Yamaha FZ1 Fazer (2007)

Africká nevěra...
25.03.2022

...pandemie, válka, život ohrožující absťákový stavy, geniální nápady, nevěra….tolik věcí vládne světu. A kapitola, která se vlastně nedotkne ani jednoho nervózního koně podupávajícího v ložnici.
Jak tenhle příběh vlastně začal... Aaaale on přeci nezačal, plyne si svoji lajnu bez ohledu na všechny okolnosti už věkyvěkůámen. Hlavní roli si tradičně střihnul můj osobní našeptávač, kamarád největší, parťák excelentní, prostě propojenej tvor. Má takovou jedinečnou...sakra, jak to jen nazvat... jasně že ne úchylku! Třeba životní filozofii, to by mi mohlo projít. O co jde: 1.Fáze šmejdění ve všech možných inzertních systémech, sdílení nálezů (ve kteroukoli denní a hlavně noční dobu), komentáře, moje kritika, informační přetřes. 2.Ticho v éteru. 3.Překvápko, vítěz konkurzu je mi představen na fotce buď z cesty nebo rovnou z garáže. 4.Nepřekonatelně důkladná rozborka, což je nosná a nejdůležitější a nejzábavnější část procesu. 5.Upgrade funkčnosti naprosto všech komponent. 6.Objemná objednávka potřebných a taky někdy nepotřebných (tzn. kosmetických) součástek. Jak ty hromady balíčků postupně během týdnů přicházejí, na některé se mezitím zapomnělo, že byly šíleně nutně nutný. 7.Resuscitace stroje. 8.Zabrblání u doupěte a potvora se mi přijede představit. Pokaždý se vyšplhám do sedla a dvoumetrovej kamarád si mě v záchvatu smíchu vyfotí. Dosavadní výsledek by už dal na malý album. 9.Poslední etapa by měla být ta nejvíc prosáklá euforií, poněvadž motorka je vymazlená, a měla/mohla by jít lítat. Jeeeenže to bývá prozatím vždycky její utrum a jde z baráku. A vracíme se zpátky k bodu 1. Tak nějak pořád nemůže trefit tu mašinu, ze který si kecne na zadek, i když některá se do něj zasekla drápkem víc, některá míň...Terezka, Teryna, SuperTeryna, Maďarka, Jogurt, Šelma, Rudá...Negroška. Negroška vyfasovala pořadový číslo třináct, Honda xrv 750 Africa Twin ve víc bílým než trikolórním provedení, Afrika - takže jednohlasně se ujalo Negroška. Nadšení ze vzhledu, stavu, motoru, zvuku a pocitu z jízdy zatím naprosto převládá nad pochybama, že "woe, to nějak není ono, bych asi potřeboval něco jinýho...". Když se konečně ti dva uráčili 13.03.2022 dorazit k doupěti na tykačku, stálo to za to. První dojem je jasně zvukovej, laďák bez tlumivky je hotový symfonický těleso, na to slyším, protože Venda je jak čerstvě odstartovaná bouřka. "Musíš si sednout!" Vzhledem k bez pár setin milimetru dvěma metrům hrdýho majitele prošla motorka během upgradu maximálním možným vyhnáním výšky včetně představce. "Tvl, to je tak vysoká kráva, že asi nedosáhnu na zem! Musíš ji dát na střeďák!" "Tak jo." "Waauuuu, no ty kráááááso, to je mazeeeec, ta je božííííííí! Hele, si připadám, že jsem si u Tebe koupila vstupenku na labutě, víš jak, ty vysoký kolotoče na poutích, tatíííííííí, eštěěěěěě jednoooouuuu!" "Woe, seš drzá!" Ucedil, pusu od ucha k uchu a v očích mu lítaly sdíčka jak jackpot na displeji výherního automatu v Las Vegas. Nooo a pak jsem si stoupla do stupaček, tyyyybrďo!!! Postoj, kterej na motce vůbec neznám! Jakože znám, ale rozhodně ne takhle! Masakroidně příjemnej zážitek a to se mnou Negroška jen brblala na střeďáku. Když vidím, jak zaláskovanej majitel Afriky z tý motorky taje jak ledovec, vypadá to pro její trvalý bydliště v techničáku perspektivně, a taky se zvyšuje šance, že ji ještě uvidím. Mezitím v pátek 18.03.2022 dozrál stav pracovní deprese do kritickýho bodu, takže po několikadenním boji se sebou samým „chci bundu na motorku/nechci/potřebuju ji/nepotřebuju/stejně na mě nebude…“ přišla smska „...mám depresi – ideální na nákup!…“. Přijel ke mně do práce (PAOLO Moto – www.paolo.cz), házím omluvnej pohled, že ještě vyřídím zákazníka, a hned se mu budu věnovat. Uvelebil se uprostřed prodejny na gauči a poslouchal a sledoval mě. Když jsem rozdýchala poklonu, kterou mi vysekl za to, jakej servis těm lidem dávám, vrhli jsme se na motohadřík pro něj i přes značnej jeho pesimismus, že ta dvoumetrová postava se prostě nikdy do ničeho nevejde. Byla jsem na něj připravená, takže odstartovalo zkoušení několika vytipovaných bund a u toho děsná sranda. Mise byla úspěšná a kamarád odjížděl navýsost spokojenej s parádním kouskem. Můj bonus byly jeho zprávy „...boží...díky šéfová...5letá anabáze skončena, ani netušíš, jak jsem pořád v šoku, že jsem přijel s bundou…“ „...jakoooo poslouchal jsem tě celou dobu, i když jsi prodávala ty boty, špionáž….myslím, že bych za takovou prodavačkou přijel i od Aše, fakt dobrý…“….a ve finále mě absolutně rozsekal recenzí na googlu…..“Skvělá zkušenost - není jednoduché najít enduro oblečení na 2m chlapa, zde se povedlo. Dobrý výběr oblečení přímo na prodejně a zcela luxusní přístup paní prodavačky - spíše by se hodilo napsat product managera s prodejním přesahem :) Během její péče o Vás si velmi rychle uvědomíte, že za to nejdražší v obchodě neplatíte ani Kč. Rady z praxe, dobré oko a pomoc při výběru - max.spokojenost. „ No tyy krááááso, díky moc, parťáku!
No, tož zpátky ke strojům. Neopatrně jsem utrousila, že mládě okomentovalo v doupěti moje žalostně abstinenční stavy stylem „...se jeď na hoďku projet, se ti udělá líp…“. Na hoďku??? To teda neznám na hoďku! Nechci být nevděčná, aaaaale já umím jen zdrhnout životu dopolko a zjevit se jak přízrak s přibývající tmou večer. Přichází zpráva „...hele, ta hodina, co máš povolený, je ideální na projetí Negra…. to naplánuj“. Plánování v doupěti nejde. Nekonečná fronta povinností mi boří každej náznak, ale našeptávač nadšenej z Afriky už je zase ve formě „...jááááá ti nevím-projeď si tigra a budeš vědět, jestli fazeri nejdou z domu, aby byl jen Jeden…..“ „...vlastně ne-stačí Negr a budeš mít jasno“ „jáááááá čekám, kdy to naplánuješ, a dáme projížďku…..“ „...btw dneska se mi zdálo, že jsem ti přivezl Negra, a šel domů pěšky…...tak mě aspoň hodíš ne snad?!?!“ Mám trvalý záchvaty smíchu. „Heeeeej-vezmi si věci do práce, na motorku!!! Geniální….já ti odvezu dom auto a ty dojedeš na Negrovi“ Pořád odolávám, ovšem poslední zpráva vyvolala v mých střevech lehkou tsunami, i když nebyla realizovaná, a zůstala v mantinelech teorie. Pak přišlo něco jako povolávací rozkaz „OK….tak zítra-páč je to geniálně manažersky vymyšlený, a nemáš se jak vymlouvat-domů se dostat musíš“ „Jakooooo snažíš se, to se musí nechat, ALE neunikneš“ Zaznamenávám kapitulaci na celý čáře a 25.03.2022 ráno se v chodbě kupí věci: modráky na vykládku kamionu zboží z Itálie a motohadry na cestu z práce na Negrošce. Střeva vyhlásily obsahovou evakuaci. Mezi hromadama prochází mládě, který je na marodce, a neodpustí si komentář, poněvadž celou anabázi dobře zná. „Ale ale aleee?! Copak copaaaak?! Že by ti došly výmluvy???!“ Tvl, nevím, po kom je tak drzej… Celej den mám zvýšenou tepovou frekvenci, soustředění v kritickým stavu a čas v mlze. Je pět odpoledne a venku se rozezní známej lauf, Afrika hodila kotvu na parkovišti. No ty krááááso, já se na ní fakt svezu!!! Uvědomuju si, jak moc mi tenhle skvělej člověk věří, když mi půjčuje na otestování svoji motorku, ze který je hotovej tak, jak jsem to u něj ještě nezažila. Překotný žvanění, neskutečná legrace, rychle se navlíkám do motohader, zamknout, zakódovat firmu a najednou stojím u pekelnýho stroje. Je obrovská! Ještě větší než koktejl nervozity, těšení a nedočkavosti. Ještě se dozvídám, že původně měla mít do plna natankovanou nádrž, ale z toho sešlo v obavě, abych se vůbec dobrovolně vrátila k doupěti. Je to tady! Pomalu odjíždím, všechno je pro mě nový, drapáky místo silničních gum, dvouvál místo čtyřválu, Honda místo Yamahy, těžiště jinde a ten posez! Připadám si jako machr, kterej obsluhuje megajeřáb v horní kabině, a hluboko pode mnou s ním stavím mrakodrapy. Fantazie, rychlostí blesku se sžívám, lauf je jak zemětřesení, motorka jde svižně za plynem, v cukuletu letí přes kilo, Negr asi ani neví, že na něm sedím. Ústí nad Orlicí v sedle, Libchavy ve stupačkách (to je pecka!), z Vamberka přes vambereckej les mě rychlostně umravní osobák přede mnou, což je víc než rozumný, abych nebyla urvaná z řetězu, podvečeně klidným Žamberkem proprdím na plný kule a k doupěti zrovna tak. Auto už je zaparkovaný na svým stanovišti, sesedám a řvu „tvl, to bylo skvělý, suprový, paráda, nejbožejší!!!“, pusu od ucha k uchu, oči jak lampiony, skáču s rukama nad hlavou, chrlím ze sebe přetlak zážitků a emocí…..děsně se tlemíme. Předávám v pořádku Negrošku a moc moc děkuju za tenhle úlet dotaženej do finále. Fantastickej den. Jako obvykle jsou moje projevy bezbřehý, takže vzápětí přichází zpráva „Kurde, škoda, že jsem nemohl dýl-ty tvoje infarktový stavy, když máš nový motozážitek jsou NEJVÍC!“. Odnáším z auta dom všechny věci a čeká mě realita v podobě mláděte, který mi vynadalo, že, když jsem přijížděla , a burácela motorka, tak se lekl, cuknul myší a netrefil jelena ve hře na kompu. Asi mluvil hebrejsky, páč vůbec nevím, co po mně chtěl. Má přeci šťastnou maminku po čerstvým mnohaminutovým orgasmu na Negrovi! Ty kráááso, v sedle po sedmi měsících…..Snažím se uklízet motohadry max nenápadně, ovšem stejně mám dojem, že hoši v ložnici se tváří značně uraženě až nasraně. Možná proto, že mám výraz Mony Lisy, jen bych mohla modelem stát o hodně dýl, protože mám rohlík od příjezdu furt stejnej. Doufám, že mi ta tvář povolí aspoň přes noc. Přes tu noc, kdy jsem nemohla vůbec spát, a když už konečně jo, tak se mi o černým kontinentě na dvou kolech pořád zdálo. Kluci mají omluvně aspoň zresuscitovaný baterky, Venda konečně frajerskej tankpad (už jsem mu nádrž stihla ocejchovat zipem) a připravuje se pobyt v lázních u Tondy (www.antoninsklenar.cz), kterej se mi rehabilitačním střediskem trošku vzdálil, protože množství zakázek ho donutilo najít větší servisní prostory. Slibuju, že vám čekání fejzrovsky vynahradím.
…..Negr prej večer po příjezdu do svý domovský garáže říkal, že mě chce zpátky za krk, že prej se konečně protáhl, a patřil mu svět……
Dík, parťáku, velikej dík, tohle se Ti fakt povedlo...

25.03.2022 – 43 km
Trasa: Paolo Moto Dlouhá Třebová, Ústí nad Orlicí, Vamberk, Žamberk, doupě