Honda XL 650V Transalp (2004)

Před týdnem jsem se vrátil z dovolené z Bosny, kterou Transalp úspěšně absolvoval. Trochu jsem se toho bál, ale nakonec jsme to zvládli skvěle.
Ano, samozřejmě jsem věděl, že se nazutím terénních gum nestane přes noc z Transalpa ostré enduro, to jsem ani nečekal. Byl jsem ale zvědavý jak obstojí v tak náročné společnosti, jakou bezesporu byly dvě BMW F800GS a Honda CRM125.
Na silnici to bylo celkem jedno, tam jsem si užíval pohodlí a stejně jsme museli jet pomalu (cca do 80-ti km/h max) aby se juniorovi nezadřela motokroska

Flákač alias bručoun, Pavel neboli vinař a Radek alias rybář a jeho "friťák" (dvoutakt se svými voňavými obláčky nemohl dostat jinou přezdívku) plus moje maličkost, taková byla sestava a nutno říci že skvělá a nekonfliktní.
Ano, někdo maličko chlastá, někdo je nervní když má hlad, jiný nesnáší horko, někdo zase chrápe, ale to jsou nepodstatné detaily. K tomu, jaká byla cesta, se někdy později vyjádřím podrobně v cestopisu, teď bych jen shrnul pár poznatků a pak už se budu věnovat motorce.

Tak předně, jet dodávkou a motorky obuté na špuntech, to byl nápad roku. Ano, dřív jsme se takovým posmívali, co je to za zhovadilost, vozit si cestovní motorku autem. Ale po předloňské Albánii, kdy se univerzální gumy ukázaly jako výborné na silnici a naprosto na h...o v terénu, jsme zjistili, že pokud si chce člověk trochu terén užít a ne ho jen přežít, není jiná cesta. Univerzální pneu toho v terénu moc nedokážou a terénní pneu se zase za těch cca 800km po dálnici sjedou a pak jsou k ničemu. A tak, když Václav jakožto majitel dodávky navrhl, že zná nějakého Pavla co vlastní plaťák, který je odzkoušený pro převoz čtyř motorek, nadšeně jsem souhlasil.

Co se týče Bosny jako takové, nemusím se tu asi moc rozepisovat. Ti co tam byli, ví, ti co ještě ne, si můžou přečíst na toto téma mnoho cestopisů. Shrnu to jen tak, že obecně celý Balkán je prostě úžasný. Nádherná příroda, příjemní lidé, výborné jídlo, dobré ceny (toto platí jen pro Bosnu). Díky spoustě prázdných a polorozbořených domů jakožto pozůstatku války a obecné chudobě, není první dojem kdovíjaký, ale nedejte na něj. Vše stálo za to, ježdění, ubytování, příroda, lidé a hlavně "to žrádlo" Jak se v Bosně vaří, to je kapitola sama pro sebe, zapomeňte na konzervy a šup do hospody ochutnat něco místního !

Ohledně cestopisu...nevím, jestli se mi bude chtít na toto téma něco psát. Psaní mě sice moc baví, ale vzhledem k tomu kolik jsme všude potkali Čechů, počítám, že přes zimu bude každý druhý cestopis z Bosny
Myslím, že knížka "Bosenské šotolinky" je velice populární, neboť jsme se potkávali všichni na stejných místech a motorkáři jiné národnosti než české či slovenské se během našeho pobytu jaksi nevyskytovali.

A teď tedy k motorce. Jak už jsem psal, na silnici to bylo bez chybičky. Sice to na špuntech hučelo a do zatáčky se to vlnilo a houpalo jak na žvejkačce, ale byla to celkem sranda. Lehký terén, to znamená nějaká ta šotolinka, to bylo taky v pohodě. V těžším terénu, to znamená velké šutry, ideálně do kopce a ještě po dešti, nebo blátíčko, to už bylo horší. Motorka projela úplně vše co ostatní, ale přeci jen pomaleji.
V jednu chvíli došlo od majitele obludy (F800GS ve verzi Adventure, takže přehnaně široká, těžká i vysoká) na dotaz proč jedu tak pomalu. Odvětil jsem, že s tímhle podvozkem toho moc neudělám a ať si to sám zkusí. Vsedě z toho bolí záda a ve stoje zase nohy. A tak se mi podařilo se jednoduchou fintou dostat na o něco pohodlnější stroj Však jsem taky na Pavla pěkných pár km nepočkal i když jsme se dostali nakonec na silnici. To abych si tu obludu pořádně zkusil. Mno, jako stálý odpůrce BMW si to ještě pořád asi nepořídím, rozhodně ne tuhle nafouknutou verzi, ale někdy časem by se o té základní, menší a lehčí dalo asi uvažovat. Ten podvozek je prostě úplně někde jinde a i s mou muší vahou funguje, to znamená že na tom neposkakuju, ale dobře to tlumí. Ohledně motoru už je znát, že je to moderní a tudíž lehce ucukaná stříkačka s výkonem víc nežli dostatečným. Líbí se mi krátké rychlosti a schopnost se rozjet na volnoběh. Nevibruje, necuká, pohoda.
Když jsem Pavla konečně pustil zpět na jeho stroj a ptal se ho na dojmy z Transalpa, zakroutil očima a řekl: "podvozek, to je hrůza, ale ten motor, ten je úžasnej..."
S čímž musím souhlasit. Podvozek Hondy je z minulého století, ale díky jeho hodnému a naprosto nezáludnému motoru jsem projel i ten nejtěžší terén celkem v pohodě. Co si koupím po něm, ještě nevím. Ale v jednom mám jasno, už nikdy žádný ucukaný vibrující jednoválec. Tam, kde bych s XTčkem musel zběsile spojkovat, nebo trápit motor podtáčením, jsem se s Hondou prostě jen vezl. Do terénu prostě jedině a jen dvouválec. A ačkoliv má BMW osmistovka rozhodně co nabídnout, ta jemnost po přidání plynu...to už se dnes nevidí. Co na tom, že Honda žere o cca dva litry více a má o 30k menší výkon, spotřebu neřeším a i těch 53k mi v terénu naprosto stačilo.

No a na závěr pár fotek...