Slovinsko na prodloužený víkend, hlavně na pohodu. Honda GL1800 GoldWing

Vlastník	Guga
Vloženo	4.1.2018
Aktualizováno	15.5.2021
Zobrazeno	3 337x

Po X-letech nám vyšla s paninkou Lenkou společná "dovolená" bez potomka. "Dovolená" se tomu úplně říci nedá, protože 4 dny je jen prodloužený víkend.
Vzhledem ke všem možným okolnostem, jsem zvolil ubytko na hotelu (ano správně, byli jsme za mastňáky!) Špik, kousek od Kranjské Gory. Navíc byl řešený přesun tam i z5 převážně po rakouských dálnicích, protože když je dovolená, brzké vstávání bývá u nás problém a tak se ten čas musí nějak nahnat

Původní PLÁN vzal v podstatě taky za své, i když ne zcela úplně.

Samotný přesun do Slovinska byl za velmi slunečného počasí a my si tak v klidu užili saunu po dálnici. Po sjezdu z ní, už to samozřejmě bylo lepší. Cestou jsme se omylem dostali do Obertauern, což nás nechalo klidnými, neboť i my si mohli v klidu vychutnat prázdné sjezdovky a hotelové komplexy. Inu, i v této nadmořské výšce bylo kolem 25st. C.
Po příjezdu na hotel, vypakování věcí na pokoji, se ptáme na restauraci, kde bychom se mohli navečeřet, jelikož jsme měli placeno jen přespání se snídaní na 3 noci. Ujal.se nás místní barman, (tiipuju, že i on zažil lepší časy onoho hotelu, nicméně na jeho věk +- 65let, byl neustále výborně naladěn a svým kouzlem dokázal pobavit nejen nás), který nám sice poradil pár restaurací okolo, ale ve finále řekl, že jestli chceme večeřet "tady", tak není problém. Ten nastal až při shlédnutí švédských stolů, neustále doplňovaných. Navíc každý den bylo něco jiného a ke všemu co sníš, to sníš, cena je 18€/os! Extra se platilo pití, které nebylo v ceně večeře. Pochopitelně. Výborná místní kuchyně, mohu doporučit. Samotný pokoj už byl poznamenán datem vzniku a používáním hostů. Pro ty, co si potrpí na mikroskopickou čistotu, tak ti ať radši zvolí jiné ubytování. Personál byl samozřejmě usměvavý a příjemný. Ještě povím, že samotný hotel je v nádherném prostředí a patří k němu i přilehlý kemp.
Dale byly motorky, krom naší, zaparkované pod střechou před recepcí - ano, většina z nich byly GS
To jsem trochu odbočil, ale považuji za nutné sdělit.

Tak čtvrtek za námi a vzhůru na páteční program, ačkoli předpověď počasí neslibovala vůbec krásný den.
První bod pořadí dne byl vodopád Peričnik. Zaparkovali jsme na prvním parkovišti za obcí Mojstrana, upravili oděv do turistického a vydali se vzhůru vpřed! Po zhruba hodinové procházce lesem okolo potoka Triglavska Bistrica, docházíme k hornímu placenému parkovišti u vodopádu. Z parkoviště je to zhruba 250m s převýšením min 45m. Přiznám se bez mučení, bylo to chvílemi jako mučení. Přátelé, to se musí zažít, fotky klamou, tato přírodní nádhera veliká nevynikne v dvourozměrném "rámečku"!
Po asi hodinovém kochání, ukecávám Lenku, že se na to půjdeme podívat ještě o patro výš. Když jsme znovu vystoupali další porci převýšení, Lenka nevěřícně povídá, že jsme u stejného vodopádu. Nebyla to úplně nepravda. Byli jsme o patro výš, kde je přírodní zmenšená kopie. Sem už ale davy turistů zpravidla nezabloudí. Po dalších pár minutách scházíme na občerstvení do domečku s č.p. 69. Povinné foto a už se objevuje na stole káva a štrůdl, ňamka. Následuje prochajda k motorce. To už se začíná zvedat vítr a s ním slibované počasí, které mělo asi 4 hodiny zpoždění. Dobře pro nás. Nicméně i v té bouřce, následně přeháněk, vyrážíme směrem Bohinj, vodopád Savica. Po vykochání se, jdeme na pozdní oběd formou místní zelňačky a chleba. To už čas pokročil a Orlove glave mě i při mé třetí návštěvě Slovinska zase jen zamává, není čas na hrdinství. Ještě krátká zastávka u jezera Bled, nutná částečná fotodokumentace. Zase jsem ho ani neobešel. Kolem 21té večerní se dostáváme na ubytko.
Dáme zasloužené orošené a odpadáme do snové říše.

Víta nás vcelku slunečná sobota. Po kvalitní snídani usedáme do sedel našeho oře a ve stejný čas jako předchozí den vyrážíme na relax den. Přejezd Vršiče klapnul za sucha. Vzhledem k času výjezdu z hotelu za 10, 10; bylo samozřejmě plno po cestě nahoru, na hoře a cestou z hory. Fotky a dárky jsou, můžeme pokračovat v krasojízdě údolím Soči. Než ale úplně opustíme Vršič, odbočíme k pramenu zmíněné řeky. Zase turisti, zase převýšení. Tentokrát trvá výšlap jen 30 minut, vč čekání na uvolnění místa u samotného pramene, protože posledních 50 metrů je v podstatě mírná ferata
Opět vnímáme tu nádhernou přírodu podpořenou sem tam vykukujícím sluncem. Po další půlhodině jedeme na Veliká koryta Soči. Následuje odpočinek a nabírání sil. Kol páté jedeme směr jezero Predil. Zde jen nutná dokumentace do fotoalba a oklikou přes Tarvisio do Kranjské Gory na uměle vytvořené "jezero" Jasna. To si na pohodu obejdeme, nasajeme tu klidnou atmosféru a už se těšíme na večeři a poslední večer ve "stínu" hor na terase restaurace hotelu při ochutnávání místního Chardonay
Na kutě jdeme s půlnocí.

Neděle. Nudný přesun z dovolené domů, do šedin běžných pracovních dní nám zpestřuje stávkující otevírání horního a po té i levého kufru. Na štěstí máme s sebou vak na horní kufr a tak se chudák víko zapotí. Bez boje se ale nedáme. Nakonec to přes den občas povolí a my se můžeme dostat k věcem. Předchozí večer, jsme ještě zijtili, že zhruba 70km od nás "táboří" kamarádi v kempu u jezera Millstatt, které máme cestou. Tak se aspoň pozdravíme, vykoupeme, dáme kávu a pak už jen "zkratkou" na dálnici, která nám ukázala další skvost Alp.
Dálniční přesun nemá cenu komentovat, je to hnus Velebnosti
Mno a také jsem poprvé vyzkoušel dojezd na nádrž. Cesta do SLO, proběhla napůl cesty po dálnici a ne vždy jsem jel přes 110km/h, a tak na pohodu na necelou nádrž dojíždíme až na poslední pumpu před Wurzenpassem v Rakousku.
Zpáteční cesta probíhala ve vyšším tempu a tak jsme na pumpu Ono v Dolním Dvořišti dojeli téměř na výpary, do nádrže na 24l jsem natankovat 23,3l.

V deset večer se přivítáme s výrostkem a za další hodinu se ještě nahříváme pod pergolou ve společnosti "ze sedmého"...

Malé shrnutí. Ubytování jsem hradil přes cestovku, abych mohl využít bonusovou kartu z práce, 3 noci vč. snídaně / 2os => 6666,-kč. Další poplatky byly za vzduch, jídlo a pití, za dálniční rakouskou známku, tunel na stejné dálnici, projeto zhruba 52l benzínu.

Víc fotek nedám, bo nahrávání fotek, je zde za trest.