Honda CRF1100L Africa Twin Adventure Sports (2020)

Ačkoli to podle zápisů v deníčku vypadá, že naše redakční Africa spinká někde v garáži pod plachtou, opak je pravdou. Jezdí tolik, že na nějaké vypisování poznatků není čas. Drtivou většinu času ji má Vláďa, který na ní tráví v terénu více času než na silnici, ale teď jsem mu ji alespoň na pár dní odcizil já.
O tom, že je ATAS skvělou volbou jak na cestování, tak offroadování, jsme toho napsali už spoustu. Ovšem mě coby kolenovrta vždycky zajímá u motorek to, s jakou spotřebou jezdí. Prostě mám takovou úchylku. Chci to vědět, nejezdím tak pořád, ale čas od času mě to prostě chytne a ukazatel spotřeby se stane mým nejsledovanějším ukazatelem. Zajímá mě to třeba i z toho důvodu, abych věděl, s čím počítat, když mi hladina paliva v nádrži spadne na rezervu a benzínka široko daleko nikde.
A musím říct, že mě Africa ne překvapila, ale přímo šokovala! Fakt. Bral jsem si ji v podvečer u Vládi v Modřanech a měl před sebou cestu do východních Čech, která začínala hustým pražským provozem. Všechno vynulovat, otřít zpocené čelo, nasadit helmu, nastartovat (těch 10 vteřin, co trvá, než se načte úvodní obrazovka, je fakt nekonečných) a můžu vyrazit. Vláďa má trochu dopředu natočená řídítka pro lepší chování v terénu, na která si musím zvykat, a co si budeme nalhávat, po těch více než 5500 km už je zadní guma Michelin Karoo Street už dost jetá, zejména když zná provoz většinou buď terén, nebo rychlá přeprava po dálnici.
Při poskakování v Modřanech začíná spotřeba na nějakých 6,8 l/100 km a mým tajným cílem je, abych ji sklepal na pět rovných . Ještě nemám tušení, jestli to vůbec je reálné, přeci jen ta motorka má dva válce, 1100 kubíků, přes 100 koní i newtonmetrů, skoro čtvrt tuny a zubaté gumy, to není zrovna kombinace na economy run... Jenže jaké je mé překvapení, když tam těch pět litrů padne ještě v Praze na ucpané Jugospojce! Ta je zase "pěkná", naštěstí s sebou nemám kufry, takže proplétání se mezi auty jde moc pěkně, protože Africa je hubená a z vysokého sedla máte dobrý přehled. Většinou dvojka, blikačky, oči na stopkách, ruce i nohy připravené na páčkách...
Co se stane, až na Čerňáku najedu na D11 a vyrazím směr východ? Buď spotřeba ještě spadne, protože motor poběží při ustálených otáčkách bez akcelerace, nebo naroste kvůli vyšším otáčkám. Africa je ale tak velký objem a má tak dlouhý převod (30 km/h na 1000 otáček na šestku), že sázím spíš na to první. Měním cíl na 4,5 l/100 km ! Provoz je sice docela silný, ale daří se mi plout vlastním rytmem. Nahazuji na tempomatu 110 km/h, otáčkoměr ukazuje cca 3600, to by mohlo být úsporné. Trochu laboruji s plexi, to má ATAS hodně vysoké, a nakonec to končí tak, že jej mám po celou dobu v té nejnižší poloze, která je mi paradoxně nejpříjemnější. Navíc tak snižuji čelní odpor, takže taky dobře. A spotřeba padá a padá! Čtyři sedm, čtyři a půl, čtyři celá tři! Ty jo, dostanu se na čtyři rovné?
Dostanu, ale níž už to jít moc nechce. Trvá desítky kilometrů, než tam spadne pod čtyři, a já jen nechápu - fakt takováhle kráva a při rychlosti, která není kosmická, ale úplně loudavá také ne, dokážu jet za 3,8 l/100 km?! Celou dobu se bavím sledováním ukazatele dojezdu. Nádrž mi ukazovala dva dílky a dojezd 150 km, když jsem motorku přebíral, na konci mé dálniční štreky na 68. kilometru mám jeden dílek a dojezd 140 km. Vzápětí beru 16 litrů, abych neměl nerva, ukazatel jde do plna a dojezd v tu ránu na 650 km! Tak to je slušná porce.
Mám před sebou nějakých 60 km po okreskách a vím, že dolů už to nepůjde. Spíš mám strach, aby to nešlo nahoru. Velkým motorům na spotřebu prospívá právě ustálená rychlost , která díky dlouhému převodu může být i překvapivě vysoká, ale hlavně neakcelerovat. To pak do motoru tečou nesmysly. Výjezdy z obcí proto dávám plynule, nic dramatického, plynová rukojeť nepozná snad více než čtvrtinu svého rozsahu. Dotáhnout na 110 km/h (jsem rebel a porušuji dopravní předpisy, já vím ), cvaknout tempomat a snažit se zbytečně nebrzdit. Občas je samozřejmě nutné předjet a v některých pasážích se prostě neubráním, abych se trochu nesvezl , navíc se terén začíná vlnit nahoru a dolů, takže mám zadek stažený, abych zůstal pod tou čtyřlitrovou hranicí. Nakonec se to povede a po 172 km dojíždím domů s průměrem 3,9 l/100 km . Rozdíl v čase proti tomu, kdybych jel normálně se spotřebou kolem pěti, je tak maximálně 10 minut, s cenou benzínu 25,50, za které jsem tankoval, jsem ale na magické korunce na kilometr. Mé šetřílkovské já je štěstím bez sebe
Honzis