Jasně, Kawasaki ER-6n není žádným nabroušeným „strýťákem“, který by oslnil brutálním výkonem a jízdními vlastnostmi supersportovních střel. Co je ale víc než sympatické, je fakt, že si na něj ani na vteřinu nezkouší hrát a jde si svou vlastní cestou.
První dojmy - Na silnicích působí nahatá Kawa přesně tak, jak jsem předpokládal. Je to hodná a nezáludná mašina, která v klídku zmákne ucpané ulice velkoměsta a nezalekne se ani klikatic za městem. Popravdě, nečekal jsem od ní kdo ví co, a možná právě proto mě dost potěšila svou ovladatelností, hravostí a vůbec porcí zábavy, kterou dokáže naservírovat kdykoliv jí vezmete za heft. Většinu kilometrů jsem nalítal v Praze, a musím říct, že se mi na ní moc hezky proplétalo kolonami aut a rušnými uličkami naší matičky. Ocenil jsem hlavně jemný nástup výkonu s dost uhlazenou výkonovou křivku. Určitě musím vyzdvihnout velice použitelný spodek, který je potřeba při klidném proplétání kolonami aut jako sůl. Řadový dvouvál totiž funguje už od tří tisíc otáček za minutu a přitom Kawa nemá tendence cukat či snad poskakovat jak nadmutá koza. Pro každodenní hektické lítání naprosto parádní.
Recenze
Je až k nevíře, kolik legrace si člověk užije na "prachobyčejném naháči" s řadovým dvouválem, který v osmi a půl tisících vysype své maximum dvaasedmdesát koní. Musím říct, že mi tohle stádo bohatě stačilo a několikrát jsem se sám sebe zeptal, na co vlastně člověk potřebuje v běžném provozu výkon o třicet, čtyřicet, ale i několik desítek koní vyšší? Jasně, jsou situace, kdy je potřeba vzít za plyn a zmizet, ale to Kawa při podřazení o pár kvaltů dolů zmákne také. Od osmi tisíc se člověk za řidítky rozhodně nenudí a užije si poměrně ostrou palbu. Maximální výkon sice přichází v osmi a půl tisících, jenže to neznamená, že ER-6n nedokáže do desíti tisíc tahat. Výkon totiž až do omezovače nevadne a motorka je stále při chuti.
