, parádička. První tankováníčko. Vyklopil jsem si předkopy. Během jízdy je testuji a zjišťuji, že ležím. Tak to ne. To fakt nepotřebuji, nechci. Taky to bylo to první, co jsem následně sundal. Na mé krátké nožky nepotřebná věc, navíc, plotny jsou dostatečně pohodlné. Na hradubické testuji co to dá, při 150 km/h raději rychlost s?respektem dále nezvyšuji, i když ještě rezervu má. Nic nevibruje, sedí super. Týž den večer ještě zajíždím na evidenčku, páč druhý den musím moto přesunout o dalších 50 km dále, na chajdu, kde pašíka ustájím. Na noc ho nechám u šváry, který se slovy „v poho, doufám, že pak nastartuješ“ souhlasil. On má výjezd z garáže do kopce … Se slovy „neboj, startuje jako báseň“ se s?ním loučím. Později jsem ho však proklínal. Na evidenčce pohoda, objednán, nikde nikdo, jdu téměř ihned na řadu. Startuji a nic, v?tu chvíli jsem si vzpomněl na šváru a v?duchu ho proklel. Baterka v?hajzlu??? Trapně jsem moto dotlačil do dílny, aby mi provedli tu evidenčku. Tam mě ještě donutili povolit padací rám, páč nutně potřebovali vyfotit ten štítek co byl pod ním schovanej. To je pěknej začátek … Kontrolou jsem prošel bez problémů, zpět připevnil padáky. Při přebírání papírů mi technik povídá „ona byla původně žlutá, ne?“ „jj, předchůdce nechal přestříkat, prý hnusně žlutá“ odpovídám. „Se ani nedivím, fakt hnusně žlutá“ povídá technik. Potěšen, že mi předchozí majitel nekecal o původní barvě, přemýšlím, jak odjedu. Zkouším znovu nastartovat a ejhle, motor se ztěžka převalil a ozval se brumla. Já pojedu, jásám. Jak jsem později zjistil, jedná se o „nemoc“ těhle patnáctek. Takže vím, co mě čeká v?zimě ? . Druhý den jsem u šváry v?pohodě nastartoval. Jak jinak, že. A zrušil jsem kletbu na něj vrženou.

Před zazimováním jsem stihl ještě pár komínovek, včetně ještě jednoho nedobrovolného otestování „nenastartování“ teplého motoru. Ale to se mi snad podaří odstranit a budu se těšit na budoucí sezonu se spoustou pohodových jízd.a dál než jen kolem komínu

Na co jsem si rychle zvykl, řazení patou. Bomba, žádné přemlouvání řazení špičkou boty. Jen nezapomenout posunout nohu, když ji tam nepotřebuji. Naštěstí jak mám krátké nohy, tak mám i malou nohu a na plotně místo na taneček. Je to prostě pěknej, velkej mazlík, se silným motorem, který spolujezdce na bobku nepocítí. Problém s?teplým startem jistě odstraním, elektrika a dekompresor. Bohovský sedlo, no sedlo, doslova snad křeslo! Velký bobek pro spolujezdce. Mám kousek z?roku 1998, s?jedním kotoučem vpředu. Je tedy potřeba počítat s?menším brzdným účinkem i s?ohledem na váhu stroje. Ale dá se to. Stačí jezdit s?rozumem. Ovladatelnost v?pohodě a když jede, je to tank. Oproti VS 800 sedí na té silnici jak přibitej, což je dáno i tou vahou a rozdílným předním kolem. Ale těžko porovnávat rozdílné motorky. Obě mají své. A s?kozlíkem se budu těžko loučit, taky krásnej a pohodovej chopper …

Vše, co jsem sepsal je o mém pocitu, o mejch krátkejch zkušenostech a nutně to neznamená souhlasit se mnou

Díky, pokud jste dočetli až sem, a hlavně kolama dolů