Suzuki LS 650 Savage custom (1993)

dvoukulička jednovalička se širší hýždí a překopaná a prodloužená tak,aby se z pověstné nezkrotné kobylky stala tvrdohlavou královnou cest.

První dojmy - Po dlouhém a dlouhém rozhodování se, který stroj by byl pro mne nejvhodnější mi zcela náhodou padla do oka právě savage, první upoutání byl její zvuk a na druhé upoutání už bylo jasno. Je poněkud menší, ale to jí vůbec neubírá ani na kráse ani na síle.

Doplňky na motorce - suzuki savage – OD výměny sedla KE kompletní přestavbě

O motorky jsem se začal zajímat teprve před dvěma lety a to jen díky souhře náhod.
Chtěl jsem tehdy koupit něco lehčího, spíš na kratší trasy, do práce, k rybníku na koupání a podobně. Ale nějak mě nic extra nezaujalo. Až jednou, projel kolem mě chlápek na Suzuki Savage. A bylo vybráno :) Možná si leckdo teď řekne „jednoválec? Jen 23 (papírově) kilowatt? A takhle malý? Nuda.“ Ale co, srdci neporučíš a to moje už se rozhodlo.

Po zakoupení vlastní savičky a několika jízdách jsem si odsouhlasil výběr jako chvalitebný- zadní část těla společně se zádama se trošku hádaly se zbytkem těla, hlavně po delší jízdě. No a jelikož pracuju jako strojní zámečník, rozhodl jsem se trošku si ty cesty zpohodlnit.

Přestavba:

Prvotní myšlenka-jak říká nadpis-byla jednoduchá. Buď vyměnit sedlo nebo přichytit druhé sedlo pro batůžka tak, aby se dalo zvednout jako opěrka. Takže sedím, koukám, přemýšlím a najednou záludná myšlenka: „to přední kolo vypadá jak lízátko“. Moc se mi nelíbil koncept předního kola „kruh-tyčka ze středu“ a nějaké „odstředění“ by skvěle řešila vidlice typu springer. Kolo by se tak dostalo víc dopředu a motorka by se tím prodloužila. Kdybych ji pak prodloužil i dozadu a použil masivnější zadní kolo, lépe by seděla a jelo by se na ní jak na vlnách. Takže koukám na internet a po pár fotkách mám jasno: sedlo počká, první bude vepředu springer vidlice, pak prodloužím zadní kyvku a dám širší kolo. Prostě kompletní změna podvozku. Stroj bude asi o něco lenivější, ale já nikdy nikam moc nechvátám :)

Springer vidlice:

Předem jsem zamítl jakýkoli náznak strojní výroby, moje vybavení je dosti omezené (bruska, mikrobruska, svářečka elektroda, vrtačka do ruky a stojanovka) a když už to budu všechno dělat ručně, tak ať to ručně i vypadá, prostě to přiznám. Taky se pokusím využít co nejvíc původních dílů, ušetří mi to někde až zbytečnou práci a pak i dumání co s tím, co zbylo.

Oficiální vidlice od DNA nebo Paughco mi přišly dost malé (zkrátka mám rád masivnější věci), takže jsem se rozhodl ušít vlastní springerku na míru.

Původní šavle byly z trubek vnější průměr 38mm. Takže dělám první nohy taky průměr 38, nechávám původní brýle (horní i spodní) a mezi ně dělám ještě mezibrýle, kterými budou procházet druhé dvě tenčí nohy. Na pružiny (2 spodní tlačné, 2 horní tažné) dělám výkres a posílám do pérovny. Vypočítat vhodný rozměr a sílu pružin bylo tady asi to nejtěžší.

Přední kolo nechávám původní, jen brzdový třmen dávám na druhou stranu, čili musím otočit kolo a převrátit gumu. Blatník dělám z dvojky plechu, stočím z něj „okap“ a pak po 15mm nařezávám a šup, blatník jest. Jen vyvařit.










Zkouším smontovat vidlici i s předním kolem, sedí to dobře.





Vidlice na rámu, taky sedí dobře a přední kolo je víc vepředu, vypadá to líp než jsem čekal, vůbec ne jako lízátko :)

A teď co barva, no, přiznám se, mám rád chrom, ale doma udělám jen stříkaný-zkusím.





1. polyuretan černý a co nejlesklejší
2. jeden 400ml speciální sprej odněkud z Francouzska, cena 3500,- (jo, je to hodně).

Postup: na polyuretan rychlým tahem vždycky stříknout „chrom“ a hned druhou rukou fén a fénovat do sucha (asi půl minuty), po cca 3 vteřinách začne skutečně nabíhat chrom. A tak se to opakuje, dokud není nástřik všude (tahle vidlice trvala skoro 3 hodiny).

Ale výsledek vůbec není špatný-za ty prachy :)











Po tomto se dal celý předek dohromady, bylo na čase vyzkoušet jízdní vlastnosti, a jelikož začínala právě sezóna, dodělal jsem jen předek a rozhodl se užít si v polopřestavbě sezónu.





---

Po slušně odježděné sezóně s novým předkem nastal čas vrátit se do dílny a vrhnout se na to, co se nestihlo v předchozí zimě. Nová springerka se osvědčila, ovládání celého stroje přinášelo zvláštní dojem, že zatímco předtím člověk o předním kole skoro ani nevěděl, nyní probíhala při jízdě jakási „oboustranná komunikace“.

Jediný problém se vyskytl s „chromem“. Onen stříkaný „chrom“ totiž během sezóny postupně šedl a šedl, až byl z něho myší kožíšek. Čím by to mohlo být? Těžko říct..

Plán na další zimu zněl tedy takto:

1. -obrousit celý předek až na kov a naleštit samotné železo (pak překrýt bezbarvým lakem)
2. -totéž s rámem, kam se až dostanu.
3. -jelikož se mi podařilo sehnat zadní kolo 240/40-18, bylo třeba vyrobit zadní kyvku na
toto kolo, poté opět naleštit a přelakovat (ke kolu vyrobit blatník a napojit svítítka).
4. -když už budu v ráži, vyrobím si přepáčko stupaček a širší řidítka, poté opět leštit/lakovat.
5. -doladit detaily a všechno to rozpohybovat a spohybovat.
6. -pomodlit se a zneužít nejbližší silnici :)

Předek byl obroušen a naleštěn brusným kotoučem 800 (používají lakýrníci), takže se lesknul jak dědova šiška.

Po nalakování se naplno projevila nádherná barva železa. Totiž: zatímco chrom bývá bíle stříbrný s nádechem do modra (někdy bohužel i do žluta), železo má překrásný stříbřitě sametový odstín s nádechem černé.











S rámem se dělo prakticky totéž, jen jsem neleštil osmistovkou, ale pouze jemným drátěným kartáčem, kvůli číslu i kvůli původním svarům kolem krku.
Rám je sice tím pádem trochu tmavší, ale co už no :)





Nyní přišlo na řadu nové zadní kolo.

Zde se vyskytlo docela dost problémů, původní zadní kolo totiž mělo šířku 140 a bubnovou brzdu, to nové 240 a brzdu kotoučovou.











Původní odpružení na takovou šířku gumy nestačilo s úchyty, takže se muselo dát jinak a jinam. Jeden tlumič totiž zasahoval do hnacího řemenu a druhý dokonce přímo do pneumatiky.
A přední hnací řemenice nebyla samozřejmě k použití už vůbec, protože s ohledem na zadní řemenici byla utopená o 50mm! O blatníku se ani rozepisovat nebudu, jen že se dělal tak jako ten přední a podle profilu kola.





Kyvka:

Inu: nejdřív jsem postavil přípravek, podle něj se z coulových trubek ohýbal a vařil základ kyvné vidlice, kde bylo nejdůležitější, aby spolu byly osy v dokonalé rovnoběžnosti a zároveň v takové vzdálenosti, aby vyhovoval hnací řemen a aby si trubky s řemenem vzájemně nepřekážely (proto také ten vaničkovitý tvar).
poté se na zkoušku nandalo nové zadní kolo, což ukázalo, čím se zabývat dále.






Byl naštelován a na dolním konci uchycen blatník.
Podle něj se vařil a ohýbal horní díl kyvné,





který slouží zároveň i jako bod pro uchycení dost unikátního přepáčka odpružení.
Zde je rozložený pákový systém:






Na odpružení bylo použito původních tlumičů a toto přepáčko, které umožnilo dostat tlumiče přímo mezi rám a zadní kolo. (S výpočtem toho celého kompletu raději nebudu nikoho zatěžovat.)

Po složitém měření, svařování a mnoha a mnoha zkouškách jsem pokusně nainstaloval celou kyvku, přepáko a sedl na rám se zapojenými tlumiči. Výsledek mne docela překvapil, na „zhoupnutí“ reagoval celý ten „hardsoftcentraltail“ systém velice jemně a zároveň sebejistě, zlepšil se i zdvih kola a odpružení se „zakulatilo“. Ze začátku měkké a na konci čím dál tvrdší s tím,že tlumiče byly nastavené na zatížení 2. Po přepnutí na zatížení 1 se to drželo celé až u spodního dorazu a po přepnutí na č. 3 jsem získal hardtail :)

Teď všechno sundat, brousit a pak leštit a leštit a leštit-a pak odmastit a lakovat.

Přední hnací řemeničku vyrábím spolu se známým-profíkem, napřed na šťouchačku udělat vnitřní zuby a pak na frézu udělat zuby vnější, přidat vně řemenice ložisko s držákem, který nedovolí, aby se řemenice na hřídeli „lámala“.





Během výroby řemenice mě čekají dva úkoly: vyrobit držák na výfuk a ušít nové sedlo.

Před držákem na výfuk se musel vyrobit mezikus na svod,tak, abych celý tlumič výfuku poslal kamkoli jinam než do zadní kyvky.

Pak jen vše upevnit a udělat samotný držák.





Co se týče sedla, je to prosté-jehla, pevná nit, šídlo a kus hovězí kůže. Z hlediska přílišné světlosti kůže byla tato po ušití ještě obarvena na tmavě hnědou. Ze dvou zbytků dělám ještě „bačkůrky“ na předkopy, protože žádný lak zkrátka dlouhodobě podrážky od písku neustojí.











..tak a tohle je výsledek :)




































a tady pro srovnání origo stav vs. přestavba

Recenze

Původní model není vůbec špatný, na oko velmi pěkně řešený design, jednoválcový motor se nekrčí nýbrž přímo tyčí pod malou kapkovitou nádrží, dosti velké přední kolo je taktéž značnou dominantou, obzvlášť je-li pěkně naleštěné. Jízdní vlastnosti jsou dost specifické a nesednou každému, tohle je stroj, který má svou vlastní poněkud divočejší náturu a se kterým se jezdec musí nějaký čas seznamovat a rozhodně nedostane nic zadarmo.