Suzuki DL 1050 V-Strom XT (2021)

Velice povedená evoluce předchozího modelu V-Strom a ještě lepší návrat k designu modelu DR Big

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Motart (Praha 4-Braník)

Výška jezdce: 182 cm

První dojmy - První dojem? Nadšení, když jsem viděl nový design v roce 2019. Druhý dojem jsem získal v létě roku 2020, když jsem se svezl při Suzuki Road Show na předváděčce v barvě "Marlboro" a příjemně mně překvapil zvuk i pružnost motoru.

Motorku bych doporučil pro - Pro každého kdo chce spolehlivou motorku, v dobré kvalitě, s dostatečnou výbavou a za přijatelnou cenu.

Doplňky na motorce - XT výbava v základu: padací rámy, hlavní stojan, kryty rukojetí. Při koupi byla motorka dovybavena doplňky od SW motech: dvěma bočními hliníkovými kufry Trax ADV 37 l, rozšíření bočního stojánku a přídavná LED světla EVO. Dál jsem si domontoval top case Givi TRK 52 N, držák mobilu M-style, deflektor na plexi PUIG a ve výhledu jsou ještě vyhřívané rukojeti Oxford a hliníkový kryt motoru Hepco Becker

Recenze

Na litrovém Stromkovi jezdím už od roku 2014 a když v roce 2019 představili nový model v designu DR Biga, tak hned přeskočila jiskra. Na netu a v časopisech jsem hledal obrázky, videa, testy a technická data. Líbila se mi nová elektronika, ale trochu jsem se bál posunu maximálního krouťáku ze 4000 na 6000 otáček. Když jsem se na Stromku poprvé svezl, byly moje obavy pryč. Motor jede jak z praku a bez zbytečných vibrací a výfuk má pěkný zvuk. Co se týká elektroniky, tak nejvíc jsem se těšil na asistent rozjezdu do kopce a náklonové ABS. Tři palivové mapy jsou dostatečné, tři úrovně trakce mi přijdou zbytečné (stačili by dvě jako u DL 1000). U ABS bych místo dvou úrovní přivítal vypínání ABS na zadním kole. Přepínání jízdních režimů, trakce a ABS je jednoduché, intuitivní a zůstane tam i po vypnutí klíče. Displej kritizují, že je nepřehledný, ale to co při jízdě potřebuješ, vidíš hned na první dobrou. Zbytek motorky je stejný jako u DL 1000, stará dobrá technika kterou znám a byl jsem s ní spokojený. Moc se mi líbí plně LEDkové osvětlení a naprostá spokojenost s brzdama (a nejsou to Bremba) i nastavitelným podvozkem i bez elektroniky. Řidítka mi padly do ruky naprosto přesně, protože jsou vyšší než na DL 1000.
Stromka jsem si nadělil pod stromek (není nový, je po 1 sezóně s nájezdem 5 200 km a doplňkama od SW Motech, za dobré peníze). První víkend v lednu jsem najel 100 km a jsem naprosto spokojený. Protože je zima, tak jsem si vyzkoušel palivovou mapu B a trakci 2 (přece nepoložím skoro novou motorku). Všechno je takové nové, měkké, pohodlné, ovladatelné, pěkně to chodí a do sebe zapadá, ani QiuckShifter mi nechybí.

Duben 2022
Tak mám s novým Stromkem najeto prvních tisíc kilometrů... zajíždím se.
První dojmy jsou velmi dobré. Ze začátku, když byla ještě zima, tak jsem z opatrnosti jezdil na „B“ palivovou mapu a „2“ trakci a říkal jsem si jak to dobře jede... ale jenom co se oteplilo a oschly cesty, tak jsem přeladil motor na „A“ a trakci na „1“. Motorka jede jak z praku, jen jsem se musel trochu zvykat na citlivý elektronický plyn a taky trochu víc podřazovat, když chceš třeba předjíždět ( starý stromek byl trochu „traktorovější“, ale jak měl krouťák posazená níž, tak se od spodu sbíral líp) ale jinak se motorka na cestě chová skvěle. Už jsem taky trošku zajel do terénu (teda na polňačky) a tady jsem zase pro změnu využil plyn na „B“ a trakce „OFF“. Béčko není tak citlivé na neklidnou ruku a do terénu je tak akorát. Jenom při sjíždění z kopce chybí vypínatelné ABS na zadku a dvojka na volnoběh nebrzdí tak jak na starém stromku, takže jsem k dobržďování využíval jedničku. Taky už jsem využil asistenta rozjezdu do kopce... super věc (jako v autě) a tempomat taky není k zahození.

Červenec 2022
Do dneška má Stromek najeto necelých 12 000 km a z toho skoro 7000 jsem najel já letos (od listopadu). Zatím všechno funguje jak má a já jsem se Stromkem zase spokojený. Koncem května jsem ho začal připravovat na letošní plánovaný trip s naším motoklubem- na šotoliny do Chorvatska, takže jsem obul cestovně endurové pneu Mitas E 07+ (tento výběr byl částečně ovlivněn rostoucí cenou a nedostatkem některých pneu) a zatím si na ně pořád zvykám. Mimo to jsem ještě v práci dostal dárek k „50“ … enduroškolu u Míry Lisého v Koněprusech. V půlce června jsem si s manželkou udělal třídenní výlet na Karlštejn. Odtud jsem si odskočil na páteční enduroškolu, která vyšla dobře (já i Stromek jsme přežili), prostředí pěkné, počasí luxusní a instruktoři perfektní. I když všude píšou, že Stromek je cestovní motorka, tak až na domlácený šusplech ta motorka v terénu nemá chybu… až na jeden limit… a to su já ?.

Na konci června jsme s partou vyrazili na devítidenní trip se šotolinami v okolí Chorvatského Zadaru. Až tady jsem ocenil Mitasky jako slušné „bačkory“ … tam i zpět jsme najeli nějakých 2600 km ale k tomu výletu snad ještě něco napíšu do deníku, protože ten stál za to.

Leden 2023
na konci sezóny se mi displej ukazuje že celkový nájezd motorky je 13 917 km, z toho jsem za rok 2022 najel 8670 km s průměrnou spotřebou 4,9 l na 100km.
Za celý rok žádná zásadní závada, jen v Chorvatsku jsem postupně ztrácel šroubky od předního blatníku, ale vzhledem k tomu v jakém terénu jsme jezdili, to nestojí ani za řeč. V srpnu po nájezdu 12 000 km jsem dal motorku na servis do Suzuki Opava... klasický roční servis bez nějakých problémů. Po vánocích jsem si ještě dozdobil Stromka o nové zlaté doplňky- víčka brzdovky, koncovky řidítek a rozšíření stojánku.

Červen 2023
Na začátek sezón je motorka standardně připravená, však jsem ji celou zimu opečovával, leštil a vymýšlel co by se kde ještě dalo dodělat… Když jsem na nic zásadního nepřišel, tak jsem na Stromka nazul univerzální gumy TKC 70 (občas na polňačku) a koupil rozšíření brzdového pedálu (taky do terénu). Tak jako každý rok jsem se Stromkem jezdil „okolo komína“, někdy sám, někdy s kamarády. Stromek funguje bezvadně, tak nic nebrání tomu aby vše směřovalo k vrcholu sezóny k Motoroute 2023… cestou (necestou) k Mont Blancu. Projeli jsme Rakousko, Itálii a kousek Francie. Bohužel jsme z časových důvodů nestihli Švýcarsko (které bylo původně v plánu), ale stihli jsme Passo dello Stelvio, vyfotit se pod Mont Blancem a projeli několik lyžařských středisek. Taky se povedly nějaké šotoliny, ale ne jako před čtyřmi lety (Covid a zákazy vjezdu...). Se skvělou partou jsme najeli necelých 3200 km bez závad na strojích i na lidské síle… jediné co pochybělo bylo pivo a slivovice, ale zůstaly skvělé zážitky, spousta fotek a videí.