Yamaha FZ1 Fazer (2007)

Napěchovanej půlvíkend…...
10.-11.07.2021


Pracovní mazec (PAOLO Moto – www.paolo.cz ), kdy se motorkářská populace hromadně vybavuje (jasně, že na poslední chvíli) a přelévá do Alp, střídá maraton v doupěti. Na svým místě už mám naskládaný čtyři tuny dřevěných briket a trochu se divím, že tělo ještě pořád zvládá nálož, kterou mu dávám. Ideálně prodlouženej červencovej víkend je v háji snad poprvý bez venčení, mám děsně smutnou a hladovou duši, ale okolnosti mi nepřejí. Mám takovej absťák, že mám umytou i helmu, a Venda hází na stanovišti prasátka, jak je nablejskanej. Válí si šunky v ložnici a přitom by měl na nových andělech venku polykat kilometry, sákryš. V práci vyzvídám, jestli se na Grossglockneru koná český národní motosraz, poněvadž je jasný, že, kdo si chce pokecat s českýma kámošema, který dlouho neviděl, v Alpách na ně rozhodně musí narazit. Se kapánek strachuju, jestli vůbec někdo zůstává na rodný hroudě, a situaci zachraňuje a naprosto odbourává starší manželský pár, který v hejnu zákazníků haleká, že oni ano, že oni budou určitě brázdit český kvalitní cesty. Klikaři. Víkend, kterej se blíží, je štíhlounkej jak modelka, co týden nežere před vstupem na molo. To je ale úplně jedno, lepší něco než úplný prd. V naprostým nenátlaku (aby si to zase nerozmyslel) vypravuju mládě aspoň na tři dny na prázdninovej pobyt a u toho šmíruju všechny radary na kompu. A už mám v sobě ty svoje vibrace. No tvl….ty ale jsou…. Jediná čmouha na vzniklým osobním volnu je takřka nulový pracovní volno, do řiťky. Motorkáři jsou příšerně nenasytný, v pátek pro ně dělám zázraky do večera, v sobotu do odpoledne. Je obří zadostiučinění a odměna, že odchází spokojený, a předou jak kocouři, tahle práce má prostě smysl a oni mi to dávají najevo. Díky!!! Od páteční noci vím, že bezvadnej kamarád má namířeno do mýho rajonu. Decimuje svoje soupeře v akci „Orbitky“ a v sobotu jim chce natrhnout zadky umístěním jedné z orbitek na vršku Pradědu. Tam se musí pár kiláků vynést po svých a co si budeme namlouvat, většina motorkářů je šetrná na krok. Jooo, chápu je, taky sesedám jen na tankování. Nic nedomlouváme, protože nevím, kdy se v sobotu dostanu do doupěte. Bude se improvizovat. Ve tři odpoledne splavená jak myš začínám házet na hromadu motohadry, počasí bude akorát na kůži a páteřák, Blesková domluva v pár zprávách, sraz je na Skřítku. Avizuju, že mi dojezd chvilku dá, ještě musím Vendu nakrmit a přeci jen musím ztrestat na Skřítek 85 kiláků, ale courat se rozhodně nebudu. Teplota fajn, provoz slušnej (všichni jsou v Alpách :)), bestie letí jak vypálená devítka za zvuku odstřelu v kamenolomu. Největší vopruz je úsek od Šumperka, poněvadž navazuje jedna obec za druhou…...a pak už jeeen zatáčky a jsem nahoře. Hledat na parkovišti vůbec nemusím, stromík mě hned práskne do zornýho pole a čerstvej majitel si lebedí v trávě vedle něj. Parkuju, a když bestii umlčím, zase můžou všichni přítomní pokračovat ve žvanění. Zdravíme se, máme radost, že se zase vidíme, překotně mluvíme, všechno je nám k smíchu. Obhlížím stromka jako kolaudační komise, chválím koupi, protože vypadá dost dobře. Jednohlasně zvolenej kofein naše kroky namíří k hospůdce u parkoviště, panuje podvečerní pohoda a klídek, žvanění nemá konce. Když jdu platit kafe, vlítnu do lokálu a uvědomím si, že nemám roušku na čumáku. Kajícně z prostředka výčepu halekám „nemám roušku, ale za to mám kartu a účet v plusu, stačí??!“ Pobaveně pokynuli. Jasně, že stačilo. Zvedáme kotvy, rychle plánujeme cestu, jedu první. Zase absolvujeme vopruz vesnicema, stromka si hlídám v zrcátkách a jedu na lehoučkej plyn. V Šumperku změníme směr na Hanušovice, do Branné, přes Vikantice, nad Habarticema zastavujeme. Jsem jak delegát na poznávacím zájezdu. Za jízdy ukazuju rukou na všechno možný, co stojí za všimnutí. Tenhle kraj zatraceně dobře znám, jen ne ze sedla motorky. Takže horizont nad Kopřivnou, hrad v Branné a Kolštejnský okruh, Vikantice (o kterých natočil Miroslav Krobot film Díra u Hanušovic, což nemohlo být výstižnější jak názvem tak obsahem), dechberoucí výhled z cesty k Habarticím na masiv Kralickýho Sněžníku, Rychlebský hory, Hrubý Jeseník, Dlouhý stráně a větrnou elektrárnu pod nima, Praděd…..Boží krajina, drsná, nádherná…..dokonce se povede zkontrolovat mládě na krosce, který mě stihne zase spolehlivě odbourat svýma pubertálníma kecama. Po kom to asi tak má…. Z Hanušovic lemujeme řeku Moravu, na podvečerní obloze trčí k nebi jak vysoustruhovaná Stezka v oblacích. Cestu znám tak tuze moc dobře, že to občas nemůžu vydržet, a musím prásknout do koní, potáhnout a nechat bestii pomazlit zatáčky. Waauuuu…...tělesnej výplach, chemický erupce, brnění v celým těle, neskutečný emoce, tlak a tep mám propojený s otáčkama a výkonem, a jejich vzestup je jak láva, co stoupá sopkou k explozi….fantastický. Ještě stihneme zjistit, že místní kulturní zařízení má příznivou otvírací dobu, takže smích a žvanění mají zelenou. Na šťastnej návrat cinkne domácí slivovice a prach z toulačky spláchne točený. Skvělej den, díky za něj! Musím ovšem frajersky přiznat, že kombinace pitnýho režimu a žaludku zejícího prázdnotou byla, jako když na operační sál dorazí anestezilog. Úmrtnost ze sta možných procent a ráno mám pocit, že čekám na patologa. Svádím v sobě boj, jestli vyjet, protože to bude teda pekelná dřina. Jenže den je ještě trochu volnej a bůhví, kdy bude další. Kolem poledne zaburácí u doupěte Venom, žádnej Venda, dneska ví, že má totálně navrch. V Poličce to vzdávám a pokorně otáčím směr na Lanškroun přes Svitavy, na Králíky přes Štíty, ovšem v Žamberku je jasný, že vamberák musím hryznout, přes to vlak nejede. U doupěte se cítím jak horník, co po prodloužený směně vylezl z uranových dolů. A to mě ještě čeká směna v doupěti, poněvadž nevím, kdy se vrátí mládě, proviant musí být nachystanej, Chichiiii, jenže přijíždí udělat přepadovku další bezvadnej kamarád na černým ďáblovi, takže další hoďku žvaníme a žvaníme a snažíme se stihnout všechno možný probrat. Včetně Vendy, ze kterýho bude za chvíli pěkně pyšnej parchant, poněvadž je na něj spousta lidí zvědavá, spousta lidí ho chce vidět a spoustu toho o sobě slyší. Možná zkouší vystrčit drápy, vycenit zuby a žrát hlavy, jeeenže já mám tu varující vlčici v sobě (i na sobě) taky…..
Víkend i se splněnými povinnostmi šel do finále hooodně pozdě v noci a to se na svým začátku tvářil, jako převelice časově osekanej. Než upadnu do totálního bezvědomí, uvědomuju si, že mám pořád usměvavej čumák, a duši nacpanou k prasknutí…..tvl, to byl víkend….skvostnej! Nikdy nezapomenu poděkovat, takže díky, díky moc…...

10.07.2021 – 206 km
Trasa: Žamberk, Králíky, Šumperk, Sobotín, Skřítek, Sobotín, Šumperk, Hanušovice, Branná, Vikantice, Habartice, Jindřichov, Hanušovice, Králíky, Žamberk

11.07.2021 – 192 km
Trasa: Žamberk, Česká Třebová, Polička, Svitavy, Lanškroun, Štíty, Králíky, Žamberk, Vamberk, Žamberk