Sardnie 2023 17.den Taxembach Yamaha FZ6 Fazer S2

Vlastník	ndravec
Vloženo	17.9.2020
Aktualizováno	12.6.2021
Zobrazeno	621x

Dnes pokračujeme na cestě domů opět do Taxembachu odkud jsme před 14 dny vyrazili. Čeká nás pěkný úsek přes Dolomity. První zastávka v malé vesnici jak jinak než na kafe. Lidí na malém náměstí jak v úle. Dobře, dám si teda ledové kafe. Dostal jsem zmzlinový pohár s pidi midi kávou za 8 €. Dále jsme pokračovali na Passo Podoi, kde při výjezdu nahoru jsme dohnali sem se plazící český autobus. Bus dělal špunt pro všechny. Tak že se za ním táhla fakt dlouhá kolona. Předjíždět se zde moc nedá, je to samá zatáčka, samá tornante. Navíc se zde potkal v protisměru s dalším busem a vyhýbaly se fakt těžce. Když jsem ho chtěl pak při rozjezdu předjet tak mi to šoupnul rovně přes zatáčku a málem mě sundal. Zůstal jsem díky němu po zahmcnutí na brzdy stát v protisměru. Pavel už čekal nahoře. Chtěl jsem si po příjezdu nahoru zastavit a koupit magnetku. Pavel prohlásil, že nás dohoní ten bus a to že nechceme a že jedem jedem dolů do Arabby. To mě teda fakt mrzelo. Jenže to jsem nevěděl jak to bude dál. Tam dáváme v naší hospodě oběd. Já tu magnetku ale chtěl, kdo ví kdy sem zase pojedu, a tak vyrážím ji shánět po Arabbě. Všechno všude zavřené, nikde nic. Rozhoduju se, že se tedy vrátím zpátky na passo kde jsem si ji mohli koupit ihned. Pavel, že na mě čekat nebude a že jede napřed. Přitom nahoru mi to trvalo 10 minut a dolů 20. Mohl klidně počkat nebo jet se mnou. Prostě mi na dalších 200 km do Taxembachu ujel. To mě fakt naštval ! Myslím, že když jedou lidi spolu tak jeden na druhého alespoň někde čeká a né že ho tam nechá napospas a jede si sám. Co kdyby se jednomu nebo druhému něco cestou stalo ?! Když jsem jel první já, průběžně jsem mapoval ve zpětném zrcátku jestli za mnou jede, kde je. Když jsem ho neviděl, zastavil jsem nebo zpomalil až teprve potom co jsem ho měl v zrcátku jsem zase jel normálně. Jenže to jsem já, ne Pavel. Tohle mi udělal už vloni na Gradě, že mi zdrhnul a já pak sbíral kufr po zemi a on místo toho, aby mi pomohl si seděl spokojeně v kavárně na kávičce a pomáhali mi jiní, úplně cizí motorkáři. To se mi nelíbí. To můžu jezdit rovnou sám a zastavit se kdy a kde chci a jet si dle svého. A vždycky se najde někdo kdo se zeptá jestli nepotřebuju s něčím pomoc, jestli je všechno v pořádku a nemusím celou cestu někoho dohánět, protože on má silnější motorku než já a tak.
Tak že jsem jel sám, jako kdybych tu sám byl a nikam už nepospíchal. Jen jsem jistil čas na příjezd do Taxembachu ať tam nepřijedu Bůh ví kdy. Při příjezdu na benzínku kde jsme odbočovali při začátku naší cesty do Dolomit jsem uvažoval jestli nesjet ještě ten samý kousek k nedalekému jezeru na začátku Dolomit, protože mě před tím Pavel nenechal ani zastavit a udělat alespoň jednu fotku. Jenže to bylo už pozdě a vypadalo to na déšť a dnes už bylo na tento výlet též pozdě. Rozhodl jsem se v místní cukrárně dát ještě poslední kafe a zmrzlinu v Itálii. Pavel byl už stejně pryč. Tak to bylo jedno. Chvíli jsem poseděl a udělal ještě pár fotek. Do Taxembachu zbývalo ještě neskutečných 150 km a bylo asi 16.45 h. Vracím se stejnou cestou jako sem, tunelem přes Mittersil. Bohužel na mýtnici to z obou stran stojí, protože paní dojela Audina, a tak ji tu tahají z trati. Tak to chvíli trvá a tvoří se kolony. Do Taxembachu přijíždím o to déle, v 19.15 h. Pavel už tu 2 hodiny zebluje a podivuje se kde jsem tak dlouho, když jsem ztratil jen půl hodiny ?! A není to jedno ? Mohl si to užít a jet na pohodu se mnou, jenže to on neumí a musí letět jak ohnivá střela. Ale já mám jinou, slabší, motorku než on. A kvůli němu se zabít nikde nechci. A je stejně je jedno jestli přijedu o půl hodiny dřív nebo dýl. Co ? Tak bych tam stejně jen už seděl a to je všechno. Takhle jsem jel napohodu krásnýma Alpama. Je mi to jedno. Má jediný štěstí, že jsem jel tak dlouho sám, protože jsem to alespoň vydýchal a nebyl tak naštvaný jako ze začátku a nadával mu sám pro sebe do helmy ! V taxembachu měl sraz se dvěma kamrády se kterými se měl následující den vracet zase zpátky na Gardu. Jenže u něj doma nastaly nějaké komplikace se synem, tak i on se následující den vracel domů, do Brna.
No měli štěstí, protože kdyby jim předváděl co mě, moc nadšení by z něho nebyli, když to tam kluci vůbec neznali. Tak že jsme večer poseděli nad mnou zaslouženou českou Plzničkou a večeří: Já byl po dnešních 400 km úplně mrtvej a šel spát, protože zítra musím dojet domů na jeden zítah a mám to ještě o 200 km dál.

Konečné kilometry: 65 875 km
Ujeté kilometry: 408,8 km
Kumulativní kilometry této cesty: 4 342,7 km