ČZ 175 (1938)

Klasický motocykl z konce třicátých let s již nožním řazením.

Více fotografii

První dojmy - Veteránistovi (tedy včetně mě) musí taková motorka učarovat na první pohled. Jízda je požitkem a při každém návratu domů se těším na další výjezd. Je to tak fajn svezení, že mám ubroušené obě stupačky od zatáček :D

Recenze

Motorku jsem koupil jako složeninu/vrak v době studia. Byla zakoupena na Aukru ještě v dobách normálních cen.
Tak jak jsem ji zakoupil, tak čekala několik let, až na ni přijde řada.
Nakonec jsem se do ni pustil s flexou na podzim roku 2016.





Původně jsem si stanovil termín, že na jaře následujícího roku bude jezdit, ale protože jen na opravu kliky a výbrus (píst s deflektorem) jsem čekal téměř rok, tak se závěr renovace přesunul až na další jaro.
Původní nosníky rámu byly prasklé a rukou kutila neodborně zavařené. Pro bezpečnou jízdu jsem proto zvolil variantu výroby a výměny všech nosných profilů rámu. Nechtěl jsem, aby se motorka složila pod zadkem na prvním výmolu.
Mnoho dílů pocházelo z 250, a některé byly poškozené natolik, že nešly použít. Ale nakonec se vše podařilo sehnat.
Kola jsem si vyplétal sám, předtím jsem ale musel zadat výrobu nových drátů na míru.
Přípravu pod lak jsem si dělal sám, vrchní lak s kamarádem. Linkování jsem také dělal sám, a byla to asi týdenní práce, ale asi se celkem povedlo.
Motor se skládá celkem pěkně, trochu jsem na straně dynama vylepšil těsnění. Místo koženého těsnění jsem vysoustružil domek pro guferko, a je to uchycené (s papírovým těsněním) přes tři šroubky do bloku. Dá se to kdykoliv vrátit do origo stavu.





Trochu horší je to s jehlovými ložisky na klikovce, musí se použít náhrada za atyp. Použity jehlová ložiska řady NKI, s lepeným vnitřním kroužkem vhodným Loctitem.
Další problém byl se spojkou. Spojkový koš měl velmi hluboké záseky od lamel. Naštěstí velmi šikovný kamarád mi jej zavařil a na děličce přefrézoval na spravné rozměry.
Další věcí která dala zabrat několik dnů bylo převinutí indukční cívky. Ale to zde nebudu podrobně vysvětlovat. Jen to, že vinutí mě dohnalo několikrát málem k šílenství. Nicméně povedlo se, po navinutí ještě následovala vakuová impregnace.






Na finální skládání jsem se těšil, když to roste před očima, tak je to paráda. Všechny šrouby jsem si vyráběl na míru, černil v oleji. Nové sedlo dodal pan Jirčík (nemá chybu). Na kola jsem obul Heidenau (Mitasky mi domů nesmí). Veškeré lanka i vodiče jsou černě oplétané. Výfuky od pana Hadrávka.
Po složení následoval první start a zkušební jízda. Jede to, svítí, troubí, brzdí, kouří (olej do benzínu v poměru 1:22) . Následovalo oběhání veteránklubu, úřadů a začlo se jezdit.
A jezdí se furt a po prvotním odstranění drobných závad jezdí bezporuchově. Jezdí se na ni tak dobře, že mám tendece v každé táhlejší zatáčce brousit stupačkami :)





Ještě dodám, že problémů během renovace bylo víc než dost, ale kdybych to tu měl rozepisovat, tak to dá na celou knihu. Také pro rejpaly dodám, že motorka už při koupi byla složenina, takže sem si nehrál zuby nehty na původní stav a proto jsem přistoupil i na některé replikové díly. Dělal jsem to hlavně pro svoji radost a pro ježdění. Nejsem zastánce, že motorka má stát někde ve výloze. Proto vyjížďky končím většinou s nájezdem 100-350km. Za minulou sezónu jsem na ni najel téměř 4000 km a vždy s návratem domů po vlastní ose.