Alpské průsmyky 2019 Suzuki DL 650 V-Strom

Vlastník	HonzaMT
Vloženo	26.9.2015
Aktualizováno	31.12.2022
Zobrazeno	6 908x

Jak už je u nás tradicí, i v roce 2019 jsme se s bráchou rozhodli vyjet na motodovolenou do Alp. Protože máme za ty roky ty známé i méně známé alpské silnice už docela slušně projeté, je každý rok těžší najít nějaké, kde jsme ještě nejeli - s ohledem na časové možnosti, ubytování a podobně. Abychom se tentokrát podívali zase i někam jinam, než je Slovinsko, vymyslel jsem trasu na Timmelsjoch. Od jara sleduju fotky, procházím mapu a těším se. Odjezd plánujeme na konec června nebo začátek července, podle situace. Cestu plánuju na 5 dní.

Nakonec kvůli předpovědi počasí (opravdu neradi jezdíme v dešti) vyjíždíme z Olomouce v pondělí 1.7. Po dálnici jedeme ke Slavkovu u Brna, pak po okreskách na Čejč, Podivín, Valtice, kde jsem přehlédl pokyny navigace a místo do Rakouska jedeme do Mikulova. Menší zajížďka, máme už tak nějakou hodinu zpoždění - můj ambiciózní plán, že to do večera stihneme někam k Bruck an der Großglocknerstraße, začíná být nereálný. No nic, kam dojedeme, tam dojedeme, však je to dovolená. Projíždíme kolem Laa an der Thaya a míříme na Göllersdorf. Dálnice v Rakousku chceme úplně vynechat, takže po okreskách směr Tulln, kde přejíždíme Dunaj a pak směr Altlengbach a Laaben. Dáváme pauzu a podle rakouského dešťového radaru zjišťuju, že směrem na západ Rakouska to není nic moc, dost bouřek mířících k východu. Aktualizace předpovědi pro další dny taky nevypadá moc nadějně. Rozhodujeme se opustit původní plán. Přes Ramsauer Straße a Ochsattel dojedem odpoledne do Mariazell. Bohužel najít v pondělí odpoledne otevřenou restauraci na oběd je, zdá se, nemožné. Poštěstilo se až u Erlaufsee. Ubytování pak nacházíme v hotelu Jufa v Mariazell - Rasing. Už jsme tu spali před 2 roky. Brácha má s tímto hotelem trochu problém už od minule, ale už se mi nechce nic hledat. Před večeří si vyšlápneme ke kapličce na kopci nad hotelem, je zde pěkný výhled do kraje. Blíží se bouřka. Rozhodujeme se, že to další den zkusíme vzít na Villach a projet si Villacher Alpenstraße a třetí den zase uvidíme, jaká bude situace a jestli zamíříme na Timmelsjoch nebo jinam.

Druhý den vyrážíme směr Kapfenberg. Cesta přes Steirischer Seeberg pass je svižná, z kopce do kopce a pěkně se kroutí. Pak následuje nudnější část mezi Bruck and der Mur a Zeltweg - podél S36. Od Zeltweg míříme na Bad Sankt Leonhard im Lavanttal. Zahýbáme na západ na Klippitztörl Pass. Na vrcholku sedla začíná poprchávat. Cesta dolů do údolí je plná rychlých i záludných zatáček, provoz prakticky žádný. Projíždíme Althofen a míříme do Weitensfeld im Gurktal, kde mám v plánu nabrat směr na jihozápad do Villachu. Před námi se ale objevují černá mračna. Zastavujeme na jídlo. Za chvíli přichází slušná průtrž. Kontroluju předpovědi a dešťový radar. Počasí nám tedy nepřeje - všechno je zase jinak, než bylo minulý den. Na jih to nemá cenu, ale na západ do Itálie přes Lienz by to mohlo další den být dobré. Takže opět měníme plán. Déšť moc nepolevuje, pouze na sever od nás je situace lepší a protože je do večera ještě dost času, přejedeme přes Flattnitzer Höhe. Nedá se nic dělat, s nelibostí lezu do svého nepromoku, který jsem vlastně ještě nepoužil. Jedeme přes obec s aktuálně příznačným názvem "Rain" a pak na Kaltwasser. Silnička nevalné kvality se klikatí údolím podél říčky. Přijíždíme do Stadl an der Mur. Času do večera ještě celkem dost, zkusíme se ubytovat v St. Lorenzen ob Murau, kde už máme vyzkoušenou hospodu. Ubytujeme se v hotelu Alpenblick Kreischberg a jdeme na jedno. Večer ještě plánuju trasu na další den - dle předpovědí je to tak 50:50, že dost zmokneme, ale i tak pojedeme do Itálie. Předpověď na čtvrtek 4.7. totiž vypadá luxusně, takže chceme dojet pod Timmelsjoch do San Leonardo in Passiria.

Další den ráno je pěkné počasí, po snídani vyrážíme na cestu, jedeme na Turracher Höhe. Dále pak rušnou cestou kolem Milstätter See, směrem na Möllbrücke a dále na Winklern. Tesně před Winklern tankujeme a já kontroluju dešťový radar. Na západě se to černá a radar potvrzuje, že zase zmoknem. No nic, cíl je dnes jasný, musíme to dojet. Pokračujeme na Lienz, začíná pršet. Skáčeme do nepromoků a město už projíždímě v solidní průtrži. Držím se plánu, že projedeme přes Staller Sattel, kde jsme ještě nikdy nejeli. Cesta do St. Jakob je klidná, déšť skoro ustává. Pak začínají serpentiny, ale s narůstající nadmořskou výškou opět začíná pršet. Nahoře u Obersee pár fotek a pokračujeme dál - sjezd dolů do Itálie je řízen semaforem a my jsme zrovna chytli červenou, takže čekáme v tom dešti. Dolů je to pak vláček za auty úzkou a hodně klikatou cestou, jede se krokem. Být lepší počasí, asi by to bylo lepší, ale takhle to přetrpíme a v údolí pak nasazujeme tempo a mažeme dál. Dešť trochu ústává. Jedem na Bruneck a pak směr Brixen. Když už jsme tam, vyhledáme ve městě dům, kde pobýval svého času Karel Havlíček Borovský. Potom je to po rušné cestě směr Sterzing a potom míříme na Passo Giovo. Dole prší, ale jak stoupáme, mraky se postupně trhají a dělá se pěkně. Nahoře pár fotek do alba a sjíždímě nekonečnými zatáčkami do cíle dne - San Leonardo in Passiria. Konečně můžeme sundat nepromok. Ještě najít slušný penzion s restaurací a máme hotovo. Hotel Wildschütz mohu opravdu doporučit.

Čtvrtý den je hlavním dnem celé dovolené a počasí nám konečně přeje - jede se na Timmelsjoch aka Passo Rombo a obloha je úplně modrá. V Moos in Passeier se začíná cesta kroutit a stoupat a tak to pokračuje krásnou krajinou až nahoru do sedla. Jsme tu celkem brzo ráno, takže provoz je minimální a můžeme si to vše náležitě vychutnat bez aut a davů lidí. Občas zastavujeme, rozhlížíme se a fotíme. Nahoře ještě fotka se zbytkem sněhu, nějaké suvenýry pro rodinu a jede se dolů do Rakouska. Myslím, že to stálo za to vidět a projet tento průsmyk, i když jsme kvůli tomu museli cestou v předchozích dnech zmoknout :) Sjíždíme do rušného Söldenu. Cestou je mýtná brána a muzeum motocyklů, ale máme trochu časový skluz a dlouhou cestu domů, takže třeba někdy příště. Ze Söldenu pokračujeme údolím do Oetz. Tady odbočujeme z hlavní cesty a zamíříme na Kühtaisattel. Z počátku cesta pěkně stoupá ostrými zatáčkami a pak se jede sedlem mezi vrcholy přes lyžařské středisko Kühtai dál na Innsbruck. Ten projíždíme skrz město, protože nechceme na dálnici. Podél ní pokračujeme do údolí Zillertal. Projet přes a kolem všech těch obcí je strašná nuda. Až za Zell am Ziller trochu polevuje provoz a cesta začíná stoupat a klikatit se. Jedeme na Gerlos Strasse a Krimml. Někde u Mühlbachu je nehoda, tvoří se kolona a policie nás posílá objízdnou trasou. Nabíráme zpoždění a navíc je vedro. Dnes už nebudeme nic zvláštního vymýšlet. Další den chceme dojet domů, takže se ceheme co nejvíce přiblížit k ČR. Nasadíme cestovní tempo a jedeme na Zell am See a dále na Liezen. Máme toho už celkem dost. Cílem dne bude Spital am Pyhrn, kde se ubytujeme v hotelu Freunde der Natur. Mají jídlo k večeři i pivo, víc už dnes nepotřebujeme.

Poslední pátý den dovolené musíme dojet domů. Ze Spitalu jedeme přes Hengstpass do Altenmarkt bei Sankt Gallen a dále pak svižnou cestou do Waidhofen an der Ybbs. Zde odbočujeme z hlavní cesty a jedeme okreskou přes kopečky a pastviny do vesničky St. Leonhard am Walde, dále na Randegg a poté na Melk k Dunaji. Údolím podél Dunaje pokračujeme po pravém břehu ke Krems and der Donau. Přejíždíme řeku a opuštíme údolí Dunaje na Hollabrunn. Pak už míříme do Česka, přijíždíme do Jaroslavic. I v ČR se chceme vyhnout dálnicím, takže po okreskách podél hranic na Hrušovany nad Jevišovkou a pak Vranovice, Ždánice, Bučovice, Vyškov. Podél dálnice na Prostějov a Olomouc. Nezmokli jsme a jsme tu. Brácha je doma, mně ještě zbývá dorazit ten kousek do Ostravy. Když k večeru parkuju v garáži, začíná pršet - tak to bylo tak akorát.

Celkem jsem za pět dní najel něco přes 2000km. V-Strom šlapal jak švýcarské hodinky. I bráchova Cagiva se pochlapila a odjela to celé bez problémů :)