Aprilia Caponord 1200 (2016)

Emotion maker, charisma a osobnost - zabaleno v elegantním italském kabátku.

• 

• 

• 

• 

• Na téhle m...

• Od pantáty...

• Dobrá otáz...

• VRRRRRRRAA...

• Je super, ...

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Luboš Hamouz - APRILIA Kladno (Kla

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CRF1000L Africa Twin: Motorka super - ale já asi nedocením všechny její přednosti

První dojmy - Škube to, topí to, je to těžké a vysoké - tak tuhle určitě ne! :-) No a stačilo pár desítek kilometrů za městem - a rázem bylo vše jinak.

Motorku bych doporučil pro - Podle mne je vhodná jak pro projetí půl Evropy (vzhledem k váze a kolům tedy míněno po silnici), tak i k nadopování se adrenalinem v zatáčkách. Ale bude to chtít asi už trošku vyježděného majitele.

Doplňky na motorce - Verze Travel Pack, takže k základu přibyl semiaktivní podvozek ADD, vyhřívané hefty, tempomat a dva boční kufry. Nad rámec ještě snížené gelové sedlo, laďák od Arrow, padací rámy R&G, plexi MRA Vario, hrazda s aktivním držákem na Garmina.

Recenze

Po cca 1 měsící a 3500 km bych už asi měl být schopný alespoň částečně objektivního hodnocení. Takže - jak to všechno začalo?

Čtvrtou sezónu na japonském litrovém čtyřválci jsem začal přemýšlet nad návratem k dvouválci, tentokrát ovšem o něco objemnějšímu. Nic mne k tomu nenutilo, se Soňou jsem byl maximálně spokojen, ale... To je prostě jak se ženskou . Zkusil jsem (aspoň na pár kilometrů) novou Africu - a paráda, jenže mi pro mne přišla už přeci jen poněkud více ultimativnější, než bych potřeboval. Testoval jsem i Crossrunnera, motor z VFR úžasný - ale chce to držet ji pod krkem, a to se taky pořád nedá; plus další věci, které se mi ne úplně pozdávaly. A pak jsem si jednoho pošmourného dubnového dne na Vrbovce půjčoval Caponorda ve verzi Rallye.
První kilometry se nesly ve znamení mého totálního znechucení: po městě ucukané, vibrující, topilo to pod zadek, bylo to těžké... Jenže - jakmile jsem se vymotal směrem na Slapy a Mníšek, přistihl jsem se po cca 10 kilometrech s hubou od ucha k uchu. A bylo definitivně rozhodnuto. Zvážil jsem co a jak, řekl si, že pro mne bude lepší verze Travel Pack, popřemýšlel, zda a jak dlouho vydržím tichou domácnost... A objednal.

A jak ji tedy vidím už přeci jen po nějakém soužití? Asi by bylo lepší začít tím, co ve mně nadšení až tak nebudí:
1. Není to motorka do města.
Proti hraje vyšší hmotnost a těžké zpřevodování (zvykám si na skutečnost, že jednička je plnohodnotný rychlostní stupeň a ne jen kvalt na rozjetí; začínám uvažovat, zda by to nevyřešilo přidání zubu na rozetě), takže je nutné poměrně hodně spojčit. Spojka, ač hydraulická, jde poměrně ztuha, trpí zápěstí. A ačkoliv dvouválec do V, nízké otáčky nerad. Takže sečteno, podtrženo - průjezd kolonami, přes centra měst a podobné radosti jsou (alespoň pro mne ano) poměrně nepříjemné. Sice jsem si ji na ježdění do města nepořizoval, ale při cestování se těm městům, kolonám atd. nevyhnu - a je třeba s tím tedy i počítat.
2. Topí to.
Zejména při pomalé rychlosti (opět kolony, město apod.) je znát nárůst teploty pod zadkem a v okolí kolen. V chladném počasí příjemné, v teplém nikoliv . Za jízdy žádný problém. Ale to je více vlastnost, než cokoliv jiného.
3. Je to (relativně) vysoké a těžké.
Opět - vlastnost a můj problém výškově nedomrlého jedince (177). Už zas musím koukat, kam a jestli vůbec došlápnu... V zatáčce až neskutečně klidná a stabilní, ale kvůli váze, výšce a zdvihům je nutné jezdit více profesorsky: vybrat ideální stopu a držet ji, na případné korekce se tu zřetel moc nebere.. Z principu úžasná v rychlých zatáčkách, kde sedí jak přibitá, vracečky jí (nám) moc nevoní. Na další stranu - skvěle vyvážená motorka, nechá se tlačit jako trochu těžší kolo.
4. Pneu z "výroby".
Při předávání byla osazena Dunlopy Sportmax Qualifier II. Podle mne naprostý úlet pro cestovní enduro. Sice se v pěkném počasí brzy zahřejí a pak výborně podrží, ale občas zcela nečekaně ztratí grip a klouznou. A naprosto tragické jsou tady na vodě, zadek za mnou na mokré silnici vlál jak papír od sekaný, jak mi potvrdil i kamarád jedoucí v závěsu. Uznávám, že dost situací si mohu zavinit i svým neumětelstvím já sám, ale.. Možná na jiné motorce, pro jiné účely či jiného řidiče ideální, pro mne ani náhodou. Nehledě na - opět z mého pohledu - poměrně tragický nájezd. Myslím, že zadek víc jak pět tisíc nedá.
5. Je to Italka.
Tak s tímhle už nenadělám vůbec nic... Občas holt u těch Taliánů vítězí design a forma nad obsahem, takže tu máme některé věci hůř přístupné (řetěz, filtr oleje), nebo nekorespondující se zbytkem bajku - např. expanzní nádobky nebo zadní blatník je tedy věc nevídaná. Některé věci jsou super - tempomat namátkou, "jen" dořešit ovládání připravené nejspíš pro ruku Terminátora. Uvítal bych i přepracování zobrazování údajů v "kokpitu" - chápu, že digi čtverečky jsou levnější a trendy, ale - prosím - vraťte nám analogový otáčkoměr... Vidět, zda blikám doleva nebo doprava by taky nebylo marný . A kupříkladu doba jízdy nebo maximální dosažená rychlost jsou pro mne záležitosti naprosto irelevantní; daleko víc bych uvítal údaj o venkovní teplotě, (alespoň) orientační spotřebě nebo aktuálním dojezdu. Jo. Italka. Ukecaná, ale zas tak moc se toho nedozvíte. Říkám jí Bridžit.






A proč jsem si jí tedy vlastně pořizoval? Nuže teď ty klady:
1. Motor.
Lepší označení by bylo spíš atomový reaktor. Ačkoliv papírově moc koníků - na dnešní dobu, samozřejmě - nemá, ukazuje se, že neméně důležitá je i hodnota krouťáku: táhne jak dieslová lokomotiva a skoro za všech okolností. Stačí vzít za heft a... Neskutečné a neskutečně návykové.
2. Podvozek.
To byla asi ta věc, co definitivně rozhodla. Semiaktivní ADD, plně elektronický podvozek. Místa, kde jsem ještě nedávno na Soně trpěl (pozdravuju silničáře Středočeského kraje), teď přesvištím jak na létajícím koberci. A vůbec to neznamená ztrátu informací od podvozku nebo předního kola. Jen ty díry se někam ztrácejí... Neuvěřitelné. Plus další kladné body za to, že už nemusím nic nastavovat, montovat a klikat podle zátěže, počtu pasažérů atp. Buď si to vyberu na displeji, nebo nechám vše na automatice. A funguje to fakt neskutečně.






3. Brzdy
Bremba odvádějí svojí práci s přehledem, nadhledem - absolutně bez připomínek. Stavitelná (stejně jako u spojky) páčka reaguje přesně na stisk, brzdí to víc než dobře, ještě se mi je nepodařilo nachytat na švestkách. I zadní brzda bez připomínek, v případě potřeby srovnat motorku např. do zatáčky odvádějí svůj díl práce na jedničku.






4. Pohodlí.
Mám (údajně snížené) gelové sedlo - dostatečně široké, pohodlné a přesto v případě potřeby umožňující bez problémů pohyb ve všech směrech. V kombinaci se širokými řídítky, vzpřímenějším posezem (byť tam ta preference předního kola je a při blbnutí v zatáčkách jej automaticky zatěžujete) a se žehlícím podvozkem se jedná o rajskou hudbu pro má stárnoucí záda i zadel. I má paní v roli baťůžka už (i když nepříliš ochotně) přiznala, že tedy jako komfort lepčí. . Zatím na jeden zátah (během jednoho dne) něco přes 600 km - a bez problémů se zadnicí. Jo.






5. Palivové mapy.
Nejčastěji využívám režim Tourist, který na zadní kolo pustí všechny hřebce i Newtonovy metry, ale na rozdíl od Sportu je nástup uhlazenější, ne tak přímočaře brutální. Sport občas tam, kde ho ukočíruju, naposledy v údolí Dunaje: kdo neznáte legendární B119 vedoucí od Dunaje směrem na sever - vyzkoušejte. Sice jsou tam legrační značky - jako že motorkáři jsou omezeni na 70, ale to se, doufám, týká asi jen věku. Režim Rain je naprosto tupá záležitost, která mně nejvíc připomíná míchání povidel ve velkém hrnci. Všechno je zpomalené, natáhlé... Ó, jak jsem mu byl vděčný při jízdě v celodenním dešti, s vodou, valící se v tlustých vrstvách po zakroucených silničkách Wachau. Nejvíc jsem mu děkoval při průjezdu štěrkovými totálně prochc... silnicemi. Fujtajbl Splitt.
6. Kontrola trakce.
To už je trochu rozporuplnější záležitost. Na jednu stranu na prd - rozjezd na silnici pocukrované štěrkem do kopce -> zadní kolo hrábne -> KTC omezí přísun síly na kolo -> motor se dusí a chcípá -> následuje potupné, byť něžné odložení bajku (to už udržet a znova narovnat fakt nešlo) a vystoupení si i s baťůžkem. Na druhou stranu na jedničku - poměrně značné podjetí zadního kola v zatáčce při najetí na (nejspíš) olejovou nebo naftovou skvrnu -> zadní kolo hrabe -> KTC v nejslabším módu lehce omezí přísun síly na kolo -> motorka se rovná a jede dál za doprovodu divoce blikající barevné hudby na displeji. S Hondou bych si, myslím, určitě lehnul. Pak si vyberte.
7. Design.
Vím, ryze individuální záležitost, ale tohle je asi první motorka, která z těch, co znám, vypadá líp ve skutečnosti, než na fotce. A taky jedna z mála motorek, které v designu neubližují nasazené kufry - vypadá dobře i s nimi. Ke kufrům malá výhrada - spolujezdec má údajně trochu omezen při nasazených kufrech pohyb nohou po stupačkách.






8. Ostatní.
Řazení přesné, hladké, jen je problém občas vylosovat neutrál. Automatické vypínání blinkrů je pro nás počínající sklerotiky skvělá fíčura. Výborně svítí, v porovnání s Hondou opravdu rozdíl o několik parníků. A ten zvuk vytáčeného dvouválce... Když se na výjezdu ze zatáčky začne ozývat VRRRAAAU, VRRROOOAAAUU, je to fakt až skoro porno...






Update 09/2016
Bridgestony vyměněny za Pirelli Angel GT. Uf ta úleva - najednou neřeším, co bude, ale jedu...
Namontován padací rám H&B namísto R&G.
S Bridgit jsme vyrazili za Pepou Sršněm na jeho motoškolu. Důvody, hodnocení atd. viz deník.

Půl dne ježdění na okruhu ve Vysokém Mýtě. Super