Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Po cca prvních 2000 letošních zahřívacích kilometrech jsem se rozhodl zapracovat na svých řidičských schopnostech důkladněji než jen vymetáním okresek. Kdo jiný by měl člověku nastavit zrcadlo jeho reálných schopností než profi instruktoři které nevede nikdo jiný než Pepa Šiler. Těšil jsem se už dlouho dopředu a zároveň se snažil krotit svůj temperament, abych to na trati pod přemírou motivace "nezahodil". Příjezd k trati nebyl zrovna optimistický, vydatně pršelo a krátká cesta přes Brno stačila abych měl vodu "i za ušima". Meteoradar ale zavdával důvod k mírnému optimizmu. Dešťová mračna se začala Brnu vyhýbat a než skončila teoretická rozprava, byla suchá jak velká závodní dráha, tak i ta motokárová. Tam jsme měli instruktorům dokazovat, že to s našimi stroji umíme nejen rovně, ale i v nízkých rychlostech na technické trati. Dostal jsem trochu za uši, že při brždění příliš brzo mačkám spojku a připravuju se tak o brzdný účinek komprese velkého čtyřválce. Jinak bylo první hodnocení pozitivní. Vzhledem k tomu, že jsem dopoledne musel řešit nějaké nepříjemnosti, byla to pro mě velká vzpruha, která mi vyčistila hlavu a umožnila začít si zbytek opravdu užívat. Na závodní dráze se zařazuju do rychlé skupiny za Sršně a v hloubi duše se zaříkávám abych v nájezdech do zatáček nebyl s těžkou Hayabusou moc pomalý. První kola jsem se s tím opravdu pral, ale do červeného praporku signalizujícího konec rozjížďky jsem pochopil, že ten problém s váhou je jen v mé hlavě. Schopnosti téhle motorky totiž sahají mnohem dál, než si dokáže většina lidí představit. Fakt to není jen o motoru, byť má s náporem přes 200 kobyl, pro podvozek to není žádný problém. Když člověk správně pracuje s vlastní váhou, zatáčí s lehkostí baletky a zvolenou stopu drží jako by jela po kolejích. Další rundy už jsem si tak začal vyloženě užívat a občas se musel krotit, abych udržel svoji pozici ve vláčku. Radiální Bremba ve srovnání s předchozími šestipístky Tokico jsou jako z jiného světa. K večeru samozřejmě taky trochu zvadly, ale i tak pracovaly na výbornou. Po poslední volné rozjížďce už jsem měl na tváři regulérní "rohlík" od ucha k uchu. Před odjezdem jsem si proto odchytil Sršně a přeptal se jej na možnost účasti v Motoškole SPORT. On ani Karel Táborský nic nenamítali, tak snad se poštěstí dostat se letos ještě kousek výš. Škoda jen, že jsem díky své roztržitosti zapomněl v učebně při teoretické rozpravě certifikát o absolvování. Jinak musím všem instruktorům a AMD Brno vyseknout velkou pochvalu a poděkování za skvěle strávené odpoledne. Díky MOC.