Honda CBR 1000RR Fireblade (2008)

Ahoj,
Tak jsem zpět s deníčkem. Včera jsem se vrátil opět, ze Slováče a stále to místo miluju. Start už klasicky den dopředu, aby člověk neměl nějaké trable a ráno jen zapnul nahřívaky. Cesta kupodivu v pohodě, jen teda zatracené vedro. A když říkám vedro tak myslím 32ve stínu. Tak jak jsem minule bojoval s motivací, tak tady to tentokrát bylo jinak. Fakt, jsem se těšil a v podstatě jsem nemohl dospat.



Tentokrát nebudu vypisovat, že jsem vyjel brzo, dojel včas, stavěl depo atd. Všechno skvěle klaplo a s technickou i registrací, takže v 9 večer už jsem seděl u piva v klidu v pohodě. Den jedna byl zahájen ve skupině C. Musím teda říct, že tohle už nikdy v životě nechci absolvovat. Ne, že bych si hrál na závodníka, ale párkrát sem vletěl do takového chumlu až se mi sevřela zadnice. Bylo to opravdu nepřijemný a věřím, že ne jen pro mě. Když se kolem Vás prožene někdo o 10s rychleji, není to nikdy nic příjemného, pokud nejste zvyklý. Ovšem, tady v těch skupinách nejsou lidi zvyknutí na takové situace. Proto, jsem hned utíkal ať mě přeřadí do B. Což, nechtěli ale díky bohu zažili rozum a přeřadili mě. Druhá jízda tedy v B už byla o dost lepší. Teplota sice markantně stoupala, ale vzhledem k tomu, že bylo pod mrakem tak se docela dalo. Jezdil sem stabilně časy kolem 28. Docela, mě to bavilo. Třetí dvacka, byla fakt brutální. Vedro jak prase, 50 stupnů asfalt, guma tekla, klouzala a já zalej 27,8 čas. Problém byl ten, že kolega, který semnou měl jet endurance, tak zahodil svou novou RSV4, a zahodil ji teda jako pořádně. Nechápu, že po takovém crashi mu nic nebylo, protože ta motorka nevypadala vůbec dobře.

Obídková pauza, pro nás s Michalem znamenala sehnat tým, přehodit se v týmu a nachystat stroje. Naštěstí se k nám přidal Jirka, který jezdí kolem 35 a Frenkie na šestce kolem 30. Takže, stabilní časy, které nejsou rychlé ale ani pomalé, takže pro nás ideální. Bikes4Life nám věnoval box č. 28. Stěhování národů, v takovém vedru, no děs a hrůza. Motorka natankovaná, jezdec nachystaný, voda vypitá, nervy neskutečný. Proč nervy? No protože, jsem dostal za úkol startovat a to jsem sakra nikdy nedělal. Vyfasovali jsme 24 pozici startu z 39 týmů docela dobrý umístění, ovšem představa že se za mnou poženou vlčáci mě trošku stresovala. Ve předu, jsem strach neměl, protože jsou tam rychlí kluci a ti ví co dělat. Objíždím nájezdové kolo, potkám pár kámošu a potím se jak svině. Snažím, se být v klidu a nejet moc rychle ať nečekám v 35 stupních před motorkou. Plán to byl docela dobrý. Postavím, motorku, Jirka drží a já jdu na opačnou stranu, kde potkávám Pavla Fritze. Takže, trošku pokecáme ať nám to utíká. Začíná se mi točit hlava a už nemůžu pomalu ustát. Týpek, kterej nějakým záhadným způsobem zapomněl kde startuje nás poměrně hodně zdržuje. Srdce cítím jak má vysoké tepy a modlím se ať to začne.

Racemood on, a já se rozbíhám, zakopnu a málem jdu na držku ale nějakým záhadným způsobem se dobelhám k motorce. Motorka nastartovala jak nic ,… ovšem ve stresu kubík zařadil dvojku… místo jedničky. Naštěstí i tak jsem měl dobrý start a v první zatáčce sem byl kolem 15 místa v moc hezkým chumlu. Žádná krize nebyla takže průjezd v poho a jdeme topit. Asi v půlce kola se začínám chladit, hlava se přestává topit a já se začínám docela dobře cítit. Chytnu se nějakých rychlejších kluků a tak kroužím za mima. Čas jezdím kolem 27,2. V tomto módě jsem vydržel jezdit asi 32 minut. Když, ukazuju že zajíždím do depa, už je mi fakt hodně zle. Přestávám cítit ruce a sotva vnímám. Zajíždím, a ku podivu jsme na 11 místě. Tak zle mě snad nikdy nebylo (myslím s ježdění). Ale, sakra usmívám a se a fakt to miluju. Trošku se rozdýchám, opláchnu a jdu navštívit Kopyta. Kluci jedou hodně ve předu a vše jim šlape jak má, což je super. Vypadalo to, že jedou pro další win… ale to si přečtěte u Ozzyho :D.



Michal zajíždí krásný časy a motorku po 30 minutách doveze na 8 místě. Jirka a Frenkie, jedou super klidný časy, takže se motáme kolem 9 celkově a na této pozici na to znovu sedám. Musím říct, že mě to fakt baví, je to skvělý potkávat rychlejší kluky na trati, a naopak jak se lidi bojí, pro mě je to hrozně pohodlné, protože vidím je vždycky kousek a něco mi to dá. Tahám se tam s klukama na litrech a jsem na 7 pozici. Jezdím 32 minut a je mi mnohem líp než předešlej stint. Dokonce jsem si posunul osobáčik na 36,6. Po dojezdu toho mám fakt dost.. jsem totálně hotový a to ještě musím přezouvat atd. Další sprcha, koukám na kluky a hle jednu chvilku jedeme na 5místě celkově, dokonce před Kopytama. Píše mi Honzík, že ale mají problém s časomírou a že se to opraví, tak se jdu za klukama zase podívat a panuje tam trošku napjatá nálada…. Jedna tříválcová pičovina nestartuje sakra… no tak se raději vzdaluju a čekám jak to všechno dopadne. Tadaaaa je tady konec a my jsme celkově 7 ve třídě 5. Z 24 místa dojet 7 je si myslím výsledek nad očekáváním a jsem fakt šťastný. A hlavně mě to baví.

Zase převekslovat všechno pod stan, něco sníst, kouknout na vyhlášení a začít montovat. Kolo jsem měl ku podivu rychle, celkově servis pohoda (sice únava level třimilionytřistačtyřicetosm) , ale i tak docela dobrý. V tu chvilku, kdy jsem schoval nářadí, tak na Slovakiaring přišel orkán. To jsem nikdy neviděl, stany vzduchem, popadané motorky, rozbitá auta, nervy stres hnus. Díky bohu se nám nic zásadního nestalo, ale i tak to bylo fakt strašný. Kluci, se kterýma sem měl stanové městečko po crashi jedou domů a tak jsem napsal Ozzymu jestli by mě nepustil do jejich Kopyta RC box, kde byl ještě i Veverčák. Během vteřiny odpověď, to je jasný dovez to. Díky kluci, fakt jste mi zlepšili večer, den i noc. Vážím si toho. Sice všechno uklidit, a zase povytahovat je trošku monkeybussines, ale vše klaplo a kolem 9 večer už s klukama kecáme a pijem pivko. Bylo to fakt příjemný a kluci mají skvělý pohled na, okruhářský život. Jsem, fakt moc rád, že jsem tam s klukama mohl ty večery a ten den strávit.



Den č.2 aneb Racing day :D
Snídaně v boxu, páne jo už se cítím jak závodník :D. Je velice příjemné, jak to kluci mají nastavené, že si bez keců pomáhají, hned vidí co je potřeba a obecně jim to funguje fakt parádně. Takže hodně dobrá zkušenost. Od rána je brutální mordor. Vedro jak v pekle a mě jaksi nefungují gumy. Časy jezdím kolem 26,5 ale, jsem utahanej a moc mi to nefunguje, takže nejezdím celé dvacky a celkově se jen tak kloužu a zkouším používat rady, které mi kluci z boxu dávají. A tak končím na 26,5. To znamená kvalifikace do hlavního závodu litrů, 11 řada 33flek. Tentokrát až tak velké nervy nemám, přijde mi to, že jsem tak daleko od toho hlavního balíku motorek, že se nemůže nic stát. Obuto mám SC1 vzadu verze dezolát, SC2 předek relativně v klidu (dva dny semnou). Nejdřív jedou šestky, takže pomůžu Ozzymu, kouknu na start, dám klasicky záchod a začnu se chystat. Vedro je fakt strašný, ale normálně se na race těším. Vyjíždíme s Veverčákem poměrně pozdě, abychom vychytrale nebyly dlouho na startu. Což, se povedlo a tentokrát na rozdíl od včera jsme nechcípal. Warmup mi ukázal, že dneska teda rozhodně nebudu mít nejrychlejší start, kolem mě samej launch control, takže nic moc. A taky, že to tak dopadlo, světla zhasnuli a já odjíždím skoro poslední. Sakra, tohle nebylo to co jsem chtěl, ale ženu se do první zatáčky, první balík je pryč ale druhý pomalejší balík tam je a je to teda zatraceně na těšno, Asi 15 motorek vedle sebe ve stejným čase no hodně dobry motokros. Nějak se z toho vymotáme a já se posouvám tak na 25-6 pozici. (to vím až ze záznamu). Závodění je přesně to co jsem, zase potřeboval do svého života dostat. Adrenalín a rychlejší motorky předemnou mě ženou hodně dopředu. Jen., mě sere výkon motorky, v zatáčkách mě kluci brzdí, ovšem na rovince mě vždycky o 20-30m ujedou. Utrpení. Když konečně předjedu R1, která je na 20 tak to udělám na žluté vlajce, takže ho pouštím a začíná ten samej problém. Nevím, co mám dělat, ale rozhodnu se, že se jemu a ještě jedné RSV, narvu do vnitřku a zavřu je. Což je mi v předposledním kole v technické pasáži, povede a udělám je oba. A už je nepustím. Takže tadá dojíždím na 19 místě a jsem sám ze sebou spokojený, navíc s časem 25,5 jsem spoko taky!

A je konec dámy a pánové. Pořád miluju slovákiaring, zase jsem si udělal personál best a už se nemůžu dočkat dalšího endurance s B4L.



Chtěl bych poděkovat Kopytům a Veverčákovy za to, že se mě ujmuli. Taky klukům co semnou jeli endurance a vlastně všem kdo semnou více méně tento šílený kolotoč sdílí. Je to velká paráda.

A jako minule nějaké info. Spálil jsem za endurance day 3750kcal, za sprint day jsem spálil 3150kcal. Průměrný tep za endurance 150 a TF max 171, za sprint race 146 a TFmax 176 (smrt). VO2max mam trošku vyšší a to 48.

Sumář:
B4L – 6500
Benzín – 75l – 1800
Gumy – 4500
Přezutí 400
Nafta, jídlo, pití a kraviny nepočítam.
Podtrženo sečteno 13200,- Kč v socialracingu

Pokud jste dočetli až sem, velký respekt k Vám. A díky za vše!

Best time 2:25:5xx