Malaguti Madison 250 (2006)

Nebude to sice tak zábavný jako například Deník Bridget Jonesový, ale věřím tomu, že se i v budoucích letech u Pana Mopadžiho něco úsměvnýho jednou za čas najde

První rok a půl nijak zvlášť zdokumentovaný nemám a tak jsem si řekl, že je čas to změnit a od roku 2017 o mém stroji s italskými kořeny nějakou tu pravidelnější dokumentaci povedu. Začnu ještě závěrem letošního roku, jelikož mojí lehce kuriozní nehodu, kterou jsem absolvoval zhruba před měsícem, si nemůžu nechat pro sebe a ač jsem byl v tu chvíli nasraný tak, že se to slovy popsat nedá, tak dnes už nad tím mávám rukou a přemýšlím, kdy se vrhnu na celkovou opravu. Z každý nehody, kterou člověk ustojí ve zdraví, se může alespoň poučit a do budoucna být ještě obezřetnější než je nebo se o to minimálně pokusit

Ať tak nebo tak, na cestách je třeba dávat si pozor nejen na divoce žijící zvířata, ale při projíždění vesnicema i na domácí mazlíčky, kteří se při projíždění motocyklů často chovají jako utržení ze řetězu. Nevím, možná jen můj Malaguti Madison RS 250 vydává zvuk nebo tón, který je silně dráždivý, že by někteří psi i vrata rozrazili a okny proskočili, jinak si to nedovedu vysvětlit...

Byl pozdní listopadový podvečer, tma jako v ranci a já dokončoval asi 200 kilometrů dlouhý okruh. Zbývalo mi projet Hlubokou nad Vltavou a hurá k domovu, směr Tábor. V řeči čísel je to ještě cca. 35 kilometrů. Před Hlubokou jsem ve vesnici Dobřejovice špatně odbočil a dojel jsem do "slepé ulice", kterou osvětlovala poslední pouliční lampa. Dál už jen nějaká polní cesta, louky a lesy, to všechno utopený ve tmě...







Co naplat, přibrzdit ze 45 km/h na rychlost poklidný chůze a začal jsem se na onom plácku otáčet. Ještě před otáčením jsem na "polňačce", zhruba ve vzdálenosti 15 metrů odemě zaregistroval postaršího chlapíka na procházce s nějakým obtloustlým psíkem neurčitý rasy. Inu, večerní procházka, nic neobvyklýho...

Jsem v polovině otáčení a něco jsem "periferním viděním" zahlédl u zadního kola. No, co myslíte, že to bylo? Kdo si tipnul už zmíněnýho vořecha, ten vyhrává bludišťáka. Do prkenný ohrady, jak to ten obézní vořech tak rychle ke mě stihnul?! Když jsem ho zahlídnul pod zadním kolem, tak jsem instinktivně zmáčkl všechny brzdy, který jsem měl po ruce, jenom abych toho pošuka nepřejel a co následovalo, snad ani není potřeba popisovat. V náklonu, těžiště vcelku vysoko, přední brzda, zaleknutí...pan Mopadži má v suchým stavu sice jen 170 kg, ale už jsem ho neudržel a co "nejjemněji" s ním praštil o zem. Lehce jsem pád zbrzdil i svojí nohou (kotník cítím ještě dnes), ale víc jsem v tu chvíli udělat nemohl...

Pes odsud pelášil jako, když by mu koudel u ocasu hořela a já dusíc v sobě vztek jsem jen zvednul stroj, posbíral rozsekaný blinkr a několik rozbitých / ulomených věcí z palubní desky, naházel je do kufru a nastartoval ("chcípákem" pro jistotu vypnutý) motor. Všechno běželo jak má a když se majitel psa zeptal, zda-li jsem v pořádku, tak jsem jenom skrze zuby procenil "ano jsem, mějte se hezky" a pokračoval jsem v cestě k domovu. Slyšet mě někdo, jak cestou odsud až na Hlubokou nadávám do přilby na toho neuvázanýho pudla, zřejmě by si v tu chvíli pomyslel, že i ten nejsprostější dlaždič je vedle mě tím nejslušněji vychovaným člověkem pod Sluncem






1)




2)




3)




4)




5)




6)





No nic, aerodynamický kryt blinkru i palubka jsou již nahrubo slepený, i když toho mají dost, ale dávat za nový kryt snad 2500 Kč a palubku podobně (v přepočtu), to se mi moc nechce. Jako zázrakem se nic nestalo zadnímu boku stroje a nápisu na něm, tak alespoň něco pozitivního. Stroj je samozřejmě kompletně pojízdný, takže stále jezdím, ale již brzy zazimuju. Do jara v poklidu pořeším opravu palubky, opravu laku na 5-6 místech, nechám udělat ve skútrservisu v Malšicích u Tábora výměny všech kapalin, dám i nový pneu Dunlop Scootsmart a na jaře 2017 na cestách opět naviděnou