Alpské průsmyky 2023 Suzuki DL 650 V-Strom

Vlastník	HonzaMT
Vloženo	26.9.2015
Aktualizováno	31.12.2022
Zobrazeno	6 908x

Alpy jsou pro mě jistota, takže i pro rok 2023 jsme s bráchou zvolili podobnou destinaci na moto dovolenou, jako v minulých letech. Dal jsem si za cíl navštívit Tre Cime v Dolomitech, resp. placenou silnici pod tyto tři skalnaté štíty. Další cestu jseme naplánovali tak, abychom se podívali ještě na další místa, kde jsme ještě nebyli a nebo byli už dávněji. Brácha se na podzim 2022 rozloučil s Cagivou, která nám občasně zpestřovala motodovolené svými poruchami a vsadil na jistotu ve formě V-Stromu 650. Po technické stránce tedy tentokrát nebyl s odjezdem žádný problém a po zrušeném termínu na začátku července jsme se nakonec vydali do Alp až v sobotu 19. srpna.

Já jsem vyrazil brzy ráno po dálnici z Ostravy a u Olomouce se přidal brácha. Pokračovali jsme po dálnici na Brno, pak Mikulov a Vídeň. Nemám rád průjezdy Vídní, ale přeci jen to dost zrychlí celý přesun do hor. Ve Vídni jsme odbočili na A21. V Alland jsme sjeli na silnici B11 a vydali se podobnou, ne však úplně stejnou, cestou jako v předchozím roce přes Pernitz, údolím Höllental kolem řeky Schwarza do Hirschwang an der Rax a pak úzkou klikatou Kalte Rinne Straße a Semmeringstraße do Gloggnitz. Podjeli jsme dálnici S6 a klikatou silničkou kolem hradu Kranichberg jsme pokračovali do průsmyku Ramssattel a dále do Kirchberg am Wechsel. Poté po L175 do Rettenegg, kde jsme projížděli v předchozím roce a kde jsme tehdá solidně zmokli. Kousek za Rettenegg jsme odbočili z hlavní silnice a vydali se zkratkou po kopečcích do St. Jakob im Walde. Naším hlavním cílem pro tento den byl totiž vrchol Hochwechsel, kam se dá za drobný poplatek vyjet šotolinovou cestou. Za Waldbachem odbočujeme na další úzkou kančí stezku a jedem k Rablkreuz-Hütte, kde je závora s platebním automatem za výjezd. Je tam i restaurace, kde jsme si dali něco do žaludku a pak pokračovali nahoru. Kousek za závorou je křižovatka a začíná zde šotolina, ale pěkná, rovná, není problém to vyjet i autem. Vrchol Hochwechsel je holý a je zde pěkný výhled na všechny strany. Dolů se musí stejnou cestou až na dříve zmíněnou křižovatku. Tam volíme druhou cestu a jedeme do údolí druhou stranou. Pak pokračujeme na Vorau. Je něco po třetí hodině, tak řešíme ubytování. Buď zůstaneme někde v oblasti, ale není moc penzionů na výběr a nebo ještě potáhneme dál, ať máme další den kratší cestu a více času na Itálii. Podle Bookingu má volno Club Hotel v Sankt Lorenzen ob Murau, kde už jsme párkrát spali a je tam fajn hospoda, takže je rozhodnuto. Pokračujeme po L405 směr Birkfeld. A jak na potvoru, začíná pršet. Takže zase jako loni, v Birkfeldu se schováváme na benzince spolu s dalšími motorkáři. Ale není čas ztrácet čas, slunko prosvítá přes dešťové mraky, tak pokračujeme dál na Gasen, přes průsmyk Straßegg a dál na Sankt Erhard. Původně jsem chtěl ještě zabočit k Teichalmsee a udělat si okruh přes Sommeralm, ale necháme si to na jindy. V Mautstatt najíždíme na dálnici S35 a pak dál po S6 kolem Leoben do Judenburgu. Pak do Murau a za chvíli jsme v cíli dne, Sankt Lorenzen ob Murau, najeto mám 725km. Brácha vyřizuje ubytování. Bohužel večeři už nám nedají, tak jdeme na jídlo a pivo Murauer do nedaleké restaurace.

Ráno po snídani vyrážíme dál směr Stadl an der Mur, kde odbočujeme na pěknou nefrekventovanou silničku L511 Flattnitzerstraße, která vede kolem malé přehrady na Flattnitzer Höhe ve výšce 1429 m.n.m. Cestu už jsme v minulosti jeli, ale opačným směrem a za deště. Tentokrát neprší, obloha je modrá a ve stínu hor a lesů je docela chládek, tak je to mnohem lepší. Sjíždíme do údolí k řece Gurk. Dalším bodem cesty je sedlo a lyžařské středisko Hochrindl. Cestou přes pastviny a kolem státků se dá jednou cestou přes Deutsch - Griffen vyjet nahoru a pak druhou stranou přes Sirnitz dolů. Dále míříme k městu Feldkirchen a pak k jezeru Ossiacher See. V rámci lovení placených silniček vyjíždíme k mýtné bráně na Gerlitzen Alpenstraße, ale cena za výjezd po této celkem rozbité cestě nám přijde moc vysoká, tak se zase otáčíme dolů k jezeru a jedeme dál. Villach objíždíme po dálnici. U Arnoldstein sjíždíme z dálnice na B111 a pokračujeme směr Hermagor a Kötschach. Vyjíždíme do průsmyku Plöckenpass a pak sjíždíme četnými zatačkami do Itálie. Jeli jsme tudy i předchozí rok, ale v opačném směru. Jedeme dál a v Paluzze odbočujeme přes řeku směr Ravascletto. Je to dost klikatá silnička přes lyžařské středisko a pak dál do Comeglians. Opět odbočujeme přes řeku na SR465 do Prato Carnico. Provoz téměř žádný, jede se dobře. V průsmyku Sella di Razzo (1760 m.n.m.) pár fotek a pokračujeme přes Sella Ciampigotto řadou ostrých zatáček dolů do Vigo di Cadore. Najíždíme na hlavní cestu a přes roztáhlé Auronzo di Cadore jedeme k hlavnímu bodu dne a celého výletu, výjezdu pod Tre Cime. Už kolem jezera Misurina je dobře vidět, že toto je velmi oblíbené místo, je tu hromada lidí, hromada aut. Autem bych tu asi jet nechtěl. Naštěstí u mýtné brány fronta není, předjíždíme autobus a máme cestu nahoru volnou. Není to dlouhý výjezd, zatáček také není nějak moc a cena asi 20€ za motorku je dost vysoká, navíc těch lidí nahoře, ale výhledy jsou fakt pěkné. Když sjíždíme dolů, u mýtné brány je dlouhá fronta aut, tak to nám teda vyšlo! K výjezdu nebyla žádná nálepka, tak zastavujeme u jezera Misurina v místním giftshopu a nálepky kupujeme. Pomalu je čas hledat ubytování. Protože je srpen a navíc jsme v turisticky dost frekventované oblasti, není to úplně lehké. Podle internetu bychom mohli uspět v Santa Fosca, tak vyrážíme přes Passo Tre Croci směr Cortina d'Ampezzo. Provoz je dost hustý, auta, motorky, cyklisti, chodci. Nejede se úplně nejlíp, navíc italští řidiči, to je kapitola sama o sobě. Projedem Cortinou a zamíříme do průsmyku Giau (2236 m.n.m.). Nebýt toho provozu, byl by to jistě jeden z nejhezčích italských průsmyků. Dolů na druhou stranu už to jede lépe a tak za chvíli přijíždíme do obce Santa Fosca. Na kraji je hotel Nigritella, kde mají volný pokoj a také stání pro motorky v podzemní garáži, paráda. Ujeli jsme 377km. Domluva s recepční hotelu ale není úplně snadná. Jednak jsme dostali klíče od pokoje, kde evidentně ještě někdo bydlel, takže znova a lépe a potom nám vrchní v restauraci nechtěl dát večeři, že přej ji nemáme objednanou. Takže zase rozprava s recepcí. Nakonec bylo i jídlo se džbánkem vína v ceně a den zakončujeme u piva na terase.

Snídaně další, třetí, den už proběhla bez nutných domluv. Balíme věci a trasu svěřuju bráchovi, ať si to jednou naplánuje podle sebe. Chceme projet pár italských průsmyků a pak přes Passo di Stalle do Rakouska. Cestou se stavit pod Großglockner a skončit v Gmünd in Kärnten, kde už máme objednaný hotel. Vyrážíme směr Selva di Cadore, pak po SP20 do Caprile a pak postupně stoupáme do dvou tisíc metrů Passo Fedaia, pak zase dolů do Canazei a hned zase nahoru mnoha zatáčkami do průsmyku Passo Sella. V této oblasti jsem už dlouho nebyl, naposled asi někdy v roce 2016 a předtím 2011. Jsou to pěkná místa, ale dost hustý provoz, cyklisti a předjíždět často moc nejde. Následuje Sela de Culac a známý průsmyk Passo Gardena. Tam už je celkem dost lidí a provoz. Klesáme dolů do Corvara a dál po SS244 přes Badia do Al Plan de Mareo a pak takovou vedlejší cestou do Olang. Od tama už to není daleko k průsmyku Stalle. Tento průsmyk je řízen semaforem a zelená v našem směru je od půl do tři čtvrtě, my bohužel přijíždíme zrovna v celou, takže máme dobrou půlhodinu čekání. Před semaforem se hromadí další motorky a všichni čekáme v tom horku. Před půl začínají všichni nasazovat helmy a startovat stroje, konečně se rozsvítí zelená. Nahoru je to úzká cesta plná ostrých zatáček, jede se celkem pomalu. Nahoře kupujem pití, pár fotek a jedem dál. Jeli jsme tu v roce 2019, ale opačným směrem a za deště, takže tentokrát zlepšení. Z průsmyku klesáme dolů do údolí do St. Jakob a pak dál do Huben. Tam přejíždíme hlavní cestu a zamíříme pod Großglockner, údolím Kalser Tal kolem vodopádů do Kals am Großglockner a pak po placené silnici Kalser Glocknerstraße. Provoz tu není prakticky žádný, platí se v automatu. Na konci je parkoviště a restaurace, kde si dáváme pozdní oběd v podobě ultrahustého vývaru. Je zde pěkný výhled přímo na samotný Großglockner. Po jídle se stejnou cestou vracíme dolů do Huben a po hlavní cestě jedeme do Lienz, Winklern, dál na Möllbrücke a cestou pod dálnicí A10 dojedeme do cíle v Gmünd. Pokoj máme připravený v rodinném hotelu Platzer hned vedle centra, motorky pod střechou. Máme i večeři a pivo Gösser. Tento den jsme najeli nějakých 321km. Večer ještě plánuju cestu na další den. Rozhodli jsme se, že když už jsme tu, vyjedeme si Malta Hochalmstraße nahoru k přehradě Kölnbrein, i když už jsme tam byli před pěti roky.

Čtvrtý den po snídani tedy míříme po Malta Hochalmstraße nahoru. Jedem brzo, takže provoz není, akorát zase vychytáme jeden červený semafor. Nahoře jdeme samozřejmě na skywalk - vyhlídku na hrázi přehrady. Poté zamíříme dolů a opět červená na semaforu. Pak už cesta ubíhá, vracíme se do Gmünd a jedem do Kremsbrücke, kde odbočíme na L19 směr Innerkrems, kde ústí známá Nockalmstraße. Tam jsme byli naposled v roce 2021, takže tentokrát vynecháme a pokračujeme dál příjemnou silničkou směr Tamsweg a dál na Krakaudorf. Tomtom chce pokračovat dál na Schöder, ale bráchovy Mapy.cz chtějí nějakou kančí stezkou (Schöderberstraße). Pak už najíždíme na Sölkpaßstraße a stoupáme nahoru do známého průsmyku. Když se vydáváme dolů, fičí před námi nějaká Vespa nebo takový skůtr, docela slušně to mete až do okamžiku, kdy jeho podvozek rozhodí nerovnosti na cestě a borec končí v protisměru, naštěstí bez nehody, ale jistě s brzdnou čárou v kalhotách. V Stein an der Enns brácha tankuje plnou a na tuto nádrž nakonec dojede až domů do Olomouce. Dnešním cílem má být město Melk u Dunaje. Protože cestu od Liezenu směr Lassing jsme jeli i předchozí rok, tak jsem to tentokrát naplánoval trochu jinak, ať nejedeme stejně. Po L741 přes Irdning objíždíme Liezen a jedem Rottenmann a podél dálnice na Trieben, kde odbočíme přes kopečky směr Admont a pak dál na Sankt Gallen a přes sedlíčko Erbsattel do Großreifling a podél řeky Salza do Palfau, kde se napojíme na B25 do Lassing. Máme hlad, tak se rozhodneme vyjet na Hochkar, kde jsme se minulý rok dobře najedli. Nahoře je ale tentokrát mrtvo, restaurace slovenských motorkářů-restauratérů z loňska je zavřená. Tak nic, jedeme zase dolů, je strašné vedro - i když se jede rychle, horký vzduch je nepříjemný. Rušíme zajížďku přes Zellerrain a Mariazell a jedem už rovnou přes Scheibbs do Melku. Najeli jsme 388km. Hotel Wachauerhof přímo v centru má poslední volný pokoj, tak to berem. Motorky pěkně v garáži a dostáváme poukaz na slevu do hotelové restaurace, kde mají českou obsluhu a dáváme večeři a pivka. Po večeři se jdeme podívat do města, na klášter a k Dunaji.

Ráno pátý den přichází bouřka a déšť, takže se snídaní nespěcháme. Než se pobalíme, je celkem po dešti a aspoň není horko. Vyrážíme po mokré cestě podél Dunaje směr Krems. Dálnice nemáme tento den v plánu, navíc brácha jede na spotřebu, protože chce vyzkoušet, kam až dojede na tu jednu nádrž, kterou natankoval předchozí den pod Sölkpaßem - tak pomalu dál po okreskách na Hollabrunn, Ernstbrunn, Mistelbach, Großkrut a do Břeclavi. Potom už mě vede brácha na Velké Bílovice, Čejč, Slavkov u Brna, Rousínov, Vyškov a podél dálnice do Prostějova a Olomouce. Brácha je doma, já pak ještě pokračuju do Ostravy přes Potštát a Fulnek. Dojíždím domů a na tachometru mám za tento den 401km. Celkem jsem najel 2212km, obě motorky bez problémů.